Irresistible, But Original

1.

„Nesnáším svůj život Alaricu," povzdychla jsem si u skleničky bourbonu.
„Angie," klesl hlasem, „koupil jsem ti bourbon, tak užívej života."
„Souhlasím s Alaricem, buď ráda, že ti něco koupil, když nejsi plnoletá," přidal se k němu Damon.
„Hahaha, prostě jen nechci žít se strachem, že když se mi podaří zabít člověka tak se příští úplněk proměním ve vlka. Snažím se dávat na vše pozor a jsem ještě větší nemehlo."
„Lockwood je taky vlkodlak, aspoň ti má kdo pomoct," ušklíbl se Damon a já ho sjela hnusným pohledem.
„Pokaždé mě varuje ať tu kletbu nespustím, že je to utrpení. Navíc? Jsem poslední svého druhu."
„Někdo vlkodlak chce být," pokračoval dál.
„No to mi povídej. Kdo?" nenapadlo mě kdo by chtěl takové utrpení.
„Přeci Klaus Mikaelson," mrkl na mě.
„Jo ten hybrid co zabil tetu Eleny?"
„Přesně ten. Opět přijel do města. Chce od Eleny další krev. Což ovšem je věc mého bratra."
„Se divím. No nic. Já už půjdu. Tyler slíbil, že mě odveze domů," vstala jsem opatrně od baru a vydala se k východu.

„Tak kde jsi bože. Už 10 minut zpoždění. Opravdu tady není moc teplo."
„Nikdo by neměl nechávat venku v zimě někoho jako jste vy," uslyšela jsem hlas kousek od sebe. Otočila jsem se k němu a opravdu jsem chvilku váhala.
„Pardon, ještě jsem v tom nová. Hádám Elijah? Bratr toho hybrida."
„Je mi ctí vás poznat-" odmlčel se.
„Angel."
„Angel," zopakoval. Vážně je strašně elegantní, muselo se mi zrychlit dýchání, že to určitě poznal. Oblek mu dokonale pasoval. Vypadal tak vážně.
„Ještě nikdy ses nesetkala s mojí rodinou?" očekával mojí odpověď. Já jen jako malá holka zavrtěla hlavou na znamení že ne.
Tylera auto se blížilo. Naštěstí.
„Už musím jít. Přijel pro mě kamarád," dodala jsem a udělala krok blíž k silnici.
„Jsem rád, že jsem Vás mohl poznat Angel," řekl zdvořile a zmizel ve stínech.

„Nikoho si dneska nezabila?" začal mě pošťuchovat Tyler. Asi toho původního upíra neviděl.
„Ne!" vyštěkla jsem víc než jsem chtěla.
„Klid, klid," zasmál se a pokračoval v jízdě.

„Jsi nějaká zaražená," řekl si spíše tak pro sebe.
„Jen je toho na mě strašně moc. Za dva týdny je další úplněk," snažila jsem se i odvést trochu téma.
„Jo já vim. Moje další přeměna."
„Chtěla bych být u toho," nadzvedla jsem obočí a podívala se na něj. Na chvilku strhl pohled od řízení a podíval se na mě.
„Ne, neměla bys šanci utéct kdyby něco," jednoduše mi odpověděl a vrátil svou hlavu do původní pozice.
„Mohla bych poprosit Damona nebo Stefana," zkusila jsem na něj udělat psí oči.
„Jsou to upíři, můžu je svým kousnutím zabít."
„Ještě uvidíme, přemluvím jednoho z nich."

...

„Tak jo, kdyby se něco dělo, zavolej jo? Přijedu hned," loučil se se mnou před mým domem. Poslední 3 roky se moje rodiče hádají a je to hodně špatný. Akorát prostě kvůli mě zůstávají spolu. Přitom i ke mně se nechovají zrovna nejlépe.
„Neboj, bude to v pohodě," mírně jsem se pousmála a naklonila se k němu více pro objetí. Samozřejmě, že moje objetí přijmul.
„Tak ahoj Gie," pousmál se a pomalými kroky šel k autu.
„Ahoj," taky jsem měla ten svůj typický blbý úsměv.

Jen co jsem vešla domů, tak jsem potichu zalezla do svého pokoje. Ovšem asi ne tak potichu jak jsem si myslela.

„Angel!" volala mě moje matka.
„Ano?" zkusila jsem se ozvat tenkým hláskem.
„Ihned sem pojď!" doslova zařvala. Tak tohle nebude klidný večer.
Pomalu jsem sešla do obýváku kde byli oba dva.
„Dýchni na mě!" křikla a já udělala co chtěla, „kdo ti dal napít? Tohle dělat nebudeš, rozumíš!" A už letěla první facka. Já jí vlepila nazpátek. Bez sebemenšího ovládání jsem jí dala prostě facku. Jojo, tvoje vlčí já se ozývá Angie. Musela jsem na ní koukat s vykulenýma očima. Rychle jsem se otočila a vyběhla z domu. I bez bot. Tohle bych prostě nezvládla. Doslova by mě zabila.
Naštěstí moje rodiče nejsou vlkodlaci, jsem vlastně adoptovaná, takže tak.

Napsala jsem Tylerovi smsku, že mířím zpátky k baru. Po chvilce i odepsal.

Tyi: Gie teď jsem nechoď prosím, je tu někdo koho nemusíš vidět

Ví, že na mě tohle nezabere, ale i přesto jsem mu odepsala, že počkám. Ne, fakt nepočkám, poběžím tam. Opilá nejsem, ten schovaný vlk ve mně vydrží hodně. Teda aspoň to tak vypadá.

Doběhla jsem k baru za nějakou tu dobu, ale věděla jsem, že jsou ještě vevnitř. Nevím proč, prostě jsem tušila, že se vevnitř něco děje.
Vešla jsem tam. Bylo všechno tak klidný, lidi seděli a popíjeli a u baru seděl Tyler. Vedle jeho pravice seděl Elijah a vedle jeho levice chlap se špinavou blond na hlavě, skoro až hnědou jak by někdo řekl. Působil na mě stejně jako Elijah, možná i hůř. To musí být Klaus. Musí.

Došla jsem až za Tylera, který se v momentě otočil.

„Co tu kurva děláš," sekl a naštvaně se mi koukal do očí.
„No jdu se napít bych řekla." vymáčkla jsem ze sebe a věnovala svůj pohled Elijahovi, který na mě zaujatě koukal. Snažila jsem se chovat normálně, i když vevnitř jsem se bála, že udělám jeden špatný pohyb a něco pokazím. Ovšem se u baru objevil Matt Donovan.
„Matte!" oddechla jsem si a jako nevychovaný člověk jsem přelezla bar k němu, „nevěděla jsem, že pracuješ takhle pozdě!"
„Ahoj Angie, jo dneska jsem tu na záskok," věnoval mi jeden ze svých zářivých úsměvů.
Jen jsem na to kývla a otočila se k těm třem. Konečně jsem mohla prohlédnout toho nového.
„Dobře, představím se sám, že Tylere?" promluvil, „jsem Klaus Mikaelson. Což už si určitě věděla, Angie?"
Musela jsem stát jako přikovaná. Působil tak tajemně a ten jeho úškleb na konci věty se mi děsně líbil. Rodina původních se mi začíná líbit.
Na jeho otázku jsem mu jen kývla a snažila se na něho moc nekoukat. Užíval si mojí nervozitu. Zatím co Elijah byl strašně hodný a snažil se, abych se cítila dobře v jeho společnosti. Klaus byl pravý opak, užíval si když jsem koktala a byla z něho nervní.

„Tylere můžu s tebou mluvit?" prosebně jsem se koukla na svého kamaráda, který mi mojí otázku odsouhlasil kývnutím hlavy a spolu jsme poodešly až na konec místnosti.
„Mohla bych dneska přespat u tebe? No možná několik dní? Domů se vrátit nemůžu, pak ti řeknu co se stalo, ale prostě nemůžu tam."
„Angie, máma doma koná něco velkého a nemůžu tě tam teď vzít," povzdychl si, „zeptáme se Matta." Kývnula jsem hlavou a šly jsme zase zpátky k baru.
„Určitě by se našel volný pokoj u nás, lásko," ušklíbl se na mě Klaus. Jo, fakt jsem tak blbá. Úplně jsem zapomněla, že nás budou poslouchat. Kurva.
„Děkuju, nemám zájem. Matt mě určitě vezme k sobě, že Matte?" snažila jsem se to říct naprosto klidně a vyrovnaně.
„Jo, stejně jsem teď doma sám. Společnost uvítám," pokrčil si jen tak rameny.

.........

„Já bych řekl, že už máš dost Gie," povzdychl si nade mnou Tyi. Co se stalo? Trošku jsme pili. Teda hlavně já s Mattem. Ale líbí se mi to.
„Ještě pár a pak půjdeme domů!" vykřikla jsem a pokusila se slézt z barové židle. Ovšem místo toho jsem spadla na zem. Dva členi původní rodinky s námi pořád byli. Elijah sledoval všechno a nic k tomu nenamítal, zatím co Klaus se zapojoval až moc.
„Už tady jsme stejně sami, měli bychom už jít," namítl Matt a já se na něj z podlahy naštvaně koukla. I on nebyl schopný chůze.
„No, když už tady máme ty hosty, tak byli byste tak laskaví a pomohli mi dostat je domů?" otázal se Tyi. Můj pohled se přesměroval na Klause, který mě se svým úšklebkem sledoval. Mírně kývl a společnem s Elijahem vstali ze židlí. Elijah si narovnal svůj oblek a mířil ke mně. Sice to vypadalo jakože Klaus něco namítne, ale nakonec se trochu stáhl a nechal Elijaha, aby mi pomohl na nohy. Začala na mě jít fakticky únava. Poslední co si jen pamatuji je, že mě někdo nesl v náruči.