Faith | Taron Egerton

008

Opět slyším hlasy - jeden ženský a dva mužské. Jsou mi povědomé, ale nedokážu rozpoznat, komu patří.
Cítila jsem, že mě někdo drží za ruku a já jsem chtěla vědět kdo, ale nemohla jsem otevřít očí, abych zjistila, kdo to je.
Proč mi nejdou otevřít, sakra?! No tak, spolupracuj mozku a pomož mi je otevřít!
Začala jsem se sama pro sebe vztekat, když v tom najednou...
Najednou se to povedlo. Sice to šlo těžce a pomalu, ale podařilo se mi odlepit od sebe víčka.
,,Probouzí se!" vyjekl ženský hlas vedle mě, který už jsem dokázala identifikovat, patřil Mie.
,,C-co se-" měla jsem pořádný chraplák a měla jsem vyschlé v krku.
,,Teď nemluv. Zbytečně se neunavuj." i druhý hlas jsem poznala - patřil Edovi, který mě i držel za ruku.
Třetí osoba v místnosti byl doktor, který zrovna odcházel.
,,Seznámíte slečnu s jejím stavem sami, nebo to mám udělat já?" zeptal se než odešel.
,,My to zvládneme." odpověděla mu Mia.
,,Jak dlouho jsem tady? Co se stalo? Je t-" vychrlila jsem ze sebe. Mia nahodila výraz alá 'říkali jsme ti, abys nemluvila. Vše ti řekneme.'
,,Jsi tu pár hodin, samotná akce skončila před hodinou a půl. Vše dopadlo na jedničku, nikomu jsme neřekli, co se stalo, aby se zbytečně nestresovali. Zkolabovala si nejspíš kvůli únavě a stresu z poslední doby. K tomu všemu jsi nejspíš měla chřipku, kterou si neléčila, takže se to teď takhle vše nahromadilo a zkolabovala si. Dali ti kapačku, zítra si tě tady ještě nechají a půjdeš na nějaké testy, pak už pojedeš domů. Teda pokud budou všechny testy v pořádku." Mia mě seznámila s mou diagnózou. Neuvědomuji si, že bych teď někdy měla chřipku nebo něco podobného. Zítra se na to zeptám doktora.
,,Buď ráda, že tam s tebou byl Taron. Kdyby tam nebyl, tak bys na tom mohla být o hodně hůř. Co kdybys tam ještě teď ležela, protože tě nikdo nenašel, hm? Kdybys mě aspoň někdy poslechla a zůstala ve stanu, když se věděla, že ti je blbě. Bál jsem se o tebe." Ed byl trošku naštvaný a já se mu vůbec nedivím.
,,Promiň." sedla jsem si a objala jsem ho.
,,Je tady Taron?" zeptala jsem se.
,,Není, hned jak zjistil, že budeš v pořádku, tak odjel domů." odpověděla mi Mia.
Nevím, jestli jsem ráda, že tady není nebo ne.
Nedokážu říct, jestli ho tady mé srdce chce nebo ne.
Stejně nepřijde. Zase se ozýval můj vnitřní hlas.
S Edem a Miou jsme si ještě chvíli povídali, a pak už museli odejít, protože bylo pozdě v noci, ale slíbili, že zítra po všech testech zase přijdou.

Ráno mě čekal brzký budově kvůli všem testům. Už mi sice bylo o hodně lépe, ale bylo to potřeba.
Jako první mě vzali na odběry krve, následovalo pár vyšetření, u kterých ani netuším, co se nimi zkoumá. Na nic nepřišli, tady až u odebrané krve, u které ještě nemají výsledky. Jako poslední vyšetření mě čekal ultrazvuk, který měl zkoumat, jestli jsou všechny mé orgány v pořádku.
Doktor byl jíž téměř na konci vyšetření, když v tom něco spatřil.
,,Co tam vidíte? Je něco špatně?" byla jsem trošku vyplašená.
,,Vidíte tohle?" ukázal na úplně miniaturní skvrnku na obrazovce.
,,Asi ano? Co to má být?" zeptala jsem se a u toho si prohlížela skvrnu.
Najednou mi to došlo.
N-ne, to nemůže-
,,Vypadá to, že jste těhotná, ale je to ještě až moc čerstvé. Plod se teprve začíná vyvíjet. Myslím, že jste těhotná maximálně dva týdny. Moc vám gratuluji." usmál se na mě.
Kurva. Jo, v poslední době je můj vnitřní hlas až moc aktivní.
,,Takže na 90% víme, proč jste omdlela. Občas se to ženám, které jsou na počátku těhotenství stává, ale nebojte se, nijak to plod neohrozilo." vypadal, že chce ještě něco dodat.
,,Teď už jen jedna otázka. Chcete si ho nechat?" zeptal se mě.
,,Nejspíše ano." řekla jsem své rozhodnutí.
,,To rád slyším." řekl a podal mi jednu fotku dítěte z ultrazvuku na památku.
Byla jsem úplně mimo. Šla jsem přes chodbu do svého pokoje, v ruce jsem svírala fotku a přemýšlela jsem nad tím, co budu dělat. Je mi 21 let, jsem svobodná a čekám dítě - mé a Taronovo dítě.
Tohle bude ještě zajímavé. Mám mu to říct nebo ne? Asi by to bylo zbytečné, má Alici a na mě a dítě nebude mít čas. Já to nějak zvládnu. Musím.
V pokoji už seděl Ed, který dovezl nějaké jídlo. Pane Bože, děkuji!
,,Tak co? Už zjistili, proč se to včera stalo? Jinak Mia se omlouvá, musela být v práci, ale prý ti zavolá." zeptal se mě a já jsem se rozhodla, že mu nic tajit nebudu. Stejně by se to dozvěděl, a tak jsem mu podala fotku z ultrazvuku.
,,Tohle zjistili." řekla jsem a sledovala jsem jeho reakci. On vzal fotku a pořád ji otáčel.
,,A to má být jako co?" zeptal se mě nechápavě. Přišla jsem k němu a ukázala jsem na malou skvrnu uprostřed fotky.
,,Vypadá to, že budeš strejda." řekla jsem nervózně a celkem jsem se bála jeho reakce.
,,Páni! Tak to gratuluji! Proč si mi neřekla, že sis konečně někoho našla?" a je to tady.
,,No, víš, já jsem si nikoho nenašla. Byl to úlet na jednu noc." přiznala jsem a doufala, že se v tom nebude chtít dál šťourat.
,,Kdy se má narodit?" podíval se na mě natěšeně. Jsem ráda, že aspoň z části změnil téma.
,,Vypadá to na první polovinu ledna." řekla jsem mu a pustila se do toho báječného jídla, co donesl.
,,Nikomu to neříkej, prosím." poprosila jsem ho a on na souhlas kývl.
Po chvíli přišel do pokoje doktor.
,,Já vám jdu moc pogratulovat a ještě vám jdu oznámit, že si vás přítel může odvézt domů." řekl.
,,To ale není-" chtěla jsem protestovat.
,,Moc děkujeme, nashledanou." řekl mu Ed a doktor odešel.

Po tom, co mě Ed odvezl domů, jsme se domluvili, že u mě přespí a dáme si filmový večer na rozloučenou, protože má rozjetou Divide tour, na kterou se musí už zítra zase vrátit a to znamená, že se nejspíš dlouho neuvidíme.
,,Už máš nějaký plán, jak to bude dál? Zůstaneš tady, nebo se budeš chtít přestěhovat? Chystáš to říct otci? Znám ho?" Ed je prostě starostlivý a mně mohlo být jasné, že se na takové věci prostě bude ptát.
Já jsem pro něj už měla odpověď na všechny otázky. I na tu poslední.

Ahooj,
čekali jste to, hih?😏
-A