Ranní káva with Avengers

Loki

„Fajn, všichni připraveni?"

Když se ozvali souhlasy, boj začal. Vysedli jsme a každý šel na své pozice. Já děkovala za své bílé oblečení, ale nadávala si, že jsem si nevzala brýle. Vítr byl silný a já postupovala pomaleji, než jsem čekala. „Jsem na pozici." Ozval se Clint. Já se přiblížila ke stěně a čekala na povel.

„Teď!" řekl Steve a zmáčkla tlačítko od bomby, kterou jsem dala na železné dveře. Rána byla tak hlasitá, že už každý musel vědět, že jsme tady. Vpadla jsem dovnitř a střelila hned dva muže. Poté jsem dál vhodila granát, a jakmile vybouchl, slyšela jsem bolestné hlasy. Pokračovala jsem opatrně, ale rychle. Střelila jsem dalšího muže a kolem hlavy mi proletěla kulka. Rychle jsem se otočila na střelce a vhodila po něm nůž. Poté jsem se ocitla v místnosti sama. Doplnila jsem si zásobník a pokračovala dál. Ještě mě čekala jedna místnost. Tam nikdo nebyl, až na něj. Začala mě příšerně bolet hlava a já se svalila k zemi. Vezmi tu zbraň a střel se. Rozkazoval mi ten hlas. Má ruka už chytala po zbrani, ale v poslední moment se mi ten hlas podařilo přemoci. „Nikdy!" řekla jsem přidušeně a pohlédla na muže.

„Hm, vážně máš silnou mysl." Pousmál se. „Ale proti mně nemáš šanci." Napadl opět můj mozek a já se zase svíjela v bolestech. Udělej, co ti říkám... šeptal.

„Udělej, co ti říkám, a budeš v pořádku." Koukala jsem na vřelou tvář mé matky. „Neboj, nic se ti nestane, jsem tu s tebou." Usmívala se.

Pohlédla jsem na ni i na otce. „Pamatuj, vždy jsme tu s tebou." Řekl.

Hlava mě bolela, ale hlas zmizel. Hluboce jsem dýchala a pohlédla na muže. Pousmála jsem se a mé oči začali zářit. Tentokrát jsem způsobovala bolest já jemu. Vzpíral se a já se musela opravdu snažit, abych se dotkla alespoň malé části jeho mysli. „Odhoď tu zbraň!" přikázala jsem. Trvalo to. Zesílila jsem své podněty a nakonec ji opravdu pustil. „Kde je Loki?" ptala jsem se. Opět se začal vzpírat. Musela jsem se více snažit, ale už jsem také pociťovala, že mé síly jsou na krajíčku. „Kde je Loki?!" zopakovala jsem důrazněji.

„V podzemí." Odpověděl a já povolila jeho mysl. Muž se zapotácel a spadl k zemi. Neomdlel však. Přišla jsem k němu a kopla jej do obličeje. Poté jsem ho připoutala k topení a šla dál.

„Loki je v podzemí." Řekla jsem do sluchátka.

„V jakém podzemí?" slyšela jsem kapitána.

„To nevím." Odpověděla jsem po pravdě a zastřelila dalšího muže. Běžela jsem po hlavní chodbě a míjela muže, které zneškodnil kapitán a Clint. Doběhla jsem je a společně jsme vstoupili do hlavního sálu. Nikdo tam nebyl. Viděla jsem několik desítek beden se znakem Hydry. Jednu jsem otevřela a viděla zbraně. „Jak jinak." Hlesla jsem. Jinak zde nic nebylo. Pozorovala jsem všechny části místnosti, ale byly stejné.

„Nic tady není." Promluvil Clint.

„A co tamto?" ukázala jsem na jedinou stěnu s malým znakem Hydry. Kapitán k němu přišel blíž a dobře si jej prohlédl. Pak jej opatrně zmáčkl. Znak zajel do zdi a před Stevem se začaly otevírat dveře. Já i Clint jsme byli ihned v pozoru. „Pozor!" zvolala jsem, když jsem uviděla pohyb. Kapitán držel svůj štít a začal odrážet palbu. Clint vystřelil jeden z svých šípů, který po zapíchnutí vybuchl. Vpadli jsme dovnitř a začali střílet po dalších mužích. Byla jsem skrčená za jedním sloupem a zneškodňovala jednoho po druhém, stejně jako Hawkeye. Kapitán bojoval mezi všemi.

Když boj ustal, někdo začal tleskat. Rozléhalo se to po celé místnosti. Postavila jsem se a pohlédla na Lokiho. Měl na tváři úsměv. „Tak to bylo dobrý." Začal. „A kde je vás víc?"