Ranní káva with Avengers

Jak to bylo?

Steve

Došel jsem do pokoje a byl naštvaný na ni, ale i sám na sebe. Možná jsem to měl více promyslet. Ale i tak, nemůže to myslet vážně! Aby se zabila, to mě tu nechá jen tak? Bouchl jsem do zdi. Můj otisk tam už zůstal.

„Pane, mám pro vás vzkaz od slečny Darker." Ozval se JARVIS.

„Cože?" podivil jsem se. „Přehraj ho."

„Steve," uslyšel jsem její hlas „je mi líto, pokud jsme se pohádali, ale já potřebuji, abys šel ke mně na pokoj. Ve skříni v mém starém batohu je krabička. V ní jsou kontaktní čočky. Myslím, že mě chce Loki zhypnotizovat, pokud se tak stane, budete mě buď muset zabít, nebo zničit Lokimu jeho prsten. Pokud tě mohu naposledy požádat o pomoc, nasaď si ty čočky a přileť za námi. Jsou uzpůsobené tak, že po každých pěti minutách ti dají do mozku velmi slabý, elektrický impuls. Ty jej skoro nepocítíš, ale pokud budeš zhypnotizovaný, opět to nahodí tvůj mozek zpět. Pokud to uděláš, prosím buď opatrný.

Miluji tě.

Na nic jsem nečekal. „Nikdy jsem ji neměl nechat odejít!" mluvil jsem naštvaně. Vběhl jsem do jejího pokoje a vyhrabal z batohu pouzdro s čočkama. Nasadil jsem si je a ihned dostal jeden ze šoků. Netušil jsem, že je tak prudký, ale po dalším už to nebylo tak hrozné.

Běžel jsem k quinjetu a řekl JARVISOVI, kam má letět. „Lisso promiň..." šeptal jsem. „JARVISI, kdy Lissa vlastně nahrála ten vzkaz?" podivil jsem se.

„Než opustili základnu." Odpověděl mi.

„Jsem takový hlupák!" nadával jsem si. „Přidej, JARVISI." Hlesl jsem.

Za půl hodiny, jsem byl na místě. Letoun přistál vedle toho druhého a já opatrně vystoupil. Nikdo tu nebyl. Pokračoval jsem do jeskyně a už z dálky jsem slyšel Lokiho a jeho radostný smích.

„Teď nechám tu dívku, aby vás zhypnotizovala a abyste se zabili navzájem, ach to bude podívaná." Radoval se a děsivě se smál.

„Můžu se přidat?" pousmál jsem se a vhodil po něm rychle štít. Loki jej však odrazil a udeřil mě silnou vlnou energie. Viděl jsem, jak Lissa stála a hypnotizovala Natashu s Clintem. Její tvář vypadala klidně, ale já zahlédl slzy.

„Ty musíš vždycky všechno zkazit! Já myslel, že ti dala kopačky!" rozčiloval se a odrazil další můj útok.

„Jsem trošku trdohlavej." Vysvětlil jsem a odrazil další ránu. To už zaútočil i Thor, který jej udeřil silně kladivem. Tony poslal několik střel, ale Loki se bránil štítem, který byl velice silný.

„Zhypnotizuj je!" křikl. Myslel jsem, že stačí, když se na Lissu nepodívám. Brzy jsem však pocítil, jak mě má mysl přestala poslouchat. „Přesně takto, jsem si to představoval!" na tváři mu hrál úsměv. „Teď přede mnou poklekněte! I ty bratře!" usmíval se ďábelsky. Nechtěl jsem jej poslouchat, ale Lissa nás donutila, všechny tři. „Ano, tvé schopnosti se opravdu zlepšili, díky síle, kterou jsem ti dal a kterou tě ovládám, budeme nezastavitelní." Radoval se.

Pak jsem se zhluboka nadechl. Udělalo se mi nevolno a třeštila mi hlava. „Co? Co je s ním?" pohlédl jsem na jeho nataženou ruku a rychle ji chytl. Švihl jsem s ním plnou silou proti zdi. To už stál i Tony. Vystřelil po něm a já na nic nečekal a rozeběhl se ihned k němu. Skočil jsem a sebral mu rukavici i s prstenem. „Ne!" zvolal Loki. Hodil jsem rukavici Tonymu a Lokiho umlčel pěstí.

Stark prsten rozdrtil a zbyl z něj jen prach.

„Tak, to by bylo." Usmál se. „Vcelku ti to ale trvalo." Odsekl hned Tony, ale já jej už neposlouchal. Viděl jsem totiž, jak Lissa padá k zemi. Když jsem k ní přiběhl, na tváři ji hrál úsměv. Dýchala. Byla živá. Objal jsem ji. Pohltila mě radost.