Ranní káva with Avengers

Tři možnosti

„Jste zpět." Řekl.

„Jste opravdu bystrý, škoda, že to tak nebylo před hodinou." Nemohla jsem si odepřít jedovatou poznámku. Fury to nekomentoval.

„Lisso." Podíval se na mě Steve. Zmlkla jsem. „Máme nějaké mapy Hydry a dále flashdisk se soubory." Oznámil kapitán. „Ty dokumenty, co jste ale chtěl, jsme nezískali." Informoval jej.

„Ano, jiná jednotka mě již kontaktovala. Kancelář byla vybílená a pravého velvyslance našli zabitého ve sklepě společně s jeho ochrankou." Vysvětlil Fury. „Je mi líto, že jsem vás dostal do tak nebezpečné situace." Pohlédl na nás oba. „Teď můžete jít, tohle mi tady nechte. Sejdeme se zítra v pracovně v deset." Řekl Fury a zase se začetl do složky.

Odešli jsme a já nemohla zakrýt svůj hlad. „Myslíš, že bude otevřená jídelna?" zamumlala jsem.

„Pochybuju." Řekl Steve. „Něco uvařím." Hlesl.

„Cože? Ty?" podivila jsem se.

„Co? Nepodceňuj mě." Řekl pobaveně a na chodbě jsme se rozešli do svých pokojů. „Přijď za půl hoďky." Řekl ještě a pak zmizel v pokoji.

Vysvlékla jsem se a sundala si náplast. Už to vypadalo mnohem lépe, ale stehy jsem si ještě ponechala. Vlezla jsem si pod sprchu a smívala ze sebe zbytky krve. Poté jsem se zabalila do ručníku a pročesala si vlasy. V poklidu jsem si je vyfénovala a hodila na sebe pyžamo.

Otevřel mi a mě udeřila silná vůně masa. Vesele jsem kolem něj prošla a dívala se na tu nádheru na stole. „Hm, zdá se, že trošku vařit umíš." Zavtipkovala jsem.

Posadili jsme se a pustili se do jídla. Spokojeně jsem si plnila žaludek a má nálada se opět zlepšila.

„Zajímalo by mě, kdy se všichni vrátí. Protože nechci podceňovat naše schopnosti, ale na Lokiho bychom byli asi krátký." Zapřemýšlela jsem.

„Lokiho bych zvládl a Hydru přenechal tobě." Opřel se do židle.

„Ale, cítím tady lehkou vůni egoismu." Nasála jsem vzduch.

Steve umýval talíře a já je sušila a dávala zpět do skříňky. Když jsem uklidila poslední, usmála jsem se. „Tak to by bylo."

Steve na mě pohlédl a odhrnul mi mírně rukáv. „Co tvé zranění?" Hlesl téměř neslyšně.

„Už je to lepší, podívej." Řekla jsem nervózně a nedívala se mu do očí.

Přejel opatrně po stezích a já ucítila mravenčení na místech, kde se mě dotknul. Poté pohlédl na mě a opatrně mi zvedl bradu. Pohled jsem mu nakonec oplatila. „Omlouvám se..." šeptl a pak už jen spojil opatrně naše rty. Připadalo mi, že mé srdce skáče v hrudníku salta. Nemohla jsem se na nic soustředit, prostě, jsem mu polibek začala oplácet. Nejprve byl jemný, opatrný, jak kdyby se bál, že se třeba odtáhnu, ale když poznal, že to neudělám, polibek prohloubil a já mu dala ruce okolo krku. Vyzdvihl mě za stehna nahoru a přešel z kuchyně do obýváku. Položil mě opatrně na postel a neustával v polibku. Zajel mi rukou do vlasů a přejížděl opatrně po mé tváři i bocích. Na chvíli se odtáhl a sledoval mé oči, rysy obličeje, jak kdyby je nikdy neviděl. „Jsi nádherná." Promluvil a já jej pohladila po tváři. „Na tebe nemám." Zavtipkovala jsem a opět mě začal líbat.

Poté, co jsme se jeden druhého jakžtakž nabažili, jsme leželi v posteli a koukali na sebe. Steve mi přejížděl po zádech a já ho silně držela za ruku. Takhle to bylo ještě pár minut, než mě opět políbil a já se k němu otočila zády, jako minule. Přitáhl si mě pevně k sobě. Zřejmě, abych mu neutekla. Já to určitě v plánu neměla. Objala jsem jeho ruku a tak, jak jsme byli, jsme usnuli.