Ranní káva with Avengers

Legolas

Na oběd jsem si nabrala kopu špaget a ignorovala ty dva u mého stolu. „Máš to úplně všude." Řekl Tony a já si utřela pusu.

„Mě je to fuk." Jedla jsem spokojeně dál. Po chvilce si přisedl další člověk a já se na něj zvědavě podívala. Byla to Black Widow. „Co vy dva tady? Obtěžujete tuto nevinou dívku?" podívala se na mě a já si rychle utírala pusu.

„Ale Nat, vždyť mě přece znáš." Utrousil Tony srdečně.

„No právě, že tě znám..." prohodila Natasha a podala mi ruku. „Jsem Natasha Romanova, ty budeš ta nová, Lissa?"

Přikývla jsem. „Lissa Darker." Ze všech Avengerů jsem ji, obdivovala snad nejvíc. Byla krásná, chytrá a bojovala jako stroj. Byla prostě dokonalá. „Jednooký o mě mluvil?" podivila jsem se.

„Tak trochu. Jinak musím uznat, že ty tepláky ti skvěle padnou." Mrkla na mě.

„To vy jste mi vybavila pokoj?" divila jsem se. Pokývla. „Jen jedna otázka." Pohlédla jsem jí do očí. „Jak jste věděla mou velikost podprsenky?" Slyšela jsem, jak se kapitán zakuckal a Tony na něj pobaveně hleděl.

Natasha se pousmála. „Tak nějak jsem to odhadla z fotek. Samozřejmě jsem si nebyla zcela jistá, tak tam máš i jiné velikosti, ale obě víme, že jsem se moc nespletla." Mrkla na mě. Zasmála jsem se a pokračovala v jídlu.

Když jsem dojedla své jídlo, šla jsem si pro zmrzlinu. Přišla jsem ke stolu a všichni na mě nevěřícně hleděli. „Kam to dáváš?" optal se Steve.

„No, nevím, kam to chodí vám, ale mě to putuje do žaludku." Hlesla jsem a uviděla, přibližují se lžíci k mé zmrzlině. Tony si trochu uloupil a já si ji přitáhla blíž k sobě. „Varuji tě, na mé jídlo, mi nesahej!" dívala jsem se mu do hnědých očí. Pousmál se a chtěl si ukrást další. Bojovala jsem svou lžící proti jeho a nehodlala prohrát. Bojovala jsem zuby nehty a vyhrála. Vítězně jsem vyplázla svůj jazyk a dala si do pusy vanilkovou zmrzlinu.

„Tady jsi." Přišel za mnou Clint. Pozdravil se s ostatními a podíval se na mě. „Máš mít se mnou střelbu." Vysvětlil.

„Takže už znáš našeho chrabrého Legolase." Podíval se na mě Tony.

„No jistě, byl to on, kdo mě zachránil před tebou." Pousmála jsem se a pohlédla na Clinta. „Už jdu." Vzala jsem své špinavé nádobí a odnesla jej k okýnku. Zamávala těm třem u stolu a následovala Clinta.

„Střílela jsi už?" ptal se mě na chodbě a přišel k výtahu. Jeli jsme zpět do šestého patra.

„No, párkrát." Pokrčila jsem rameny. Po očku jsem sledovala, jak se usmál. „Ty střílíš hlavně z luku, že?" podívala jsem se na něj a on přikývl. „Mám ráda tiché zbraně." Pousmála jsem se a vyšla z výtahu. Rychle mě došel a nasměroval doleva.

„Takže umíš zacházet s noži nebo šípy?" ptal se po cestě na střelnici.

„No, řekněme, že mi to nedělá velké problémy." Odpověděla jsem obkročmo a vešla do velké haly, kde byly na stěnách různé zbraně a i potřebné vybavení ke střelbě.

„Fajn, vezmi si třeba tuto." Podal mi menší zbraň i zásobník s náboji. Dala jsem jej na své místo a vzala si brýle i klapky na uši. Clint udělal totéž. Pak ukázal na terč vzdálený asi dvacet metrů. Pokývla jsem hlavou a zamířila. Odjistila jsem zbraň a znovu se ujistila svým cílem. Zazněl výstřel. Pak další a další. Vystřelila jsem celkem osmkrát. Clint mě celou dobu pozoroval a poté terč zavolal k nám.

Jel rychle po dráze, a jakmile se blížil, začal zpomalovat. Ještě předtím, než dojel k nám jsem viděla, že mé střely byly vcelku obstojné. Clint se díval na terč a viděl, že až na tři střely, které padly do boků figuríny, se všechny trefily buď do hrudníku, nebo do hlavy. Nicméně, jsem figurýnu neminula.

„Dobrá, teď to zkusíme ještě jednou, ale řeknu ti, kam vystřelíš." Usmál se na mě.

Přikývla jsem a čekala, až bude terč na svém místě. Když jsem měla i nové náboje, Clint si odkašlal a začal: „Dvě střely levá noha." Mluvil velmi nahlas, nemusel, ale to on nevěděl. Zamířila jsem a vystřelila. „Další dvě pravá ruka!" sledoval mě a měřil si každý můj pohyb. „Jedna rána do srdce! Další rána do hlavy!" poslouchala jsem jako hodinky. „Dvě rány do levého ramene a poslední dvě rány do pravého kolene!" když byl zásobník prázdný, oba jsme si sundaly klapky na uši a Clint zavolal terč. Sundala jsem i brýle a hleděla na figurýnu. Clint si ji také dobře prohlédl. Poukázal na špatně zasazenou ránu do srdce a i rána do kolene, byla trošku výš. „Tyto dvě rány jsou špatně, protože když jsi chtěla vystřelit, posunula se ti pravá noha. Tím jsi ztratila koncentraci a ruce ti uhly." Hleděla jsem na něj zcela bez řečí. Tohle všechno vyvodil jen z toho, že jsem se špatně pohla. Přitom jiný učitel by na mě mohl být pyšný. Zasmála jsem se. „Díky." Clint pokývl a nastavil ruce. Odevzdala jsem mu zbraň i ostatní výbavu a prošla kolem střelnice. Došli jsme ke dveřím na konci a ocitli se v další místnosti. Byla snad ještě větší, než ta předešlá. Zde byli také terče i zbraně, ale tato místnost byla speciálně určena pro zbraně tiché. „Říkala jsi, že preferuješ nože, ne?" usmál se na mě.

„Víceméně." Přitakala jsem a hleděla na neuvěřitelnou nabídku čepelí, oštěpů i šípů. Přejela jsem po čepeli jednoho z nožů, které mě přímo uchvátily. Byl laděn do tmavě modré a já se hned zamilovala.

„Pokud sis vybrala, můžeme začít." Hlesl Clint. Ukázala jsem na nůž se středně velkou čepelí, ale i tak byl neskutečně lehký. Můj učitel se pouze pousmál a ze šuplíku vyndal celou sadu. „Fajn, tvůj cíl je támhle ten terč." Ukázal na dvacet metrů vzdálenou figurýnu.

„Máš ve mně vcelku důvěru." Hlesla jsem.

„No, nevím jak jinak vyzkoušet tvé schopnosti. Pokud si však myslíš, že to nedopadne dobře, raději odejdu." Poukázal na dveře a já se opět zasmála.

„Bude to v pohodě." Zakroutila jsem hlavou a naznačila, že tu může zůstat. Clint se tedy postavil vedle mě a já si vzala do ruky první nůž. Vhodila jsem jej a zasáhla svůj cíl naprosto přesně. Pak jsem pokračovala dál, až byla figurýna propíchnutá hned pětkrát.

Clint mi zatleskal. „Tak na tohle ti nic říct nemůžu. Bylas výborná." Pokýval hlavou.

Udělala jsem mírné pukrle a došla jsem pro nože. Uložila je zpět do pouzdra a podala Clintovi. Ten je vrátil na své místo a podal mi luk. „Zkus tohle." Vzala jsem jej vcelku nejistě a nasadila do tětivy první šíp. Zaujala jsem základní postoj a vystřelila. Šíp se zabodl do břicha figurýny. „Fajn, teď mi řekni, kam jsi mířila." Hlesl.

„No," odmlčela jsem se. „na hlavu." Ukázala jsem své zuby, ale Clint se mračil.

„Zkus to znovu." Řekl jen a podal mi další šíp. Opět jsem vystřelila, ale tentokrát se netrefila vůbec. „Fajn, tak ty nože budou lepší." Zamumlal a já mu luk vrátila. „To by mělo být všechno. Pokud nic nepotřebuješ, můžeš jít." Vysvětlil mi.

Pokývla jsem hlavou a chtěla odejít. „A ty nepůjdeš?" ukázala jsem na dveře.

„Ne, ještě si trochu zastřílím." Vysvětlil a já pokývla hlavou. „Fajn, tak zatím." Pozdravila jsem a odešla ze střelnice.

Tak, další kapitolka :) všechny připomínky mi pište ;) mám Vás ráda :D