Ranní káva with Avengers

Výlet

Otevřela jsem oči. Stále byla tma. Steve ležel rozvalený vedle mě. Že já nemůžu mít jednou sen o obrovským hamburgeru. Pomyslela jsem si. Opatrně jsem vstala a naškrtala vzkaz pro Steva na kousek papíru. Tiše jsem se oblékla a odešla z pokoje.

Vyjela jsem se svým novým autem. Nevěděla jsem kam, proč, prostě jsem musela na chvíli vypadnout.

Přejela jsem odbočku do centra. Najela jsem na dálnici, kde jsem řádně sešlápla plyn.

„Vítejte v Port Jefferson." Přečetla jsem si.

Začínalo svítat. Zaparkovala jsem u nemocnice a přišla k pultu. „Dobré ráno, mohu navštívit Margaret Darker?" podívala jsem se na mladou dívku. Měla krásné kaštanové vlasy a plné rty.

„Jste příbuzná?" podívala se mi do očí.

„Ano, jsem její vnučka." Řekla jsem.

Dívka se mírně pousmála. Snad jsem tam viděla i smutek. „Pokoj 203." Hlesla. Přikývla jsem. Přešla jsem chodbu až nakonec a otevřela velké dveře. Byla tam jediná postel. Pokoj byl malý a skromně zařízený. „Ahoj, babi." Šeptal jsem a posadila se na židli vedle.

Dívala jsem se na vrásčitou tvář. Klidně ležela. Vypadala pořád stejně, snad jen oči se jí trošku propadly. V ruce měla stále ty stejné hadičky, jaké jsem si pamatovala již od svých pěti let. „Za chvíli to bude už šestnáct let. Možná by ses mohla probudit." Mluvila jsem jemně. „Promiň, že jsem tu dlouho nebyla. Hodně se toho stalo. Pracuji teď u jedné organizace. Docela se mi tam daří." Vykládala jsem jí. „Mám tam hodně jídla a velký pokoj. Našla jsem si přátele..." povídala jsem jí o veselých zážitcích i o Hydře, kterou jsme porazili. Pak jsem na chvíli zmlkla. „Neboj se, byla jsem navštívit i je." Hlesla jsem. „Vím, že je chceš vidět, jako já, ale pokud mě opustíš..." nedořekla jsem to.

„Ach, jak smutné..." podívala jsem se na Lokiho u dveří.

„Co tady chceš?!" vstala jsem.

„Přišel jsem tě jen navštívit." Pousmál se. „Nemám v plánu ti nějak ublížit." Vysvětloval.

„Okamžitě odsud vypadni!" mluvila jsem přiškrceně.

„Lisso, jsi tu sama, nemáš žádné zbraně." Mluvil pomalu. „Jsem si jistý, že výhoda je teď na mé straně." Pousmál se opět.

„Já na výhody nehraju." Usmála jsem se i já. Mé oči začaly zářit a já se snažila dostat do Lokiho mysli. Skutečnost však byla jiná. Začala mě příšerně bolet hlava a já padla na kolena.

„Lisso, věřím, že před pár dny, by se ti to možná podařilo, ale před pár dny, jsem neměl toto." Ukázal mi prsten, který vyzařoval silnou energií. „Vzal bych tě sebou již dnes, ale ještě si musím něco zařídit. Jen jsem ti chtěl říct, že S.H.I.E.L.D není takový, jaký si představuješ. Celá ta bláznivá organizace, jen ovládá lidi, aby dělali, co chtějí a schovávají to za dobro lidstva." Mluvil klidně. „Všichni ti Avengers jsou jen hloupá skupina vojáků, kteří tancují, jak oni pískaj." Rozhodil rukama. „Já ti říkám, že ty, taková být nemusíš. Vidím v tobě obrovský potenciál. Takový, že bys mohla zastavit všechny války i utrpení, kdybys chtěla. Společně, bychom dali Zemi mír." Usmíval se.

Zasmála jsem se. „Mír? Myslíš tvoji podobu míru? Takovou, jakou jsi předvedl před pár lety?" dívala jsem se mu do očí.

„Ale, to byla chyba, to přiznávám." Zamračil se. „Ne, já mluvím o míru, kde bude nastaven řád, podle nás."

„Jsi blázen, pokud si myslíš, že se přidám k tobě, tak ses asi hodně udeřil do hlavy." Hlesla jsem.

„Věřím, že budeš ještě přemýšlet. Uvědom si jen, že kdyby se nám to povedlo, už by nikdo nemusel přijít o rodinu, jako ty." Dořekl a zmizel.