Ranní káva with Avengers

Rekonvalescence

„Tak začneme, co o nás ví ta blbá organizace?" muži se zaleskl jeho zlatý zub. Pouze jsem se pousmála. Za to mi dal ránu do boku. „Tak znovu, co o nás ví?" měl brýle. Byl chytrý, znal mé schopnosti.

„Proč jste zabili mou rodinu?" optala jsem se pro změnu já.

Muž se pousmál. „Už jsme je nepotřebovali." Vysvětlil krátce. „I ty jsi měla být mrtvá, ale zdá se, že nám ještě posloužíš."

Prudce jsem otevřela oči a posadila se. Mé čelo bylo orosené potem a já se ohlédla po místnosti. Když jsem zjistila, že ležím zřejmě v nemocnici, lehla jsem si zpět na polštář. Z pravé ruky mi vysely hadičky a já pohlédla na stolek vedle postele. Hltavě jsem se napila čaje. A rychle si nalila další sklenici. Džbán byl brzo prázdný. odkryla jsem peřinu a podívala se na průstřel, který mi znepříjemnil můj útěk. Měla jsem tam krásně bílý obvaz. No, brzo byl na zemi a já koukala na již hojící se zranění.

„Okamžitě vlez zpátky do postele!"

Podívala jsem se na Natashu, která byla značně naštvaná. Já se však usmála. „Našli jste mě." Zubila jsem se a z očí mi tekly slzy. „Trvalo vám to." Dodala jsem zamračeně.

Natasha ke mně přišla a objala mě. „Moc mě to mrzí. Byla jsi zřejmě hluboko v podzemí, kde nedosahoval náš signál." Vysvětlovala mi. Mé ruce spočinuli na jejich zádech a já byla neuvěřitelně šťastná. „Když jsme objevili tvůj signál, Thor i Tony se vydali tě okamžitě najít." Mluvila dál.

„Takže to nebyla halucinace." Odtáhla jsem se a utřela si slzy.

„Pro Odina naštěstí ne." Uslyšela jsem ten hlas a pohlédla na Thora. Měl ten svůj šibalský úsměv a dobře mě pozoroval. „Už je ti lépe."

Přikývla jsem. „Kdy bude oběd?" pohlédla jsem zpět na Natashu a ta se začala smát. I Thor se usmíval a já uviděla Steva, který nese tác s jídlem. Zaradovala jsem se a pomalu vstala. Má postřelená noha mě však ještě nechtěl poslouchat, tak mi pomohla Natasha a vydali jsme se ke stolu. Steve položil tác a já se zahlédla na kuřecí maso, hovězí, ryby a spoustu zeleniny. „A kde je něco sladkého?" nechápala jsem.

„Musíš napřed do sebe dostat nějaké bílkoviny a pak můžeš jíst opět nezdravě." Vysvětlila mi Natasha a já se trošku zamračila, ale pustila se do jídla.

Steve vypadal smutně. Pohlédla jsem na něj s otázkou v očích. „Mysleli jsme, že už tě neuvidíme." Vysvětlil.

„Neblázni," začala jsem s plnou pusou a polkla. „Kdo by místo mě běžel naši sázku?" ukázala jsem na Thora. „On určitě ne, akorát by mi ji prohrál." Kroutila jsem hlavou.

„Tak hele!" bránil se Thor. „O čem se tady bavíte." Mračil se. Natasha se smála a vysvětlovala mu naši přiblblou sázku. Jakmile si Thor všechno vyslechl, začal: „Mou výdrž nikdo nepřekoná! Jsem přeci Bůh!" bránil se.

Pokrčila jsem rameny. „Tak poběž taky."

Thor se napřímil a po chvíli přikývl. „Dobrá tedy." Přijal naši výzvu.

„Ale, naše Růženka se vzbudila." Tony vešel do pokoje vcelku v dobré náladě. „Spalo se ti dobře? A kdo tě probudil?" Jeho narážku jsem pochopila a ukázala na Natashu. „Ou, tak to je ale zcela nový příběh." Zasekl se. Podívala jsem se na něj a on se jen pousmál. „Jen jez." Pobídl mě.

„Co? Žádný, ty jíš jako prase ani nic podobného?" nechápala jsem.

„Po tom, co tě Zlatovláska přinesl, jsem poznal, že máš zrychlený metabolismus. Plus," zvedl prst. „mi to Banner potvrdil." Dodal.