Ranní káva with Avengers

Zase on

Seděla jsem v quinjetu a mnula si spánky. Příšerně mě bolela hlava. Čekala jsem, že Steve bude u mě v pokoji, ale zmizel. Snad bude v pořádku. Nechtěl jsem mu nic takového říct, ale musela jsem, jinak by mě zastavil.

„Takže je na souřadnicích v horách. Zřejmě si tam udělal nějakou svou skrýš nebo co." Sledoval mapu Clint. „Jaký je plán?" pohlédl na mě.

„Jednoduchý. Přijdu tam, odlákám jeho pozornost a vy ho napadnete. Útoky už nechám na vás..." sykla jsem a znovu se chytila za hlavu.

„Jsi dobrá?" dívala se na mě Natasha.

„Jo, jen mě bolí hlava..." zamumlala jsem.

„Kde je vlastně Hulk?" podivil se Thor.

„Jo, ten zelenáč vždy zmizí, když ho potřebujeme." Přitakal Tony. „Myslím, že zkoumá zase gama záření, ale nevím co přesně." Pokrčil rameny.

„To je jedno, věřím, že si s Lokim poradíte i tak." Řekla jsem a opřela se do sedadla.

„Už s tím přestaň!" naštvala se Natasha. „Už přestaň říkat, jen my, přestaň se vynechávat! Nikdo tam dneska neumře! Je ti to jasný!" její oči zářily hněvem. Pousmála jsem se a přikývla.

„Jsme na místě." Ozval se Clint.

Všichni jsme pohlédly na vysokou kamenitou horu a velkou jeskyni, odkud se šířila ta energie. Clint bezpečně přistál a my vystoupili. Všude foukal silný vítr a já si nasadila čepici. Vyměnili jsme si všichni pohledy. Poté jsem se rozešla do jeskyně. Byla dlouhá a rozlehlá. Vypadalo to, že jsem došla doprostřed hory. Byl tam mohutný trůn, na kterém seděl Loki. „Tak jsi přišla." Zvolal. „Bohužel ale ne sama!" naštval se. „Je tu dokonce i můj bratr." Povzdechl si.

„Přišla jsem ti říct, že tvou nabídku odmítám!" pousmála jsem se a namířila na něj zbraní.

„Ale Lisso, to, že jsi dnes ráno zachránila dva životy neznamená, že jsi udělala svět lepším." Rozhodil rukama. „Svět se zlepší jen tehdy, když zavládne mír!" řekl rozhodně. „Já ti říkám, že takov mír spolu dokážeme. Jen si to představ, že můžeš jít v klidu po ulici, beze zbraně a strachu v srdci. Budeš volná." Usmíval se.

„Jsem si jistá, že to má nějaký háček." Šeptla jsem.

„Háček? Ne, potřebuju jen, abys zhypnotizovala pár lidí. Bude to chvíli trvat, ale díky moci, kterou jsem získal, to bude natrvalo." Usmíval se.

„Pokud je ale zhypnotizuji, nebudou myslet sami za sebe, budou pod vládou." Mračila jsem se.

„Ano, o to jde. Kdyby mohli dělat, co se jim zlíbí, svět by se nezměnil, opět by začali ničit a zabíjet, jediná cesta, jak toto zrušit, je přes hypnózu..." vysvětlil.

„Jsi blázen!" řekla jsem a vystřelila. Kulka proletěla skrz a Loki se zjevil za mnou. Podkopl mi nohy a já se na něj zhnuseně podívala. „Já ne, to ty..." šeptl. V tom ho ale srazilo kladivo a Thor mi pomohl na nohy. Tony po něm vystřelil několik raket. Loki si však vytvořil štít z energie prstenu.

Poté na něj zkusila zaútočit Natasha, ale byla odhozena na stěnu a vypadala, že je v bezvědomí. To už po něm vystřelil i Clint, ale Loki se v poslední chvíli vyhnul. „Vy žabaři!" mluvil. „Už mě to s vámi nebaví!" naštval se. „Lisso!" křikl mé jméno. „Zabij toho lukostřelce!" zvolal a mě opět začala bolet hlava. Ne, ne... to neudělám! Vzdorovala jsem.

„Ale uděláš!" řekl klidně a mnou prostoupila energie z prstenu.

Co to dělám? Střílela jsem po Clintovi. Ne, nedělej to, je to přítel! Clint mě srazil k zemi, ale já ho odkopla a ihned vstala. Přestaň, nech ho být! Chtěla jsem ho už zastřelit, když mě někdo srazil k zemi. Byla to Natasha. „Vzbuď se!" Nemůžu, uteč Nat. Odhodila jsem ji a opět se zvedla.

„Zabij je!" křikl Loki. Šla jsem zpět ke Clintovi. Mířil na mě lukem, ale nestřílel. Vytáhla jsem nůž. Ne, nedělej to! Pusť ten nůž! Natáhla jsem ruku, ale Natasha mě zezadu kopla do zad a já přepadla. Vedle nás se rozbořila skála od nárazu Tonyho. Pohlédl na mě a opět vstal a zaútočil na Lokiho. Já se bránila Natashe a schytala další ránu do břicha. „Tak se Probuď, Lisso!" křikla mé jméno.

Natasho, pomoz mi, zabij mě! Vytáhla jsem zbraň a začala po ní střílet. „Tak je zhypnotizuj!" uslyšela jsem Lokiho a mé oči začaly okamžitě zářit. Natasha i Clint mi podlehli.

„Vidíte, co jsem dokázal?" smál se Loki. „Pomocí té dívky, zachráním celý svět!" volal nadšeně.

Thor po něm hodil kladivo. „Tento svět ti nepatří!" Loki kladivo odrazil a vyslal na Thora silnou vlnu energie. Odhodilo ho to až na druhou stranu. To už útočil Tony. Avšak i on skončil opět ve skále.

„Teď nechám tu dívku, aby vás zhypnotizovala a abyste se zabili navzájem, ach to bude podívaná." Radoval se Loki.

„Můžu se přidat?" hlesl Steve a hodil po Lokim štít. Ten jej odrazil a zaútočil na Steva plnou silou.

„Ty musíš vždycky všechno zkazit! Já myslel, že ti dala kopačky!" rozčiloval se Loki.

„Jsem trošku tvrdohlavej." Vysvětlil Steve a odrazil další Lokiho ránu. To už se přidal i Thor a Tony.

„Zhypnotizuj je!" křikl Loki a já pohlédla na všechny tři. Ihned se ve svém pohybu zastavili. Loki se začal smát na celou jeskyni. „Přesně takto, jsem si to představoval!" radoval se. „Teď přede mnou poklekněte! I ty bratře!" usmíval se ďábelsky a všichni udělali, co chtěl. „Ano, tvé schopnosti se opravdu zlepšili, díky síle, kterou jsem ti dal a kterou tě ovládám, budeme nezastavitelní." Usmíval se.

V tom se Steve zhluboka nadechl a chytl se za hlavu. „Co? Co je s ním?" ukázal na kapitána zděšeně Loki. V tom chytl jeho ruku a vhodil s ním plnou silou proti zdi. To už si stoupl i Tony a vystřelil na něj paprskem. Steve k němu rychle přiběhl a strhl mu rukavici i s prstenem z ruky. „Ne!" vykřikl Loki.

Nadechla jsem se a pohlédla kolem sebe. Viděla jsem, jak se Thor i ostatní probrali. Poté Tony zničil prsten a můj mozek se vypnul. „Díky..." hlesla jsem ještě a spadla na zem.

Otevřela jsem oči. Bolela mě hlava. Úplně mi třeštila, že jsem s ní chtěla prásknout do zdi.

„Lisso." Uslyšela jsem Steva a pohlédla mu do očí. „Tvůj plán vyšel." Šeptl.

„Jaký plán?" nechápala jsem.

„Ohledně Lokiho, měla jsi pravdu." Řekl, jak kdyby bylo všechno jasné, ale já si nic neuvědomovala.

„Myslím, že si vymazala paměť." Řekl Stark.

„Jak to myslíš?" podivil se kapitán.

„Měla všechno naplánované. Ovšem Loki ovládal její mysl, takže poku nechtěla pokazit svůj plán, musela si co nejdříve vymazat vzpomínky. Proto ji někdy bolela hlava. My to normálně nedokážeme, ale Lissina mysl je jiná, pracuje jinak než ta naše, takže si může vymazat vzpomínky, které chce." Vysvětloval Tony.

„To opravdu umíš?" podivil se Steve.

Přikývla jsem. „Ale nedělám to moc často." Hlesla jsem. „A teď, když nevím o co jde, můžete mi to vysvětlit?" pohlédla jsem na oba.

Steve se pousmál a začal vyprávět.