Faith | Taron Egerton

007

V noci mě vzbudila strašná bolest hlavy, díky které jsem už znovu neusla.
Bezva, takže budu celý den na akci jako chodící mrtvola!
Jelikož jsem byla pochopitelně vzhůru jako první, tak jsem se rozhodla, že nachystám pravou anglickou snídani.
Při chystají jsem do sebe pro jistotu hodila dva prášky na bolest hlavy a doufala jsem, že to přejde.
Snídaně byla hotová kolem sedmé hodiny. Zrovna když jsem zalévala třetí hrnek s kávou, vzbudila se i má návštěva - Ed a Mia, kteří u mě přespali, abysme to dnes měli blíže k nemocnici.
,,Dobré ráno!" řekla jsem a hned na to jsem i zívla.
,,No dobré, spala si ty vůbec?" zeptala se Mia.
,,Teda Tesso, musím ti říct, že dnes vypadáš obzvláště velmi čerstvě." musel si samozřejmě rýpnout Ed.
,,Popravdě? Ani moc ne. Děsně mě rozbolela hlava a už jsem nemohla usnout. Myslím, že jsem měla i pěkně špatný tlak, ale už je ti dobré, vzala jsem si prášek a hned je mi lépe." lhala jsem, bylo mi příšerně, ale na akci mě potřebují a kdybych řekla, že je mi příšerně, tak bych určitě proletěla celý den doma, protože by mě Mia nikam nepustila.
,,No dobře. Ale raději na sebe dnes dávej pozor, dobře?" kývla jsem na souhlas a všichni jsme se pustili do snídaně.
Po snídani jsme se všichni vystřídali v koupelně, abysme se připravili. První šla Mia a já a Edem jsme zůstali v kuchyni.
,,Lhala si." řekl a upil čaje. Já jsem se na něj nechápavě podívala.
,,Není ti dobře. Vidím to na tobě. Vždyť si bělejší než já a ty víš, že to je jen málo lidí." nad tímhle jsme se museli oba pousmát.
,,Je mi příšerně, ale dnes nesmím zklamat." přiznala jsem.
,,Celý den se budeš držet blízko mě, abych si tě ohlídat a nebudeš dělat nic náročného. To si ohlídám, dobře?" a je to tady. Aspoň že budu na akci a ne doma.
,,Dobře, ale Mii nic neříkej." poprosila jsem ho.
,,Neboj." řekl a v tom přišla Mia.

                               -  -  -

Za půl hodiny má svůj program Ed, to znamená, že na mě čeká vysvobození. Zrzek má o mě takový strach, že mi dokonce zakázal celou akci fotit. Raději zavolal svému fotografovi, který s ním jezdi na turné a celou akci fotí on. Za celý den jsem se nehla z jeho stanu, kam za ním chodí děti a on je třeba učí hrát na jeho kytaru nebo se s nimi fotí.
Jelikož jsem si sama nesměla zajít ani pro pití, tak se těším, až od něj budu mít hodinu klid. Mám ho ráda, ale občas je až moc starostlivý.

S Edem se odfotilo posledních pár děti a už byl čas na to, aby se přesunul k podiu.
,,Budeš čekat tady, nebo se půjdeš sednout k podiu?" zeptal se. I když bych ho ráda chtěla slyšet, znamenalo by to, že by si mě i z tama hlídal, takže bych se opět nesměla ani hnout, když zůstanu tady, tak si můžu dělat, co chci.
,,Zůstanu tady." řekla jsem mu mé rozhodnutí.
,,Dobře, ale ani se odtud nehni." řekl ochranářsky.
,,Ano, tati." už mi jeho starostlivost je trochu k smíchu.
Ihned jak Ed odešel, rozhodla jsem se, že se půjdu projít do parku u nemocnice.
U parku se ke mně přidala jedna osoba.
,,Ahoj, můžu se připojit?" řekl Taron nějak podezřele laskavým hlasem.
,,Ahoj, j-jo, jasně." odpověděla jsem trošku zaskočeně.
Šli jsme vedle sebe v naprosté tichosti, kterou po pár minutách prolomil on.
,,Proč zrovna Ed?" zeptal se mě. Myslím, že tuším, kam tímhle naráží.
,,Proč zrovna Alice, hm?" najela jsem stejnou taktiku.
,,Já jsem se ptal první, ale dobře. Známe se už dlouho." řekl.
,,Toť vše?" zeptala jsem se.
,,Nevím, co víc bych ti řekl. Co ty a Ed?" zeptal se.
,,Hele, můžeme si sednout, prosím?" zase se mi začala děsně točit hlava. Asi mi přestaly zabírat prášky.
,,Jo, jasně." řekl a vydali jsme se k nejbližší lavičce.
Byli jsme už téměř u lavičky, když v tom najednou byla všude tma. Z prvu jsem slyšela velmi tlumené hlasy, a pak nic.
Cítila jsem, že je něco špatně. Nemohla jsem otevřít ani oči. Tohle byl konec.

Ahoj, mnoo. Nevím, co bych vám sem dnes napsala za "poselství", hih.
Co si myslíte, že se v nejbližších kapitolách bude dít? Docela by mě zajímaly vaše scénáře.😏❤
-A, xx