Ranní káva with Avengers

Lekce létání

Po krátké chvíli, jsem slyšela další letoun. „Jsou tady." Hlesla jsem a vyšla si sednout do našeho quinjetu. Clint, Natasha i Thor mě následovali. Tony stále zkoumal zbraně okolo a kapitán čekal na dalšího agenta, který mu řekne, co a jak.

„Tvé sestry je mi líto, omlouvám se za svou hrubost." Řekl Thor, když se posadil vedle mě.

Pousmála jsem se. „Nemáš se za co omlouvat, nemohl jsi to vědět." Natasha mě sledovala a já zapřemýšlela, zda má ona nějakou rodinu. Ale nejspíš na tom bude stejně, jako já. „Ah, potřebuji nové kalhoty." Povzdechla jsem si a dívala se na potrhané a špinavé oblečení.

„Neboj, nějaké ti najdu, jakmile budeme zpět." Vyjasnila mi Natasha.

„Možná by se ti hodila nějaká uniforma." Zapřemýšlel Clint.

Začala jsem se smát. Ostatní čekali, až jim to vyjasním. „Víte, vždy jsem chtěla uniformu. Bylo mi jedno jakou, jestli to bude letuška, nebo maskáčové kalhoty vojáků. Ale uniformy jsou podle mě super." Pokývala jsem hlavou.

„No, to není problém." Promluvila Natasha. „Jsem si jistá, že Fury ti nějakou uniformu schválí. Pousmála se. Úsměv jsem jí oplatila a pozorovala kapitána, jak mluví s vedoucím agentů. Viděla jsem, jak kapitán pokýval hlavou a už jen něco řekl Starkovi. Ten ukázal prstem na jednu krabici a řekl něco jinému agentovi. Poté následoval kapitána do quinjetu.

„Dobrá, můžeme letět zpět." Přišel kapitán a zasedl na jedno místo. Natasha pouze přikývla a už seděla za řízením. Pak se však ohlédla a oči jí spočinuli na mě. „Chceš řídit?"

„Já?" nechápala jsem. „No," přemýšlela jsem a pohlédla na ostatní. „jasně, proč ne." Usmála jsem se.

„V tom případě vystupuju." Ozval se Stark, ale to už Natasha zavírala dveře. „Chceš nás zabít?!" naštval se mírně.

Natasha se zasmála a sedla si na místo vedle mě. Ukazovala mi co, mám dělat a mačkat. Quinjet pomalu naskočil a já se ohlédla na ostatní. Jejich výrazy byli k nezaplacení. „Jste v pořádku?"

„Víš, já jsem si vlastně teď vzpomněl, že potřebuji ještě něco na Asgardu." Začal Thor.

Chopila jsem se řízení a pomalu jsme vzlétli. „Neboj, ze základny to tam máš určitě bližší." Řekla jsem jen a jakmile mi Natasha ukázala, že jsem v dobré výšce, vypálily jsme dopředu.

„Zpomal!" slyšela jsem Natashu a trošku rychlost stáhla. Musela jsem uznat, že i mě to zasunulo pořádně do sedačky.

„Co to všechno umí?" ptala jsem se a pozorovala palubní počítač. „Třeba když zmáčknu tohle?"

„To jsou rakety."

„Tohle?"

„Katapultace."

„Ou." Koukla jsem na tlačítko a šla rukou dál od něj. „A tohle?"

„To je autopilot." Vysvětlila mi.

„Ano!" slyšela jsem Starka. „To je výborný nápad!" radoval se.

Protočila jsem oči. „To není žádná legrace." Zamumlala jsem a vzala za řízení. Quinjet se divoce naklonil a tak jsem ho rychle stáhla zpět. Bohužel jsem to přehnala a obrátil se vzhůru nohama. Natasha mi vzala ruce a mírně s nimi pohnula tak, abychom se vyrovnali.

„Myslím, že to by stačilo..." slyšela jsem Starka a uviděla jeho ruce, jak mi sahají do řízení.

„Hele, co si myslíš, že děláš?" zamračila jsem se na něj a vytáhla jeden nůž. „Sáhni na to, a budeš potřebovat doktora!" Pohrozila jsem mu a zdá se, že to zabralo. Ucouvl dozadu zpět na své místo.