Pravidla smečky

Minulost 3.

Zabralo to jen dva týdny než jí začali věřit.

Jediné, co musela udělat bylo to, co dělala celý svůj život: pomoci těm, kteří jí potřebovali. Dělala to už roky bez mámina vědomí. Občas se jí podařilo někomu pomoc, občas ne, ale to jí nikdy neodradilo. Byl to její adrenalinový sport. Nikdy nevěděla, jestli jí to nezabije, jestli to nezvoře a jestli někomu neublíží. A to jí dávalo pocit, že není na útěku. Že vlastně bojuje, i když v utajení.

Stalo se to v den, kdy se Clara zdržela ve škole kvůli doučování z biologie. Dobrovolně by tam nikdy nešla, ale máma jí vyhrožovala, že pokud si to D- neopraví, tak jí dá zaracha. Clara nad tím protočila očima. Bylo jí sedmnáct a máma jí vyhrožuje tím, že dostane zaracha.

Po skončení doučka šla ke skříňkám a zaslechla hádku. I přes tři zdi poznala, že se jedná o Scotta s Derekem. Sice je ještě moc neznala, ale Dereka jí bylo částěčně líto kvůli tomu, že ztratil celou svou rodinu a Scott jí probodával pohledem pokaždé, když jí zahlédl na chodbě. Clara měla vždycky chuť mu ukázat prostředníček nebo na něj aspoň vypláznout jazyk.

"Všechno je to jenom tvoje vina," obviňoval Scott Dereka. "Všechno, co se stalo... Za všechno můžeš ty!"

Slyšela i Derekův hlas a jeho zrychlený tlukot srdce. Byl rozrušený. Scott byl vlkodlakem příliš krátce na to, aby to poznal, ale Clara ne. I přes dvě zdi cítila jeho nervozitu.

"Nemluv o věcech, o kterých nic nevíš," zavrčel vztekle.

Clara dlouho nebyla součástí žádné smečky, ale často o nich četla, poslouchala mámino vyprávění, někdy dokonce pobívala na jejich území. A dost toho o smečkách věděla. Díky tomu věděla, že alfy spolu musí jednat v míru. Museli držet při sobě, jinak se dělo... Děly se špatné věci, když byl ten slabý mír mezi smečkami narušen.

Clara nikomu nepřála, aby se jejich smečka rozpadla. Dokonce ani svýmu strýci. Když vlk ztratí celou smečku najednou, je to jako by už nikdy neměl být úplný. Clara byla ještě malá, když se jí to stalo, ale moc dobře si to pamatovala. Ono to vlastně nikdy nepřestalo bolet.

Proto nezaváhala. Proto vyšla ven z budovy. Proto k nim zamířila a proto se postavila vedle Dereka.

Oba na ní překvapeně pohlédli.

"Tím, že se budete navzájem obviňovat se nic nevyřeší," prohlásila jistě. Před pohledem dospělého alfy se asi neměla cítit tak jistě jako se cítila. "Když nastane problém, tak se alfy spojí a vyřeší ho spolu.

"Já nejsem alfa," zamračil se Scott.

"Ale chováš se jako jeden," namítla zamračeně. "A máš svou vlastní smečku. Kanimu neporazíte bez toho, aby jste se spojili dohromady." 

"Fajn," odsekl Scott po chvíli ticha. Díval se při tom jen na ní. "Co víš o kanimách?"

Do teď neměla nejmenší tušení, že něco takovýho existuje...

____

> Další část. Omlouvám se za delší prodlevu, ale věřte mi, že psaní není jednoduchá záležitost. Však to většina z vás chápe.

> Něco ze začátku Dereka a Clary. Nah. Jejich vztah jsem moc nepromýšlela, ale začíná se mi líbit. Dereka jako staršího bráchy jsme si moc neužili, tak bych to chtěla napravit aspoň v povídce (i když to nebude ani zdaleka nejzajímavější vztah v povídce, slibuju).

> Budu ráda za vaše vote, popřípadě i za komentáře.