Army Bullshit [CZ]

38. část - Bojuj za to, co máš rád

Opatrně jsem si vložila vidličku plnou zeleniny do úst a při tom ani jednou neodtrhla pohled od Luka, který se právě teď svíjel v křečích pocházejících od záchvatu smíchu. Měla jsem chuť k němu prostě naklusat a vši silou mu plivnout celé své sousto do obličeje. Zajímalo mě, jestli by se v tom případě už konečně přestal tak příšerně smát. Lezlo mi to na nervy.

„Proč už třetí den po sobě jíme tuhle odpornou stravu pro králíky?" zamumlal naproti mě naštvaně Niall a já se jen s nepatrným úsměvem na rtech zahleděla, jak se otráveně vrtá ve svém, většinou zeleném, obsahu talíře. Na obličeji měl pohrdavý výraz a rty zkroucené do podivného šklebu, který mě nutil usmívat se ještě víc.

„Hrozně ráda bych ti řekla, že zítra to bude lepší, ale oba víme, že nebude," uchichtla jsem se a na rozdíl od něj si napíchla na vidličku kousek rajčete. S pohledem stále upřeným na něj jsem si ho pak spokojeně dala do pusy. Po pravdě řečeno, mně tohle jídlo zas nedělalo takový problém jako jemu.

„To máš teda zatracenou pravdu, že nebude," přikývnul na souhlas a nechal svou vidličku, aby mu vypadla z ruky a vzápětí hlasitě třískla o talíř. „Řeknu ti tajemství, hm?" ušklíbnul se a s lokty položenýma na stole se ke mně naklonil o trochu blíž.

„Povídej," vyzvala jsem ho a ucítila, jak mi nedočkavě cuklo levé obočí. Podobně jako on jsem se k němu naklonila a odložila příbor na okraj hlubokého talíře.

„Ale nesmíš to nikomu říct," zašeptal výhružně. „ani Eleanor."

„Nikomu ani muk." On se jenom nervózně rozhlídnul po všech ostatních kolem a mě v tu chvíli srdce malinko poskočilo, protože mě nadchla myšlenka, že by to mohlo být něco totálně úžasného.

„Mám na pokoji ještě celou velkou tabulku čokolády," pronesl šeptem, očividně celý pyšný, že ji ještě nesnědl sám. Potlačila jsem bublající smích v mém krku a dál se na něj dívala se vší vážností.

„Pokračuj."
„Dneska večer provedeme akci Alfa," blýskl po mě zářícíma modrýma očima a pravý koutek rtů vytáhl nahoru. V jeho výrazu nebyla ani stopa po nějakém humoru, takže i já se snažila tvářit vážně. Párkrát jsem zakývala hlavou a skousla si spodní ret.
„Co přesně tahle akce znamená?"
„Ty přijdeš ke mně, podotýkám, že přijdeš potichu, spolu sežereme celou tu čokoládu a pak přejdeme na plán Beta."

„A plán Beta je co?" zeptala jsem se s nově nabitým zájmem. Cítila jsem se jako bych se vrátila v čase o dva měsíce dozadu, kdy jsme s Niallem podnikali podobné akce celkem často a já milovala každou vteřinu z nich.

„Vysvětlím ti to úplně jednoduše," vydechl a trochu se narovnal v zádech, přičemž si spojenými dlaněmi podepřel bradu a lokty si opřel o stůl. Vážně se na mě podíval a pak jemně přikývnul, jakoby mi tím dával nějaké znamení. „Akce Beta je na tobě."
„Vážně? Taková pocta?" podivila jsem se a samolibě se ušklíbla. Posadila jsem se o trochu pyšněji, což znamenalo, že jsem trochu vystrčila bradu a zároveň se ušklíbla. „Co přesně je mým úkolem, pane?"
„Musíš ze Stylese vylákat jeden z našich notebooků, co jsou ve skladu." Pevně stáhl rty k sobě a rukou si prohrábl vlasy, aby je zase všechny dostal dozadu a zároveň nahoru, kam patřily.

„Nešlo by to jinak? Pochybuju, že mi je jen tak dobrovolně vydá."

„Můžeš se tam i vloupat, je to na tobě. Já jen potřebuju, abys jeden přinesla."
„K čemu?" zeptala jsem se celkem zaujatě a trochu přimhouřila oči k sobě, aby to vypadalo víc důvěryhodně.

„To je plán Beta. Zkouknout tolik filmů, kolik jen půjde," šeptl a znovu se rozhlídl kolem sebe, jako kdyby ho snad někdo mohl slyšet. V jídelně bylo přibližně třicet až čtyřicet lidí, ale s určitostí můžu říct, že ani jeden z nich nás absolutně neposlouchal. „Ale nikomu o tom neříkej." Rozhodně jsem přikývla a začala pomalu vstávat ze svého místa.