Pravidla smečky

Nepodceňuj předpověď banshee.

Scott Stilese miloval. Jako bráchu. Ale občas mu prostě lezl krkem.

Ale nemohl mu nic říct, i když byl jeho alfou. Ne, to přece nemohl, protože Stiles byl ještě před pár týdny posedlý ďábelským liščím démonem!

A taky se nemohl zeptat. Nemohl se zeptat na to, co se děje mezi Stilesem a Clarou. Nebo přesněji řečeno: co se stalo mezi Stilesem a Clarou. Muselo se stát něco, o čem Scott neví. Vždyť se rozešli v klidu. Fakt. Scott je viděl se loučit u jejího auta objetím.

A teď najednou za ním Clara nepřišla a když upadla do bezvědomí, Stiles byl mimo, ale nedokázal vkročit do té místnosti, kde ležela. Scott tam byl a nebyl to hrozný pohled. Vypadala pořád jako ona. Měla sice světlejší pleť a byla v bezvědomí, ale jinak to bylo pořád ona. Naprosto stejná jako před rokem, i když zároveň naprosto jiná.

Scott byl mimo. Jak dlouho byl pravým alfou? Půl roku? Dlouhý půl rok byl nejvzácnějším druhem alfy a pořád si připadal jako ten nejhorší alfa pod sluncem. Nejen, že pořád neovládal své schopnosti, on dokonce ani nevěděl, kdo je členem jeho smečky a jaké v té smečce mají mezi sebou vztahy! A nevěděl ani, co se na jeho území děje, nebo kdo všechno tu žije za nadpřirozené potvory!

Scottovi to pořádně lezlo krkem. Navíc se ztrácely ty holky. A Allison...

„Yo Scotty, jsi v pohodě?"

Scott překvapeně zamrkal a zadíval se na Stilese, který se na něj díval svýma starostlivýma hnědýma očima. Kdy se ze Stilese stal ten starostlivý?

„Jo," souhlasil. „Jen... Možná bychom měli jít ven. Hledat..."

Už když to říkal, tak si uvědomoval, jaká je to blbost. Hledali už týdny a na nic nepřišli. Clara přijela a narazila na ně hned druhý den. Náhoda? Asi těžko. Ta holka přitahovala problémy jako včely med.

Stiles se zamračil. „Je větší pravděpodobnost, že půjdou po Claře, když je viděla."

„Jo... hmm... to asi jo." A je naprosto logický, že oni jsou od jejího pokoje vzdálení tři patra. Naprosto Stilesi.

Stiles si musel uvědomovat, jak debilně se chová. "Jak to jde s Kirou?"

 Ale kdo by mu to mohl vyčítat že?

"Emh..." Příšerně, hrozně, katastrofálně? "Jde to."

Stiles na něj upřel pohled, který se Scottovi ani trochu nelíbil. "Nech mě hádat - furt miluješ Allison..."

"Ne, tak to není!"

"... Nech mě to dokončit! Miluješ Allison a je tu moc problémů na to, aby sis mohl dovolit s někým chodit." Upřel na Scotta vědoucí pohled. Scott nic nenamítal. Opravdu tu bylo dost problémů. "Ale Scotte, oba víme, že ty problémy tu budou vždycky."

"Od kdy seš ty ten moudrý?" zeptal se ho Scott po pár minutách ticha.

Stiles se ušklíbl a zahleděl se na své ruce, opřené o kolena. Na kelímek s vychladlou kávou. "Od tý doby, co mi v hlavě řádilo nogitsne, řekl bych..."

Scott neměl, co by k tomu řekl. Věděl, že kdyby se ho snažil utěšovat, tak ho jenom urazí a to nechtěl. Tak byl zticha.

 ___

Scott nevěděl, kolik času uplynulo, ale připadalo mu to jako hodiny. Málem tam usnul, ale nemohl - nedokázal to - , protože tam v chodbě ležela jeho kamarádka, která klidně mohla umřít. On tomu nevěřil, ale rozhodně mu to nedávalo spát. Vlastně pořádně nespal už od chvíle, kdy unesli první z holek.

Stiles datloval odpověď na Maliinu SMS, ve které bylo, že v lese něco našli. Podle Dereka by to mohlo být to, co unáší všechny ty holky a napadlo Claru.

Stilesovi vypadl mobil z ruky a praskl mu displej, Scott se vymrštil na nohy jen aby se vzápětí chytil za hlavu, protože mu každým kouskem mozku začala protékat neskutečná bolest.

A proč to všechno? Lydia křičela.

Stiles se dal do běhu a Scott s ním, i když čím blíž byli Clařině pokoji, tím hůř mu bylo. Ten křik se mu dostával až hluboko do podvědomí a on si šokovaně uvědomil, že mu teče krev z uší. Na moment ohluchl, když mu praskly ušní bubínky, s výkřikem se zapotácel, ale vzápětí se dal znovu do vrávoravé chůze.

Byl šíleně vděčný za to, že se dokáže tak rychle hojit.

Dostávali se k epicentru toho křiku a Stiles měl dojem, že mu ten křik roztaví mozek. Nebo mu ten mozek exploduje. A to nebyl Scott. Nebyl něco jako super-vlkodlak se super-citlivým vlkodlačím sluchem.

"Lydie! Uklidni se!" zaslechl Clařin křik, když byli před dveřmi.

Stiles vpadl dovnitř, ale pak ztuhl a nedokázal se pohnout. Dokázal jen stát a zírat.

Scott nechtěl vejít do těch dveří. Uši se mu sotva zhojily. Nechtěl dovnitř. Ten křik byl k nesnesení. Horší než cokoliv, co kdy slyšel.

Ale nakonec vešel dovnitř. A najednou měl pocit, že je na tom vlastně celkem dobře.

Clara seděla na posteli v džínech a kdysi bílém  tílku, které měla pod rozervaným svetrem, když přijela. Vypadala strašně. Ztrhaná tvář, pohmoždělé ruce a... Snažila se odstrčit - nebo uvěznit -Lydii, která se k ní sápala, strhala jí stehy i obvazy a prsty jí zabořila do hluboké rány na zraněném rameni a dlouhou ruku jí zarývala do toho druhého jako by jí chtěla servat kůži i maso z těla.

Lydia vypadala jako šílená. Něco s ní bylo. Kde vzala tu sílu rozsápat Claře kůži? Jak to, že se jí Clara nedokázala zbavit? Měla zastřený pohled, rozcuchané vlasy a z očí jí tekly krvavé slzy.

Oba najednou se k nim vrhli. Ale Lydia sebou cukla a odhodila Stilese na druhou stranu místnosti jako by to byla ona, komu v žilách koluje vlkodlačí krev. Scott jí popadl okolo pasu a pokusil se jí odtáhnout, ale ona se nenechala.

A pak se její křik změnil ve slova. Stále je řvala, ale tentokrát se k nim dostával i význam

"Zabiješ jí! To ty jí zabiješ! To ty je zabiješ! Všechny je zabiješ!" řvala hystericky, hlasem, který nikdo z nich nepoznával.

A pak její tělo ochablo.

___

> Řekla bych, že kdo mlčí, souhlasí. Tak se pak nedivte, že si budete muset tolik počkat na další kapitolu, protože přístě přidám minulost.

> A ty řeči, které vypustila Lydie neberte na lehkou váhu, protože pár lidí přeci jen zemře (jen zatím nevím jak). A zatím netuším, jestli dám Stilese s Clarou dohromady.

> Říkám to pořád, ale řeknu to znovu - děkuju za čtení, komentáře a hodnocení! Nic mi nezlepší náladu tolik jako hodnocení, nebo komentář pod kapitolou :))