Faith | Taron Egerton

023

Září
Od toho rána jsme spolu moc nekomunikovali. I když byl za Chrisem nebo si ho bral k sobě, tak se to obešlo téměř beze slov.
Trochu mě to mrzí, ale vážně nevím, jak to mezi námi zase napravit. Doufám, že se to jednou třeba napraví samo.

Hah, tak blbá snad nejsi, aby sis myslela, že se něco napraví 'samo'.
Skoro se mi vysmál můj vnitřní hlas.

Zrovna jsem psala mail Johnovi do americké Sorridere, když v tom mi někdo zaklepal na dveře.

,,Dále!"
Dveře se otevřely a do místnosti přišel David. Podívala jsem se na něj a čekala jsem na to, co mi chce říct.

,,Tak jsem nad vším tak nějak přemýšlel a myslím, že bys mi měla poděkovat." řekl a já jsem absolutně nevěděla o čem mluví.

,,No, kdybych tehdy Mie nenavrhl Tarona jako posledního ambasadora, ty by ses s ním doteď nejspíš nikde nepotkala, neměla bys Christophera a ani bys nikdy nežila v Americe. Vlastně bys nejspíš byla celou dobu zahrabaná tady v kanceláři a největší vzrušení, co bys zažila by byly výprodeje v Sainsbury’s." řekl. Já jsem na něj nevěřícně koukala.

,,Jak můžeš vědět, že bych měla až tak nudný život? Co když jsem chtěla cestovat a dělat věci, co dělají jiní ve dvaceti?" zeptala jsem se ho.

,,Ale nechtěla." odpověděl naprosto klidným a rozhodným hlasem.

,,Dobře, asi máš pravdu." přiznala jsem nakonec a oba jsme se tomu začali smát.

,,Mamiii!" rozezněl se Chrisův hlas po místnosti po chvíli, co jsme si s Davidem povídali.

,,Chrisi, co tady děláš?"
Dnes ho měla hlídat Mia, která zítra odlétá, takže si Chrise chtěla ještě užít.

,,Chtěl tě vidět." řekla zadýchaná Mia, která se za chvíli objevila ve dveřích. Vypadala jakoby uběhla půlmaraton.

,,Sice tady mám ještě práce asi na dvě a půl hodiny, ale on se nějak zabaví." řekla jsem Mii a podívala se na Chrise, který už si vytahoval svou krabici s hračkami, které jsem mu tady nechala.
Miu jsem poslala domů. Sama si ještě totiž musí dobalit poslední věci a David už si musel jít taky dělat svou práci.

,,Mami? Chci za tátou." řekl Chris a při tom zaujatě pozoroval hračku.

,,Mám mu zavolat?" zeptala jsem se ho. Popravdě by to pro mě byla záchrana, protože Chris za chvíli začne být otravný a myslím, že to tady ještě dvě hodiny nevydrží. On souhlasně zakýval.

Zavolala jsem mu. Naštěstí měl čas, takže slíbil, že si pro Chrise do půl hodiny přijede.

,,Na čem pracuješ?" zeptal se mě Taron po tom, co jsme se přivítali.

,,Rozhodla jsem se konečně něco dělat s myšlenkou, kterou jsem měla v dobu, kdy jsem byla těhotná a jela jsem do Ameriky, abych dala dohromady nadaci. Chtěla bych, řekněme dvacet dětí z Anglie dostat na dvoutýdenní pobyt do San Franciska a dvacet dětí ze San Franciska zase do Londýna, jednoduše takový výměnný pobyt, ale musím na tohle všechno sehnat nějaké sponzory. Chceš se podívat na plány?" podala jsem mu papíry a vše mu popsala.

,,Vypadá to zajímavě, kolik že potřebuješ ještě sehnat?" zeptal se mě.

,,Nevím přesně, ale potřebujeme všem zaplatit letenky a budeme muset zaplatit všechny aktivity, nějaké malé dárky a sehnat hotel, který by s námi navázal spolupráci a my u něj mohli zadarmo všechny ubytovat. Myslím, že by to chtělo něco okolo 20,000 liber." když jsem říkala částku, cítila jsem se bezradně, protože tolik peněz nikdy nemůžeme vybrat.