Pravidla smečky

Jeden za všechny, všichni za jednoho 1/2

Věděla, že to není dobrý nápad. Že není dobrý nápad nechávat jim své číslo.

Ale do té noci, rok od doby, co od nich odešla, hluboko po půlnoci, jí bylo jasné, že by jim své číslo nechala, i kdyby předem věděla, co se stane.

"Ano?" zvedla otráveně mobil.

Ležela ještě ve své vyhřáté posteli a unaveně si protírala oči. Věděla, že to den předtím s tím tréninkem trochu přehnala. Věděla, že tři hodiny souboje s jejími přáteli po dvoutýdenní práci v Chicagu nebyl nejlepší nápad. Zvlášť, když v tom městě měla ulovit alfu. Ve městě, kde je asi nejvíc alf na celém světě. Nebo minimálně v Americe.

"Mluvím s Clarou Davis?"

Narovnala se a celá ztuhla, jak to měla ve zvyku. Až po chvíli jí došlo, že své jméno už vlastně neskrývá. A ten muž, který ho vyslovil byl jeden z prvních, kterým své pravé jméno řekla.

Odtáhla si mobil od ucha a zadívala se na číslo, které jí volalo. Nevěřícně otevřela pusu.

Jistě... Nezapomněla na ně. Myslela si, že je ještě někdy potká. Ale nemyslela si, že to budou oni, kdo jí zavolá. Myslela si, že až jí budou chybět přespříliš, až jí tenhle život omrzí, tak se vrátí zpět jako pes, který utekl z domu a nemá, co jíst.

"Argente?" zeptala se udiveně. "Co... Stalo se něco?"

"Musíš se vrátit." Zarazil jí Argentův zoufalý hlas. Vždy jí připadal klidný. Až moc klidný a nad věcí. Ale tentokrát zněl jako by byl na pokraji hysterie. "Někdo unáší z Beacon Hills dívky. Většinou nezletilé, ale..." Odmlčel se. "Unesli mi dceru."

Clara se zarazila a chvíli pátrala v paměti. Argent... Jistě, že měl dceru, to si pamatovala, jenom... "Allison?" zeptala se udiveně.

Vybavila si holku s tím děsně otravným výrazem, panenkovským obličejem a plochým hrudníkem. Ta holka byla lovkyně obklopená smečkou vlkodlaků a nosila u sebe střelné zbraně. Kdyby Clara chtěla někoho unést, ona by byla mezi posledními na jejím seznamu.

"Ano. Je to už týden a... Scott už dávno ztratil jeho stopu. Policie, Derek... Všichni začínají být bezradní. Vůbec netušíme, co se tu děje."

Claře to po ránu nikdy moc nemyslelo. Čas od času se jí dokonce stávalo, že se probudila a nevěděla, kde je nebo co se jí den před tím stalo. Ale ten den jí to myslelo až překvapivě dobře.

Byla v městě Peoria, stále ve státě Illinois. Byl to zatím její rekord, obyčejně nezůstávala v jednom městě tři dny. Ale taky obvykle cestovala dál a déle než tři hodiny autem. Nejspíš proto, že obvykle létala letadlem do Evropy a zase zpátky.

Když se nad tím tak zamyslela, tak poslední dobou jezdila spíše autem, protože se jí nechtělo zbytečně plýtvat penězi, které získala jako rodinné dědictví. Takže, když to tak počítala, tak den a půl jí cesta zabere určitě.

"Za dva dny budu u vás. Ještě si musím něco zařídit," zalhala a ukončila hovor.

vVv

Stilesovi z toho všeho šla hlava kolem.

Samozřejmě, že byl stejně jako Scott vyděšený, když se začaly ztrácet ty holky (většinu z nich Stiles vídal ve škole) a byl ještě vyděšenější, když zmizela dokonce zkušená lovkyně Allison. Ale rozhodně se svým alfou nesdílel to nadšení z toho, že se Clara vrací do města.

Samozřejmě - bylo fajn, že jim někdo pomůže zastavit toho tajemného (a jak se Stiles už mnohokrát zmiňoval - nejspíš pedofilního) únosce, který za sebou nezanechával stopy ani pach. Řádil už pár týdnů a zatím se mu podařilo unést šest holek a zranit každého z jejich smečky včetně Stilese.

Kdyby tvrdil, že je vyděšený, bylo by to, jako by řekl, že Derek je jen malinko děsivý.

Ale to nic neměnilo na tom, že většina členů smečky z toho nebyla nadšená. Vlastně... byl si docela jistý, že až na něj a na Maliu to nikomu nevadí, ale... no, to je jedno.

Většina členů smečky - včetně Kiry, která jí ani neznala - se na ní těšili. Často se k nim přes Deatona nebo pana Argenta přenášeli zvěsti o tom, co všechno dokázala. Mimo to, že se oficiálně stala plnoletou a stíhanou ve dvou státech (což mu velmi neochotně sdělil táta). Podle všeho už nikdo z její původní smečky nepřežil, a tak si našla jinou. Ale o ní nikdo moc netušil, snad kromě toho, že jsou stejně nebezpeční jako Clara. Stiles by ani nic jiného nečekal.

Stiles ležící na své posteli ve svém pokoji zíral na šedý strop jeho pokoje, ale myšlenkami byl úplně někde jinde.