Ranní káva with Avengers

Běž, dokud můžeš

Nasedli jsme do jeho drahého, opravdu drahého sporťáku. Prohlížela jsem si palubku a nemohla uvěřit, že takové auto vůbec existuje. „Stalo se něco?" díval se na mě vesele Tony, ale bylo mu to všechno jasné.

„Ne, nic." Hlesla jsem nudným hlasem, aspoň jsem v to doufala a připoutala se.

Auto nastartovalo a Tony šlápl na plyn. Zcela mě to přišpendlilo do sedačky. „Ježkovy voči, zpomal!" děsila jsem se smrti.

„V klidu." Ujistil mě Tony a na rovince ještě zrychlil.

Projížděli jsme kolem lesů, než jsme se dostali k městu. „Hm, takže ty ráda čteš?" prolomil ticho.

„Vcelku jo, jen na to nebyl moc čas." Zamumlala jsem.

„Já teda moc nečtu, ale každý dům by měl mít knihovnu, takže." Vysvětlil stručně. „Jo, a mimochodem, u té sázky jsem vsadil na tebe. Takže běda tobě, jestli prohraju!" koukl na mě po očku.

„Myslela jsem si to, že jsi sázel i ty, takovou šanci by sis nenechal ujít." Smála jsem se. „Ti dva teď trénují, tak jsem zvědavá, jestli se zítra vůbec postaví na nohy." Ušklíbla jsem se při té představě.

„Já si říkal, že na chodbě nepotkávám žádné agentky." Zamyslel se.

„I ty Brute?!" podívala jsem se naštvaně.

„Co? Neříkej, že ti to vadí?" smál se. „Neboj, jejich srdce vždy budou patřit pouze tobě." Hlesl a já ho praštila do žeber. „Au, nemlaťte za jízdy řidiče." Řekl a já se začala smát.

Ve městě jsme byli vcelku brzy. NY byl opět plný aut i lidí na ulicích. Nic se nezměnilo. Za chvíli jsem viděla Avengers Tower a musela se usmát. Nikdy jsem u ní tak blízko nebyla, natož, abych šla dovnitř.

Vjeli jsme do podzemních garáží a já vystoupila, zdravá a živá. Oddechla jsem si a šla za Tonym k výtahu. Míjeli jsme další krásná auta i motorky a já se snažila moc nezírat.

„Tak jo, knihovna je..." přemýšlel. „JARVISI, kde máme knihovnu?" ptal se ve výtahu.

„V sedmém patře, pane."

„Jo, přesně tam." Ujistil mě Tony a já protočila oči. To snad nemyslí vážně. „No, každopádně já budu v jedenáctém, kdybys něco potřebovala."

Poděkovala jsem a vystoupila v patře, co nám řekl JARVIS. Byla to dlouhá chodba s jedinými dveřmi. Otevřela jsem je a nemohla uvěřit tomu, co vidím. Místnost byla obrovská, že by se za to nemusela stydět žádná knihovna ve městě. „JARVISI, kolik je tady výtisků?" byla jsem opravdu zvědavá.

„Více než osm tisíc." Odpověděl.

„Osm?" zadrhlo se mi to v krku. „To je vážně úžasné!" oči mi přímo jiskřily. Dlouhou chvíli jsem se jen procházela a obdivovala tu nádheru. Nakonec jsem sáhla po detektivce od Agathy Christie a šla si sednout do pohodlného většího křesla.

Čas ubíhal, ale já si ničeho nevšímala. Dokud mě nevyrušil JARVIS. „Slečno, pan Stark vás zve na večeři." Ohlásil. Pohlédla jsem ven, kde už byla tma. Nakonec jsem zavřela už svou druhou knihu a vyjela výtahem do jedenáctého patra. Naskytl se mi pohled na obrovský obývák s velkou kuchyní i jídelním stolem. V kuchyni postávala vysoká blondýnka a já musela zamrkat, zda vidím dobře.

„Ah, už jsi tady." Zvolal Stark a nosil mísy na stůl. „Dovol, abych ti představil Pepper." Žena vyšla z kuchyně s úsměvem na rtech.

„Ahoj, takty jsi ta nová posila týmu." Podívala se na mě. „Moc mě těší, jsem Pepper Pottsová." Představila se milým hlasem.