Faith | Taron Egerton

006

Budík. Proč ho někdy někdo vůbec vymyslel?! Nejraději bych spala do oběda. To bych ale nesměla být na pokoji s Edem.
,,Vstávat, jdeme na snídani!" zjevil se za pár minut po zazvonění té pekelné věci přede mnou již oblečený Ed chystající se jít na snídani.
,,Hmmm." otočila jsem se na druhou stranu postele.
,,Dobře, tak jinak." strhl ze mě peřinu. Výborně, Ede, výborně.
,,Mám návrh, když teď hned vstaneš a oblékneš se, jsem ochotný tě do jídelny odnést na zádech." řekl a já se posadila.
,,Ty musíš mít ale velký hlad, co? Dej mi pět minut a půjč mi mikinu." zvedla jsem se, popadla jsem první džíny a tričko, co jsem měla v kufru a vydala jsem se do koupelny. Rychle jsem se oblékla, vyčistila si zuby, učesala a namalovala se a vydala jsem se zpět do pokoje. Přišla jsem k Edovi a natáhla si ruku pro mikinu, kterou mi podal a já jsem si ji oblékla, následně jsem se podívala do zrcadla.
,,Egoisto." zasmála jsem se a on zvedl ruky na svou obranu.
,,No co? Můj merch ti přece vždycky slušel. A pojď už půjdem." já jsem mu hbitě skočila na záda. V tom mám za těch 21 let, co se známe už trošku praxi.

Cesta dolů do jídelny byla zábavná. Hodně jsme se nasmáli. Lituji lidí, co s náma museli jet výtahem a kolem kterých jsme procházeli v jídelně. Než jsme došli až na konec jídelny, kde byl pro naši partu nachystaný velký kulatý stůl, ke kterému bysme se vešli všichni, tak jsme na sebe hodně upozornili, nám to v tu chvíli ale vůbec nevadilo.
U stolu už seděli úplně všichni, byli zabraní do debat mezi sebou, takže si ani nevšimli, že jsme přišli.
,,Dobré ráno." pozdravila jsem je já i Ed. Hned, jak si nás všimli, tak nás také pozdravili. Potom mě Ed sundal ze svých zad a oba jsme si sedli na židle.
,,Tak do kolika dneska? Já jsem moc dobře věděla, že vás mám dát dál od nás všech. Mimochodem hezká mikina." řekla, my jsme se na sebe s Edem podívali a vybuchli jsme smíchy.
,,Děkuji, ta je Eda. Asi do půl jedné." řekla jsem.
,,Nás pokoj vidět nechceš, všude jsou polštáře, kusy oblečení a vše možné." tohle znělo spíš jakoby jsme se spolu vyspali, ale vlastně má pravdu.
,,Já jdu na pokoj, potřebuji si sbalit věci a už i s Alicí nejspíše vyjedeme do Manchesteru." řekl ne příliš mile Taron, oba se zvedli od stolu a odkráčeli.
,,A tohle bylo co? Ještě než jste přišli, říkal, že tu zůstanou až do večera." řekla Lily, která se snažila, stejně jako všichni ostatní, pochopit, co se právě stalo, jen já jsem možná tušila, o co jde.
,,Neví někdo z vás, kdo je ta Alice?" zeptala jsem se a doufala, že mi někdo dokáže odpovědět.
,,Nikdo o ni nic nevíme." řekla Zoe.
,,Ale je extrémně nepříjemná a trošku namyšlená."dopověděl Tom. Já jsem kývla a dál se věnovala svým míchaným vajíčkám.
Po snídani jsme se šli sbalit a aspoň troškou pouklidit nás pokoj. Je mi líto osoby, která přijde uklízet tuto místnost, bude mít opravdu co na práci. Potom jsme se Edovým autem vydali do Manchesteru.
Když jsme dojeli do Manchesteru, tak jsme vyrazili do nemocnice, ve které už byla Mia, která celou dobu jela v autě před náma a začali jsme dávat dohromady stany a skládali jsme židle, abysme zítra neměli tolik práce. Potom už jsme je odjeli do hotelu.  Chvíli jsme si s Edem ještě povídali.
,,Já bych ti chtěla něco říct."  lehla jsem si na pravý bok, abych viděla na Eda, on se otočil zase na bok levý, aby viděl na mě.
,,Povídej." pobídl mě.
,,Sorridere se bude rozšiřovat. Do Ameriky." usmála jsem se na něj.
,,Wow, tak to ti gratuluji. Co na to Mia?" zeptal se a podle jeho hlasu tomu sám nemohl uvěřit stejně jako tehdy já.
,,Ona to ještě neví, řeknu ji to až zítra. Vlastně jsi úplně první, komu jsem to řekla." přiznala jsem.
,,Určitě bude nadšená. Takže se budeš stěhovat do Ameriky?" zeptal se.
,,Ne, rozhodla jsem se, že do Ameriky vyhlásil výběrové řízení na ředitele. Chci zůstat tady." odpověděla jsem mu.
Ed se mě ještě chvíli vyptával na všechny informace ohledně nové pobočky, a pak jsme oba usli.

,,...doufám, že si dnešní den pořádně všichni užijete a že na něj dlouho nezapomenete." dokončila jsem své uvítání pro děti v Manchesteru a teď jedeme podle harmonogramu stejně jako v Birminghamu. Jelikož máme ještě čas, než bude mít svůj program Taron s gorilou. Oba měli v Birminghamu velký úspěch. Taron s dětmi zpívá písničky ze Sing a pak má nějaké hry on a gorila versus děti.
Taronův program byl u konce. Jde vidět, že má děti rád a že to s nimi umí. Po něm je na řadě Zoe, která maluje holky a rozdává nějaké své produkty. Z tohoto jsou nadšená především děvčata.
Po Zoe je na řadě Lily, která má nachystané povídání o filmu a nachystané video o tvoření efektů z různých filmů. Tohle kupodivu bavilo i kluky.
No a teď přišla má nejoblíbenější část z celého programu - koncert Eda. Tyhle chvíle, kdy ho můžu poslouchat hrát, jak už na akcích, koncertech nebo třeba jen doma, mě baví a mám je děsně ráda. Ed měl nejspíš největší úspěch ze všech. Po koncertu se vše opět přesunulo do vnitřního sálu, kde jsem celou akci ukončila a předala slovo Tomovi. Toho milovali zase kluci, ale na film se těšili všichni.
,,Ta záře v očích těch dětí je úžasná, nemám pravdu?" zeptal se Ed.
,,Máš." odpověděla jsem mu. Bylo to něco úžasného vidět všechny ty děti, jak se radují.
Po filmu nás čekal stejný program jako v Birminghamu. Dnes jsme se ale obešli bez bitky. Místo toho jsme si šli rychle projít noční Manchester, který mě uchvátil.
Zítra se všichni přesunou do svých domovů a setkáme se pozítří na poslední akci.

Dnes teda ještě jeden díl. :)

Co vy a Ed? Máte ho rádi?

Bude se v tomto příběhu objevovat docela často. Jak Ed řekl na jednom z koncertů, na kterém jsem byla: if you don't know my songs, this will be long two hours for you. A já to trošku přetvořím: pokud nemáte rádi Eda, tohle pro vás bude nejspíš dlouhý a nudný příběh. :)