Army Bullshit [CZ]

30. část - Nehraj si se mnou

Naslepo jsem zašmátrala rukou po posteli vedle sebe a jediné, co jsem v tu chvíli dokázala udělat, bylo poloviční otevření očí. Trochu jsem se zašklebila, když jsem zjistila, že vedle mě nikdo neleží. Opatrně jsem se vyhoupla do sedu a celý pokoj přejela důkladným pohledem.

Docela mě zamrzelo, že jsem kolem sebe nikoho jiného nenašla. Celou noc jsem spala jen tak napůl, nikdy jsem neusnula tak, abych nevěděla o okolním světě. Pořád jsem se musela ujišťovat, jestli je tu se mnou a jestli mě náhodou neopustil. Až teď k ránu se mi nedobrovolně zavřely oči a já tvrdě usnula... ale jinak to snad ani dopadnout nemohlo, protože v jeho objetí mi bylo tak hezky ... a teplo. A když mě ještě k tomu hladil ve vlasech, nebylo možný, abych nakonec neusnula.

Možná, že se dalo říct, že tohle celý bylo špatně v tolika ohledech, že se ani nedají spočítat. Možná, že my dva jsme vůbec neměli být jeden na druhého hodní, ale co na tom záleželo, když byl ochotný mě v noci jen tak držet a hladit po vlasech?

Tahle ta stránka jeho osobnosti se mi tak neskutečně líbila, jen škoda, že se ukazovala pouze zřídka. Je pravda, že dokáže měnit své nálady vážně rychle, což je někdy docela děsivý, ale dneska jsem si nemohla na nic stěžovat. Snad kromě toho, že mě tu nechal samotnou.

Protřela jsem si prsty rozespalé oči a nohy přehodila přes okraj postele. Snad poprvé, co jsem v téhle škole žila, mi nebyla zima na bosé nohy, když jsem se takhle postavila na zem. Asi to bylo tím, že jsem měla na sobě jeho svetr a celkově jsem byla ještě pořád zahřátá z postele. Každopádně se mi tenhle pocit líbil možná trochu víc, než by měl. I přes to, že jsem tenhle svetr měla hrozně ráda, přemluvila jsem samu sebe, abych ho ze sebe sundala, protože jsem před Harrym nechtěla vypadat jako zloděj. Už jednou jsem si ten svetr úmyslně nechala a jak to dopadlo? Špatně. Dalo by se říct, že jsem se tak nějak poučila o tom, že nechávat si jeho věci, není úplně ten nejlepší nápad.

Přetáhla jsem si ho přes hlavu a pečlivě poskládala na křeslo, kde měl vyskládané i jiné oblečení. Vzápětí jsem si prohrábla dlaní vlasy a smotala je do klasického drdolu na temeni hlavy.

Najednou jsem nevěděla, co dělat. Nechtěla jsem zůstávat v cizím pokoji jen tak bez dovolení, ale na druhou stranu jsem se zase nechtěla vypařit, jak je mým dobrým zvykem. Možná, že tentokrát by nám tahle pohoda mohla vydržet dýl než jen dva dny, hm? Slíbila jsem si, že udělám všechno proto, aby se to podařilo.

Za zády se mi ozvalo vrzání dveří a já se trhnutím otočila za tím zvukem. Oči se mi leknutím roztáhly a dokonce jsem se zapomněla dvakrát nadechnout. První instinkt byl prostě někam rychle utéct, ale když mi došlo, že je to Harry, ze rtů mi unikl jen dlouhý trhaný výdech.

Koukal na mě možná stejně vyděšeně jako já na něj a jednu ruku měl ještě pořád položenou na klice. Přejela jsem ho rychlým pohledem a dech v plicích se mi zadrhnul znovu. Hůř. Jediné, co měl totiž na sobě, byly kraťasy sahající mu těsně nad kolena a tenisky. Nic víc na sobě neměl, což znamená, že tam jen tak stál a hleděl na mě... bez trička. Uvědomuju si, že ani včera na sobě tričko neměl, ale přeci jen jsme byli ve vodě. Tohle bylo něco jinýho. Teď jsem měla naprosto dokonalý výhled na všechna jeho tetování, svaly, břicho, hrudník... a tohle všechno dohromady bylo hned po probuzení trochu moc.

„Chystáš se zase utýct?" zachraptěl hlubokým hlasem a já jen nejistě střelila pohledem po jeho obličeji. Na tváři mu hrál takový pobavený úšklebek, který se mu jemně dotýkal očí.

„Jo... ne ... možná," zakoktala jsem trapně a v duchu si vrazila facku za to, jak moc jsem neschopná. Na jednoduchou otázku má být jednoduchá odpověď, ne něco takového. To je pravidlo číslo jedna při situacích, jako je tahle. „Já nevím," vydechla jsem nakonec. Harry se na mě široce usmál a udělal pár kroků směrem ke mně, přičemž za sebou hlasitě zabouchnul dveře. Na sucho jsem polkla a zhoupla se z jedné nohy na druhou.