Faith | Taron Egerton

005

Týden utekl jako voda a já právě stojím v areálu birminghamské nemocnice, kde se od časného rána vše chystá.
,,Na, tady máš tu kávu." podala mi ji Mia, já jsem se stále dívala do prázdna.
,,Tesso, sice nevím, co se s tebou poslední týden děje, že máš tak špatnou náladu a vím, že mi to stejně neřekneš, ale aspoň na akce se vzpamatuj, ať neroznášíš blbou náladu i na ostatní." poklepala mi po rameni a šla zpět na své místo, ze kterého vše organizovala. Měla pravdu. No a co? Tak jsem se vyspala se skoro úplně cizím člověkem. Nejsem první ani poslední na této planetě, komu se to stalo.
Tak Tesso, od teď už jen vesele a hlavně na to nemysli! řekla jsem si pro sebe v hlavě.
S mým štěstím na mě zbyla práce s VIP sekcí. Měla zajistit, aby všichni ambasadoři byli ve správnou dobu na správném místě, dále budu celou akci fotit.
Ve VIP stanu pro ambasadory jsem viděla jen jednu jedinou osobu. Tu, kterou znám už od narození, je jako můj další sourozenec a vždy mi dokáže zvednout náladu. Když jsme byli malí, tak si ostatní mysleli, že jsme skutečně sourozenci a to hlavně kvůli tomu, že jsem byla zdravá, když jsem byla starší, tak mi vlasy trošku ztmavly, ale jelikož se mi to nelíbilo, tak jsem se nechala obarvit na blonďato.
,,Edíků!" rozběhla jsem se k zrzavé osobě stojící naproti mně a skočila jsem mu do náruče.
,,Víš, že nesnáším, když mi někdo řekne 'Edíků!'" řekl na oko uraženě a při vyslovování zdrobněliny jeho jména se snažil napodobit můj hlas. To mě rozesmálo.
Rozhodla jsem se, že mu povím o rozšíření pobočky. Je úplně první osoba, které se to chystám říct.
,,Víš, já bych-" do řeči mi vlezl někdo, koho úplně vidět ani slyšet nepotřebuju.
,,Eh, pardon." Taron se otočil a odkráčel zase ven ze stanu. Ed mě položil na zem.
,,Tohle asi vypadalo trošku divně, co?" začal se Ed smát.
,,Popravdě? Trošku jo." zasmála jsem se taky.
,,Tak já jdu najít ostatní. A ty-" řekla jsem mu. ,,-ty se odtud ani nehni, jasný?" on zakýval hlavou a do ruky si vzal kytaru.
,,Ano, kapitáne. Zatím se budu rozehrávat." zvedla jsem palec nahoru a vydala se ven ze stanu.
,,Mimochodem, víš, že spolu budeme mít společný pokoj? Prý je jich nějak málo, tak nás Mia dala spolu." já jsem se na něj otočila a tušila jsem, kam tím míří.
,,Polštářová bitka?" zeptala jsem se nadšeně.
,,Polštářová bitka." odpověděl na to. Ano, občas se chováme jako malí, ale když nás přitom nikdo nevidí, tak proč ne?
Jako první jsem našla Lily James, která si to zrovna mířila do stanu. Jako další následovali Zoella a Tom Holland, kteří spolu řešili něco ohledně dneška, tak jsem je taky poslala do stanu. A teď mě čeká najít pátého člena. Trvalo mi to necelých deset minut. Ranilo mě to, co jsem viděla nebo ne? Našla jsem ho, jak se vede za ruku s nějakou vysokou brunetou.
Byla to jen jedna noc! Nic víc! ozvalo se zase něco ve mně.
,,Ahoj, přesuň se, prosím, do stanu, bude krátká porada před tím, než to začne." řekla jsem rychle a zase jsem odkráčela pryč. Ještě jsem zavolala Mii, aby se taky dostavila, abysme byli komplet.
Za pět minut už jsme došly do stanu i já s Miou. Všichni, i ta holka, už seděli na židlích a čekali, co se bude dít.
,,Jelikož vás nechci zdržovat, tak to zkrátím. Bylo by dobré, kdybyste si to zapamatovali, protože tento plán bude platit pro všechny akce, dobře?" porozhlédla jsem se po ostatních.
,,Takže začínáme v 13.00, každý máte svůj stan, ve kterém vás děti budou moci najít, určitě už každý z vás ví, kde je, ale kdyby náhodou ne, tak Mia vám rozdá mapky. 14.00 uvítání, na které nastoupíme všichni, 15.00 Taron a člověk který ma být převlečený za velkou gorilu ze Sing. 16.00 Zoella a její chvilka pro holky, 17.00 Lily a popelka, 18.00 mini-koncert Eda a v 19.00 se přesuneme dovnitř, kde akci ukončíme a předám slovo Tomovi, který bude mít povídání o Spidermanovi. 19.45 začne promítání Spidermana. Kdykoliv v průběhu akce nám můžete zavolat, kdyby bylo třeba. Mia bude většinu času hlídat u pódia, já budu chodit po areálu a fotit. Kdykoliv si můžete zajít sem na jídlo a pití. Je vám vše jasné?" zeptala jsem se a všichni zabývali hlavou.
,,Já bych ještě něco ráda dodala-" řekla Mia. ,,-do hotelu můžete odjet všichni před promítáním, my dvě tady zůstaneme až do konce. Pokoje jsou rozděleny následovně. Řeknu vždy číslo a jméno. Číslo si zapamatujte, podle něj si vyzvednete klíčky na recepci, dobře? Kdyby cokoliv, všechny pokoje jsou vedle sebe. 250 Lily, 251 já, 252 Taron, 253 Tom, 254 Zoella a 260, lidi promiňte mi to, ale vím moc dobře, jak vy dva jste hluční, takže jsem vás dala kousek od nás všech, Tessa s Edem. Nějaké námitky?" místo námitek přistálo na mně a na Edovi několik párů očí, které se snažily pochopit, proč spolu máme pokoj. Nikdo tady, až na Miu, totiž netuší, jaký mezi sebou máme vztah.

Celá akce proběhla velice dobře, nebyl žádný problém a všichni dělali to, co měli. Před promítáním odjeli všichni až na mě, Miu a Eda, který tu chtěl zůstat s náma až do konce.
Až film skončil a děti odešly do svých nemocničních pokojů nebo i domovů, tak jsme pomohli dobrovolníkům s úklidem. Ten nám netrval příliš dlouho a my jsme se ještě před půlnocí nacházeli v hotelu.
I když jsme byli velmi unaveni, tak jsme si neodpustili, ostatně jako vždy, když jsme na hotelu naší polštářovou bitku. Po půl hodině bojů jsme měli vítěze - mě. Po sprše jsme si ještě chvíli povídali a pak usli. Normálně bysme si povídali až do rána, ale zítra, vlastně už dneska, nás čeká přesun do Manchesteru.

Takže první akce za náma. V tomhle díle jsem se vůbec nezdržoval u děje samotné akce, protože ten bude popsán v díle jiném. :)

Jakpak se dneska máte? Užíváte prázdniny? :)

-A