Ranní káva with Avengers

Trénink

„Jo, rozhodně to bude Růženka." Slyšela jsem Starka a jeho nehorázně otravný hlas.

„Co to zase kecáš?!" ozvala jsem se.

„Ale, jen ti vybíráme tvou přezdívku do týmu." Řekl vesele.

„Pokud já mám být Růženka, tak tebe přejmenujeme na Plechovku." Hlesla jsem unaveně. Ještě stále jsem neotevřela oči. Nechtěla jsem.

„Jo, mě se to líbí." Slyšela jsem Natashu.

Odkopla jsem ze sebe peřinu svou zdravou nohou a pomalu se posadila. Viděla jsem všechny z týmu, až na Bannera. „A co tady jako děláte?" mračila jsem se.

„No, kontrolujeme tě." Odpověděl Steve.

Promnula jsem si oči a podívala se ven. Byla tma. „Kolik je?"

„Jedna hodina ráno." Vysvětlil mi Clint.

Zasmála jsem se. „A nemyslíte, že je vhodná doba na to, abyste spali?" otočila jsem se na všechny.

„Já jim říkal, že to zvládnu sám." Pokrčil rameny Thor.

„Jistě." Šeptla jsem a vstala. Noha byla čím dál lepší, a já už začla i normálněji chodit. Pousmála jsem se a zašla si pro trochu vody. „Budete tady celou noc?" zvolala jsem do obýváku.

„Já ne, jdu spát." Řekl Clint a Nat jej se zamáváním následovala.

Podívala jsem se na zbylé tři. „A co vy?" pozdvihla jsem obočí.

„No, mohli bychom si pustit nějaký film." Navrhl Stark. „JARVISI, pusť tam nějakou odrhovačku."

Televize se ihned zapnula a film začal. Našla jsem ve skříňce popcorn a dala jej do mikrovlnky. Za chvíli byl hotov a já si šla sednout za nimi. Udělali mi místo a se posadila mezi Steva a Thora.

„Tak, na co koukáme?" Sledovala jsem obrazovku a nabídla jim popcorn.

„To teprve poznáme." Řekl Stark.

Byl to Já legenda. Zajímavý film, akorát, že to nikdo z nich nedokoukal. Zasmála jsem se a opatrně vstala, abych nikoho nevzbudila. Měla jsem spoustu energie a potřebovala se jí zbavit. Běhat jsem nemohla, ale možná, že plavání by nevadilo. Vyhrabala jsem první plavky, co jsem našla a popadla ručník. Vlasy jsem si po cestě zapletla do copu a nasedla do výtahu. Na chodbě bylo pouze pár agentů, co mělo hlídku. Pozdravila jsem je vždy pokývnutím hlavy a zaplula do dveří vedle venkovního hřiště. Ocitla jsem se v chodbě, kde byly šatny rozděleny na muže a ženy. Rychle jsem do ní zaplula a převlékla se do plavek. Mírně jsem se osprchla, vzala ručník a vyšla k plaveckému bazénu. Jo, měl aspoň třicet metrů. Krása. Do nosu mě šlehla vůně chlóru.

Nikdo tam nebyl. Kdo taky chodí o půl třetí ráno na bazén? Pousmála jsem se a vlezla do vody. Byla příjemně vlažná. Začala jsem plavat pomalu a zahřívala své ztuhlé svaly. Byly jak dřevěné.

Plavala jsem snad dvě hodiny, než jsem uznala, že mi to stačí a vylezla jsem z vody.

Osprchovala jsem nepříjemnou vůni chlóru a šla se opět obléct. Venku pomalu svítalo. Dívala jsem se z velkých oken na chodbě, jak slunce vstává.

„Agentko Darker, nemáte být v posteli?"

Otočila jsem se na Furyho. Vypadal pořád stejně. „Už jsem se naspala dost." Vysvětlila jsem.

„Dobrá, jsem rád, že jste zpět. Vypadáte, že už je vám lépe." Řekl a přišel ke mně blíž.

„Ano, to máte pravdu." Přitakala jsem.