Faith | Taron Egerton

024

Sotva jsem ale došla domů, uvědomila jsem si, že pro něj mám taky jednu obálku a zapomněla jsem mu ji dát.
Proto jsem mu zavolala a přesvědčila ho, aby přece jen, i kdyby jen na chvíli, se vrátil k mému domu a šel aspoň na chvíli ke mně.

,,Co jsi mi zapomněla dát?" zeptal se, když přišel do obýváku.

,,Taky pro tebe mám jednu obálku." vytáhla jsem ji z kabelky a podala jsem mu ji.

,,Už jsi otevřela tu ode mě?" zeptal se a já jsem zakroutila hlavou.

,,Otevřeme je zároveň?" zeptala jsem se zase já ho.

,,Dobře." řekl a oba dva jsme začali pomalu rozlepovat obálky.

Jako první jsem v ruce držela papír z obálky já. Znovu jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím.
Na papíře se psalo, že Ed s Taronem darovali nadaci těch 20,000 liber, které jsou na cestu do Ameriky a ještě k tomu všemu se jim podařilo zajistit hotel jak v San Franciscu tak i v Londýně!

,,Pane Bože! To jste byli vy dva?" zeptala jsem se ho, stále se dívala na ten papír a brečela jsem.

,,Víš, co mám na tobě nejraději? To, že ty sama si vystačíš s málem, ale pro ostatní by ses rozkrájela. To, jak jsi skvělá máma. To, že lidem okolo dokážeš zvednout náladu jen tím, že se usměješ. Vlastně tě mám rád celou." řekl mi.

,,To vůbec není pravda. Zase tolik toho nedělám. Raději se podívej na ten papír." pobídla jsem ho a utřela si poslední slzy.

On otevřel papír a začal číst. Po chvíli se mu na tváři objevil šťastný úsměv.

,,Christopher Thomas Edward Egerton. Kdy jsi nechala přepsat jeho jméno?" zeptal se mě.

,,Asi před týdnem. Nechala jsem tě zapsat i do jeho rodného listu." odpověděla jsem. On vstal, přišel ke mně a objal mě.

,,Už jednou jsem to zkusil, ale jestli to nevyjde ani teď, nevzdám se, to si pamatuj. Zeptám se tě tedy znovu. Když už se i Chris jmenuje po mně, moc bych si přál, abys jednou mé jméno nosila i ty. Tesso, dáš mi tu šanci a staneš se mou přítelkyní?" zeptal se mě, když mě přestal objímat.

Já jsem se po dlouhé době rozhodla poslechnout srdce.
Políbila jsem ho.
,,Moc ráda." řekla jsem, když jsem se od něj odtrhla.

,,Nad čím přemýšlíš?" z mého přemýšlení mě vytrhl hlas toho nejlepšího muže, který je v něm životě už přes dvacet let.

,,Nad tím, jak jsme se tehdy dali dohromady." sedl si vedle mě na staré hlupáci křeslo, které jsme kupovali tehdy, když jsme se sem přistěhovali a narodila se Brinley, já jsem se na něj usmála a natáhla jsem deku i přes něj, aby mu nebyla zima.

,,Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Vždyť Chrisovi bude 23 let a my budeme za chvíli slavit 20 let od svatby!" řekl.

,,Litoval si někdy toho, že jsme se dali dohromady?" zeptala jsem se ho na rovinu.

,,Myslíš, že bych někdy mohl litovat toho, že jsem se s tebou tehdy před 23 lety vyspal a narodil se Christopher. Toho, že jsem s tebou začal před dvaceti lety chodit a po půl roce jsem si tě vzal. Toho, že se nám před osmnácti lety narodila Brinley, před dvanácti lety Emma, nebo před pěti lety George. Sakra! Je mi 53 a mám vše, co ve svém životě potřebuji. Mám vás. Myslíš, že tohoto bych někdy mohl litovat?" řekl a celou dobu jsme se navzájem dívali do očí.

,,Mami, tati?" přišel na námi nás nejmladší 'omyl' George.

,,Potřebuješ něco, zlato?" zeptala jsem se mé chlapecké kopie.

,,Kdy přijede Chris a Brinley?" zeptal se. Své sourozence naprosto miluje.

,,Georgi, Chris je ještě stále v Americe, přiletí za tebou na Vánoce a Brinley je ve škole. Mohli bysme za ní o víkendu jet, co říkáš?" navrhl mu Taron a vzal si ho na klín.

,,Ano, prosím!" na tváři se mu vykouzlil úsměv.

,,Dobře. Co kdyby sis šel zatím hrát za Emmou?" navrhla jsem mu.

,,Ona si se mnou nechce hrát, zase si v pokoji pouští písničky." řekl smutně. Ano, naše Emma právě vstupuje do puberty, takže to s ní momentálně nemáme úplně lehké.

,,Zkus za ní ještě jednou zajít. Můžete jít spolu do bazénu." zkusila jsem mu znovu navrhnout a on mě poslechl.

,,Děkuji ti." řekla jsem Taronovi a hlavu jsem si položila na jeho rameno.

,,A za co?" zeptal se mě a dal mi pusu do vlasů.

,,Za všechno. Za to, jak úžasný jsi manžel, táta a přítel. Děkuji ti za ně - za Chrise, Brinley, Emmu a George. Jsou to nejlepší, co se nám kdy povedlo."

,,To já ti za ně děkuji. Miluji tě. Miluji vás všechny." odpověděl mi.

                               -  -  -

26.10.2018
Takže naposledy v tomhle příběhu vás všechny zdravím.
Tohle se mi píše těžce, ale právě jste si dočetli úplně poslední kapitolu v tomhle příběhu.
Nevím, jak vám, ale mně tento příběh přirostl k srdci.
Jelikož jsem celý příběh dopsala ještě dřív, než jsem ho vůbec zveřejnila, tak netuším, jaké na něj budou reakce a jestli ho vůbec někdo četl.
Doufám, že si příběh našel aspoň pár fanoušků, kterým se Faith zalíbil.

*Pokud někdo nepochopil, tak od 1. kapitoly do poloviny 24. kapitoly jsou vzpomínky, na které zrovna Tessa myslela.

Mám vás všechny ráda!
-A, xx