o týden později
Dnes je den D. Den, kdy Christopher pozná jeho tátu. Samozřejmě se už znají, ale ne ve vztahu táta a syn. Myslím, že by se měli pořádně seznámit co nejdříve už jen proto, že si Chrise určitě opět brzo odvezou na nějaký výlet Sheeranovi a nebo si ho bude chtít 'vypůjčit' Mia ještě předtím než odjede. To je (ne)výhoda toho, že jsem jediná v našem kruhu přátel, která má dítě, všichni mají potřebu si Chrise půjčovat.
Jsem já vůbec z toho setkání nervózní?
Jsem. A jak!
Bojím se Chrisovy reakce, protože si myslím, že s jeho povahou to nevezme nejlépe, ale třeba se mýlím a vezme to naprosto v pohodě. Naštěstí ho takové věci, jako třeba proč nemá tátu a podobně, zatím úplně netrápily, takže by to snad mohlo být lehčí, než kdyby se měli setkat, až by byl Chris starší.
S Taronem jsme se ráno domluvili, že přijde kolem jedné hodiny. Jen doufám, že Chris si nebude vyžadovat jeho odpolední odpočinek.
,,Chrisi, pojď si na oběd!" zavolal jsem na něj, když jsem chystala dvě porce špaget.
,,Jsou špagety?" přiběhl do kuchyně a sedl si na své místo ke stolu.
,,Ano. Když všechno sníš, tak za tebou po obědě někdo přijde, dobře?" položila jsem před něj talíř a on se okamžitě pustil do jeho oblíbených špaget.
Divím se, že se jídlem nezadusil, jak to do sebe rychle cpal.
,,Už jsem to snědl!" skoro jásal, když to říkal.
,,To je príma! Tak si běž hrát do pokojíčku a já si tě potom zavolám." řekla jsem mu a on mě poslechl. Nejspíše si myslel, že návštěva příjde okamžitě po tom, co dojí oběd. Bohužel jsem mu tuhle myšlenku musela překazit. Ach, ta dětská naivita. Já jsem si dojedla svůj oběd, uklidila ze stolu a dala chladit víno. Dnes to oba dva budeme potřebovat - buď budeme zapíjet úspěch u Chrise nebo neúspěch. To se ještě uvidí, která varianta nakonec bude ta pravá.
Ještě před jednou hodinou se bytem rozeznělo jemné klepání na dveře.
,,Pojď do obýváku, Chris je v pokojíčku, ale prvně se musíme domluvit, jak mu to řekneme." řekla jsem Taronovi po uvítání.
,,Když jsme se spolu dívali na ty fotky, tak jsi říkala, že má rád Sing, tak jsem mu donesl plyšáka mého zvířecího já." řekl a z veliké tašky vytáhl asi 50ti centimetrovou gorilu.
,,Napadlo mě, že bych na to šel právě přes ten film, že bych mu řekl, že Johnnyho hlas je vlastně můj hlas a pobavil bych se s ním o té pohádce." navrhl.
,,Hm, to nepůjde. Tohle je na něj moc složité, i když je fakt chytrý, tak mu ve dvou letech nějak nedojde, že ten hlas musel někdo namluvit, jestli mi rozumíš. Ale z plyšáka bude mít určitě radost." přemýšlela jsem nad tím, jak bysme mu to mohli říct.
,,Víš co? Řekneme mu to na rovinu bez žádných zbytečných pohádek." navrhla jsem.
,,Když myslíš, znáš ho lépe než já a víš, jak na něj." kývla jsem na něj.
,,Zajdu pro něj." zvedla jsem se ze sedačky a vydala se do jeho pokoje.
Za chvíli jsem přišla i s Chrisem zpět do obýváku.
,,Ahoj, strejdo." pozdravil Tarona a Taron vzápětí zase ho.
Kývla jsem na Tarona.
Nádech a výdech, Tesso.
,,Víš Chrisi, já ti něco - my ti něco chceme říct. Pojď za mnou." řekla jsem mu a posadila jsem si ho na klín.
,,On Taron není tvůj strejda." řekla jsem.
Teď mu, chudáčkovi, akorát vše domotám v hlavě, ale je to moje chyba. Kdybych to Taronovi řekla v Irsku, když Chrisovi nebyl ani rok, teď už mohlo být dávno vše urovnané.
,,A kdo to je?" zeptal se zmateně.
,,Já jsem tvůj táta." řekl mu Taron.
Ticho.
Chris se zmateně díval na nás dva.
,,Lžeš! Maminka říkala, že jsi strejda a já tatínka nemám." vypadlo z něj.
,,Chrisi, já jsem ti lhala a strašně mě to mrzí, ale je to tvůj táta."
Chris utekl do pokoje.
,,N-neměla bys jít za ním?" zeptal se Taron trošku vystrašně.
,,Ne, bylo by to k ničemu, protože je tvrdohlavý. On to teď potřebuje zpracovat, takže mu dejme nějakou dobu. Já se ti omlouvám, že jsem tě přivedla do takové situace, kdybych ti to řekla tehdy-" zastavil mě.
,,Stop, tohle už jsme si vyjasnili, ne? Jsem rád, žes mi to vůbec řekla. Ty dva roky mě sice mrzí, ale pořád lepší, kdyby ses mi to rozhodla říct třeba v jeho 18ti letech, ne?" řekl.
,,To bych ti nic říkat nemusela. Vždyť je tvá kopie už teď." usmála jsem se na něj.
Po asi dvou hodinách, co jsme si spolu povídali, jsem šla za Chrisem.
Seděl na posteli a v ruce svíral jeho plyšáka, co dostal od Eda ještě v nemocnici. Vymyslel si, že když je jeho kmotr, tak mu musí dát jeho prvního plyšáka, takže my ostatní jsme měli až do narození zákaz kupovat plyšáky a hračky pro Chrise.
,,Chrisi?" oslovila jsem ho opatrně.
,,Mami, ty si mi lhala!" řekl doopravdy dotčeně a mně to rve srdce.
,,Já vím a promiň mi to. Odpustíš mi, když ti udělám lívance?" zeptala jsem se ho.
,,A můžu se dívat na pohádku?" podíval se na mě jeho velkými kukadly, ve kterých měl jiskru štěstí.
,,Noo, tak dobře. Pro jednou ti tp dovolím." mrkla jsem na něj a on mě objal. Já prostě vím, co na něj platí.
,,Táta je pořád tady, chceš s ním mluvit?" zeptala jsem se ho.
,,Já nevím." řekl po chvíli.
,,Mrzelo by ho, kdybys odmítl a on by tě třeba už nikdy neviděl. Dokonce má pro tebe dárek." tohle normálně nedělám, ale zahrála jsem mu trochu na city.
,,Tak dobře." nakonec souhlasil. Já jsem šla pro Tarona, zavedla jsem ho do pokojíčku a odešla jsem připravovat ty lívance.
Když jsem připravovala posledních pár lívanců, už v bytě nebylo takové děsné ticho. Z Chrisova pokoje se začal ozývat dětský smích, což je dobrá zpráva.
Sice jsem měla už všechno na jídlo nachystané, ale když jsem šla pro ně do pokoje, tak si spolu hráli s auty. Nechtěla jsem je rušit, takže se oba budou muset spokojit se studenými lívanci.
Naštěstí je vůně z kuchyně nenechala dlouho hrát si a za pár minut přiběhl do kuchyně Chris a za ním přišel Taron s úsměvem na tváři.
Popravdě jsem si hodně oddechla.
Po jídle jsme se oba museli povinně dívat s Chrisem na pohádku. Vybral Auta 2, u kterých jsem, ostatně jako vždycky, usla a vzbudila jsem se až u závěrečných titulků.
Jelikož Chris přes odpoledne nespal a už bylo sedm večer, tak už byl celkem unavený. Rychle jsem ho vykoupala a dala jsem ho spát. Dnes se uspávání po dlouhé době obešlo i bez pohádky, takže to šlo opravdu rychle.
,,Já už asi půjdu." oznámil mi Taron po té, co jsme společně uspali Chrise.
,,Mám v lednici víno a docela by mě zajímalo, jak se ti podařilo získat si Chrise. Nechceš ještě zůstat?" zeptala jsem se ho.
,,Nebudu rušit?"
,,Kdybys rušil, tak ti to nenabízím." odpověděla jsem mu.
,,Tak dobře. Ještě chvíli bych zůstat mohl."
Docela se divím, že se mnou na chuť vůbec mluvit po tom, co jsem mu udělala.
On se vrátil zpátky do obýváku a já jsem šla pro skleničky a pro víno.
,,Vlastně jsem mu dal toho plyšáka, a pak už to šlo celkem rychle. Ptal jsem se ho, s čím si rád hraje a na takové věci. Sice mi ze začátku pořád říkal strejdo, ale pak řekl větu: 'Tati, pojď, máme lívance.' a tímto mě úplně dojal, málem jsem se i rozbrečel." když to říkal, tak bylo z jeho hlasu slyšet nadšení a dojetí naráz.
Jelikož jsme oba velice "vzorní" rodiče, tak jsme víno vypili opět až do dna.
Pak mě čekala opět tma a prázdno v mozku.
Ráno jsme oba dva měli trošku velké déjà vu.Ahoj,
Tak zase jsem to utla velice "dobře", že? Hih.
-A
ČTEŠ
Faith | Taron Egerton
FanfictionJak se díky jednomu dni může život otočit o 180 stupňů? Ze začátku jsem to nechápala, ale díky němu jsem na to přišla. 07.07.2019 - #1 v kategorii faith 17.07.2019 - #1 v kategorii edsheeran 26.07.2019 - #1 v kategorii sing /06.07.2019 - 18.08.2019/