Pravidla smečky

Minulost 1.

 Když tu smečku vycítila, byla vyděšená. Když uviděla alfu, jejím prvotním instinktem bylo vzít nohy na ramena.

Ale pořád si zarputile tvrdila, že není jako její máma. Že na rozdíl od ní není tak slabá, aby se při prvním náznaku nebezpečí dala na útěk. Proto tam zůstala. Proto si do vlasů vtírala olej, který maskoval vlkodlačí pach. Proto jí to neřekla.

Clara si na svého otce a bratry nepamatovala. Nepamatovala si den, kdy se to stalo ani na útěk. Všechno to měla zamlžené. Proto se nesnažila skrývat tak intenzivně jako její matka. Proto pro ně netruchlila – pro ní to byli v podstatě cizí lidé. Byla tenkrát moc malá na to, aby chápala, co se stalo.

Ale strýce si pamatovala až moc dobře.

Když někdo zmínil monstrum, představila si jeho obrázek. Zrůdu ulepenou krví svých obětí.

Zrůdu, která jí vzala možnost proměny.

Poslal na ní jejího bratrance a sestřenici – vlastní děti! - s tím, že se jí mají zbavit. Zaútočili na ní ve škole a Clara zpanikařila. Sice je prakticky neznala, ale její vlk je poznal okamžitě, jako by jí říkal „uklidni se, to je rodina“. Ale ta rodina se jí snažila zabít.

A Clara se proměnila uprostřed třídy. Povedlo se jí je zlikvidovat a utéct ze školy, ale při tom viděla krev. A nebyla to krev vlkodlaka.

Až později v rádiu slyšela o tom, že do jejich školy vnikl halucinogenní plyn, který přinutil žáky, aby si navzájem ublížili. Dva z nich to nepřežili a učitel utrpěl vážné zranění hlavy.

Když se poté podívala do zrcadla a zapnula svůj vlčí zrak, nedívala se do modrých očí štvaného vraha na útěku. Její oči nebyly modré. Nechápavě na to zírala. Nedokázala to pochopit. V tom světě žila už tak dlouho. Znala všechny vlčí barvy – červenou, modrou, žlutou...

Ale její oči zářily zeleně.

_____________

> Abych to vysvětlila:

Minulost jsou mini-flashbacky. Krátké popisky toho, co se stalo. Snažím se být stručná a zdělit jen to důležité. Dost často půjde jen  popisky Clařina života a jejích tragédií.

Doufám, že jste si užili kapitolu.