Army Bullshit [CZ]

35. část - Co doopravdy chceš?

Charlie’s POV

Mé ruce, nohy i zuby se třepaly tak silně, že jsem se nedokázala soustředit na nic jiného. Každá část mého těla byla pokrytá husí kůží a já přímo zoufale prahla aspoň po kousku tepla, ale neudělala jsem vůbec nic, abych se nějak zahřála. I jemné zafoukání větru mi vhánělo nové slzy do očí, které jednou za čas stekly na mé tváře.

Zády jsem se jemně opírala o hrubou omítku školní budovy, ruce jsem měla pevně překřížené na hrudníku a jednou nohou se neustále dotýkala té druhé v naději, že bych se tak mohla alespoň trochu zahřát. Třásla jsem se zimou a brečela zároveň, ale měla jsem při tom pocit, že přesně tohle si zasloužím. Ublížila jsem Harrymu, i když nechtěně, a teď byla řada na to, aby někdo ublížil mě. Když jsem asi před půl hodinou vylézala z pokoje, věděla jsem moc dobře, že venku bude takhle v noci zima. A i přesto jsem si nevzala svetr nebo třeba jenom blbý ponožky. Stála jsem na těch ledových dlaždicích bosá, když teda nepočítám obvaz a náplasti na mých chodidlech, pouze v bílém tílku a titěrných kraťáscích. Přesně tohle jsem si zasloužila.

„Ahoj zlatíčko,“ zašeptal mi do ucha slizký hlas, který jsem tolik nenáviděla. Bylo docela vtipný, že jsem v sobě nenašla ani tolik síly, abych se ho mohla leknout. Pohledem jsem pouze sklouzla na zem a polkla nový vzlyk, který se mi dral krkem až do úst. „Jsi tu brzo,“ dodal a rychle si stoupnul přede mě, abychom mohli mluvit z očí do očí.

„Nemohla jsem spát,“ vymluvila jsem se. Místo toho, abych teď spokojeně ležela vedle Harryho ve své vlastní vyhřáté posteli, čekala jsem na Luka, jen abych znovu mohla poslouchat ty jeho hnusné závistivé kecy. V jednu v noci.

„Podle tvého výrazu soudím, že si mu řekla, co jsem chtěl,“ pronesl povýšenecky Luke. Jemně jsem přikývla a nejistě vztáhla rozklepanou ruku k obličeji. Prsty jsem si otřela uslzené oči a tváře, načež jsem upřela pohled zpátky na něj.

„Řekla.“

„Přestaň brečet, nemáš k tomu důvod. Odpoledne jsi mi tvrdila, že to s ním klidně skončíš a nebude ti to dělat vůbec žádnej problém.“ Obličej se mi stáhl bolestivě k sobě a nová dávka slz se mi nahrnula do očí.

„Řekla jsem mu, že bychom se měli přestat chovat jako kamarádi, přestat se vším tím objímáním a nebavit se spolu.“

„Já ti říkal, že to nebude zas tak těžký.“

„Nebylo to těžký, protože mi na něm nezáleží,“ hlesla jsem tiše a znovu si setřela prsty slzu kutálející se po mé tváři.

Chtěla jsem to, co jsem říkala myslet vážně, chtěla jsem mluvit pravdu, protože jsem vážně nechtěla, aby mi na Harrym záleželo. Jenže už jsem si ani nedokázala vzpomenout, jaké to je nemít ho kolem sebe. Záleželo mi na něm a to moc. Záleželo mi na něm víc než na mě samé.

„Tak to potom dobře pro tebe,“ ušklíbl se.

„Takže teď, když jsem mu tohle všechno navykládala, necháš ho na pokoji, že jo? Nic mu neuděláš,“ zašeptala jsem zoufale. Doufala jsem, že všechny ty lži, co jsem Harrymu nalhala, alespoň k něčemu byly, a Luke teď dodrží svou část dohody a nechá ho být.

„Nic mu neudělám, pokud on sám mě nezačne provokovat. Ale, zlato, přísahám ti, že jestli vás dva ještě někdy uvidím spolu, tak Stylese zmlátím tak, že bude rád, když se ještě někdy postaví na nohy.“ Polkla jsem další vzlyk, protože jen z představy, že by se Harrymu něco takového stalo, se mi točila hlava. Rychle jsem začala rozmrkávat slzy tlačící se do mých očí a v duchu jsem přesvědčovala samu sebe, že takhle to stejně bude nejlepší. Že bude nejlepší, když už s Harrym dál nebudu. Že měl pravdu, když říkal, že by nám oběma bylo líp bez toho druhýho.