Irresistible, But Original

5.

Omlouvám se za velké zpoždění. Časově mi to vůbec nevycházelo.

„Hej ty!" křikl na mě nějaký kluk na chodbě: „co ten chlapík s kterým si trávila čas o prázdninách? Tyler ti nestačil?"
Už jsem nad tím protočila jen oči a mířila si to do učebny dějepisu. Skoro všichni ví, že Tyler na nějakou dobu odešel. Už je to pár týdnů a ani se neozval.
Kluci si ze mě dělají srandu, že jsem trávila čas s někým jako je Klaus. Za to holky by chtěly jeho kontakt. Ne. Nevěřím mu. Všichni si myslí, že je to normální člověk. Ale mýlí se. Též se objevují i narážky, že je o dost starší než já. Jo v tom mají pravdu. O několik stovek let je starší. Akorát, já s ním nic neměla.
Celou rodinu původních jsem naposledy viděla ten den co proměnili Tylera. Úplně se vypařili. Získali co chtěli a odjeli. U nich asi klasika.

„Angel, jak jsi se měla?" střetla jsem se ve třídě s Rickem. Naším učitelem a mým takovým kamarádem.
„Konečně někdo normální," vydechla jsem unaveně.
„Ovšem, mám taky otázky na Klause. Ale první, co Tyler?"
„Neozval se, vůbec nevím. Takhle dlouho ani neměl být pryč. Bojím se o něj," přiznala jsem upřímně.
„Bude v pohodě, vrátí se."
„Doufám," nuceně jsem se pousmála a šla si sednout.

..........

„Večer párty. Ty jako taková celebrita teď, musíš přijít!" křikl na mě opět nějaký kluk. Dneska je párty u nějakého jezera. Ani se mi tam nechce. Ale snad mě to nějak zabaví.

„Jdeš na tu párty?" přiběhla za mnou Elena s Bonnie.
„Vy tam jdete?"'povytáhla jsem obočí.
„To je jasný! Bonnie si tam konečně bere mého bráchu. Chodí spolu nějakou tu chvilku."
„Jo aha? Jeremy je fajn kluk." Jo to je fakt skvělá odpověď Angel. Teď si budou myslet, že tě to nezajímá.
„Že? Tak my už jdeme, tak ahoj večer!" rozloučily se a odběhly pryč.

Těším se až z téhle školy odejdu. Možná ani nepůjdu na vysokou. Proč taky, že? Holky na vysokou chtějí, ale já bych radši už pracovala.

.........

„Damon tě vyzvedne za 10 minut jo?" oznamovala mi do telefonu Elena. Ani se nevyznám v tom, s kým vůbec chodí. Teď se kolem ní motá pořád Damon a Stefan je někde pryč nebo co.
„Jojo, jdu se připravit. Tak se uvidíme tam," zavěsila jsem a převlékla se do černé kratší sukně s černým tričkem. Nic extra, ale tak proč ne.

„Angie! Je tady Damon!" zavolala na mě Tylera mamka. Divím se, že jí nevadí, že tady pořád otravuji.
„Hned jdu!" odpověděla jsem a společně s mobilem se vydala ke dveřím.

„Říkala jsem, že nemáš chodit ke dveřím," zabručela jsem na Damona.
„Chtěl jsem vidět naší starostku, dlouho jsem jí neviděl," mrkl na mě a sedl si do auta.

„Tak jak se ti daří?" zeptal se mě po cestě autem.
„Damone, nedělej, že tě nějak extra zajímám," vyprskla jsem.
„Tak pardon. Ale moc dobře vím, když je někdo sám. Zažil jsem to, několikrát."
„Nebyla bych sama, kdybych se nebavila s Klausem a kdyby neproměnil Tylera. Ani nevím kde je, ani jeden se mi neozval!"
„Copak bys chtěla, aby se ti Klaus ozval?"
„Ne! Nebo jo, já nevím. Zajímalo by mě co se stalo."
„Vím jak snadno si k někomu dokážeš vybudovat city," odmlčel se.
„Damone, nestojím o žádnou přednášku."
„Nechci ti dělat přednášku. Sám jsem špatný a Elena si vybrala mě místo bratra. Takže podle sebe ti radím, napiš mu. Zeptej se ho co se dělo. Všemocný Klaus se určitě ozve."
„Chci pro Tylera lék."
„To ti Klaus neřekne i kdyby nějaký byl. Ale má pro tebe slabost."
„Napíšu mu po té party."
„Jen nikomu neříkej, že to máš ode mě. Zabili by mě," zasmál se a já jen přikývla.

....

„Tak jsme tu," zastavil a vystoupil z auta, „asi si půjdeš kam chceš co?"
„Znáš mě no," uculila jsem se a počkala až odejde. Všimla jsem si, že tu nechal klíčky od auta. Vzala jsem si je do kapsy a konečně vystoupila z auta. Bylo tu dost lidí. I na parkovišti. Nelíbilo se mi to tu. Ale co už.

Rozešla jsem se k nějakému menšímu davu. Rick je tady?

„Ahoj Angel, nečekal bych tě tu," přivítal mě.
„Já bych na takovéhle akci nečekala učitele zase," ušklíbla jsem se.
„Ale, to je v pohodě. Někdo to tu musí hlídat."
„Já chtěla bych ti něco říct, můžeme víc do soukromí?" žadonila jsem.
„Jo, jasně," přikývl a rozešel se někam mimo dav.
„Tak co se děje?"
„Přemýšlela jsem," odmlčela jsem se, „nad Klausem."
„Angel, o tom jsme se už bavili přece. Vyhýbej se mu co nejvíc. Víš jak je nebezpečný."
„Já vím, ale i přesto co udělal ho mám ráda," přiznala jsem. Opravdu jsem teď přiznala, že ho mám ráda? I po tom co udělal? Prostě ho mám ráda?
„To nemyslíš vážně ne? Proměnil Tylera. Zabil tisíce lidí, Eleně bere krev!"
„Já vím! Ale nevím co s tím dělat! Prostě když jsem byla s ním, tak jsem se cítila dobře, ne jak nějaké křoví."
„Tohle přesně chtěl. Omotat si tě kolem prstu!"
„To není pravda!"
„Mluvíš teď jako nějaká malá holka Angel. Jsi chytrá, tak snad to poznáš ne?"
„Poznám. Měl mě rád a určitě je nějaký důvod proč se ještě neozval!" obrátila jsem se a šla jsem pryč. K prvnímu alkoholickému nápoji co jsem viděla.

„Nepij zas tak moc," zasmál se kousek ode mě Matt.
„I ty budeš mít kecy na Klause?" povytáhla jsem obočí.
„Nemusím ho," pokrčil rameny.
„To koukám, že všichni," zavrtěla jsem hlavou, „půjdu domu."
„Jsi tady tak půl hodiny?"
„Nebaví mě to tu chci domu."
„Tak čekej, dojdu si pro věci a odvezu tě," řekl a já přikývla. Samozřejmě na něj čekat nebudu, chci hned teď pryč. A mám naštěstí klíče od auta. Sice to auto je Damona, ale tak vadit mu to nebude ne? Navíc jsem měla jen pár skleniček, takže řídit můžu.

Došla jsem si k autu, kam jsem pak bez problému nasedla a nastartovala.
„Teď bude menší problém, ale jak mile vyjedu, tak už to bude v pohodě," šeptla jsem si a zapnula motor. Podařilo se mi vycouvat a taky rozjet z parkoviště.
„A pak, že neumím řídit Damone!" křikla jsem si jen tak pro sebe.
Sice se mi zavíraly oči, ale domů snad dojedu. Nabrala jsem trochu rychlosti a chystala se k zatáčce. Ovšem na silnici něco bylo. Jestli to byla nějaká vysoká zvěř? Nebo? Člověk! Dupla jsem na brzdu a jen ucítila velký náraz.
„Počkat, tohle ne," rychle jsem vystoupila a vyběhla před auto. Ležela tam holka ze školy, určitě byla opilá a nevěděla co dělá. Jestli si jí zabila, tak si právě spustila kletbu Angel.
„Nenene! Musíš žít, notak," klekla jsem si k ní a zkusila nahmatat tep. Nic. Rychle jsem vytáhla mobil z kapsy a volala Damonovi.

„Ano?"
„Někoho jsem srazila." Popsala jsem mu místo kde jsem, nejsem ani tak daleko od party. Naštěstí.

„Angel!" uslyšela jsem Damona kousek od sebe. Seděla jsem opřená o kapotu a sledovala mrtvé tělo.
„Nechtěla jsem. Neviděla jsem jí a prostě z ničeho nic byla na silnici!"
„Bude to v pořádku Angel."
„Nebude. Je mrtvá! A já o dalším úplňku budu mít čtyři nohy!"