Pravidla smečky

Minulost 9.

Stiles nevěděl jistě, kdy ho nogitsune dostalo. Prostě tam bylo jako by tam bylo vždycky. Jako by se skrývalo v koutě jeho mysli a z vteřiny na vteřinu ho ovládlo.

Vlastně ne. Jako by ho ovládalo vždycky, ale až v tu chvíli mu to dalo jasně najevo. Ukázalo mu, že nemá kontrolu nad vlastním životem. Že se bude dívat na lidi, kteří ho budou prosit, ale on je tak nebo tak zničí. Protože to nebude on, i když tak bude vypadat.

Bojoval s ním. A ne, že ne.

Ale přesně cítil ten moment, kdy prohrál.

Bylo to jako by hořela jeho mysl. Ale ne, že by to bolelo, vlastně vůbec ne. Bolelo jen to vědomí, že ho někdo ovládá. Cítil naprostou bezmoc, naprostou nenávist k tomu, co ho posedlo. Co mu zastínilo mysl a naprosto ho to uvěznilo. Jako by byl lapen v síti a nemohl se z ní vymotat. Cítil se tak neskutečně slabě...

A bylo to směšné. Ironické. Celý svůj život spoléhal na jedinou věc. Nebyl fyzicky zdatný, nebyl silný, rychlý, nedokázal se hojit, neměl drápy, neslyšel hlasy, neuměl se zbraní... Byl jen člověk. A jeho jedinou zbraní byl sarkasmus a jeho mysl. To, co mu pomáhalo nezešílet.

A najednou ho zdradilo i to. A on se musel dívat na vlastní ruce potříštěné krví, ale nemohl tu krev smýt. Mohl se jen dívat.

A v tu chvíli nepřemýšlel nad Malií. Vzpomněl si na Claru. Na to, jak utěšoval Emmu a trochu se to zvrtlo... a na to, jak jí o pár dní později viděl. Claru. Byla vzteklá. Tak vzteklá jako jí nikdy neviděl. Mohla ho rozcupovat na kousky. Mohla mu jednu vrazit.

Ale ona jen odešla. A Stiles měl pocit, že to bylo to nejhorší, co mohla udělat.

Vzápětí si vzpomněl na Scotta, na Dereka, na Lydii a Allison.

A to se stalo jen zlomek vteřiny před tím než se tam objevili. Scott a Lydia. Cítil je. Slyšel je. Viděl je. Jenom díky nim se dokázal podívat na tu stvůru. Z vteřiny na vteřinu dokázal rozlišit, kdy končí jeho mysl a začíná mysl té zrůdy. V ten moment na ní dokázal zaútočit.

Aspoň na moment jí donutit se stáhnout.

____

> První flashaback, který je z pohledu Stilese. Jde o to, že mi přišlo, že se strašně rychle otřepal z toho, že byl posedlý duchem, který ho nutil zabíjet. Tak jsem se pokusila to popsal způsobem, který se mi líbil víc. Nemyslím si, že by pro něj bylo tak jednoduché to odsunout stranou. Ani s Malií. A definitivně si myslím, že se to časem projeví. Možná ne v seriálu, ale v povídce určitě.

> Plus tohle je takový pokus. Chtěla bych vědět, jestli by jste uvítali, kdybych jednotlivé kapitoli přidávala hned za sebou. Pokud ano, hodnoťte.