Irresistible, But Original

12.

Právě jsem se vyspala s Klausem Mikaelsonem. A ani nevím co na to víc říct. Sedím prostě na pohovce a ani se mi nechce jít do obýváku kde ho slyším. Nelituji toho, ale nechci aby se mezi námi něco změnilo. Nebo chci, ale k lepšímu. Ovšem hlad byl silnější než nějaký strach.

„Máme tady nějakou krev nebo tak něco?" přišla jsem žebrat zrovna k němu.
„Až tak vyčerpaná?" rýpl si: „tady na stole jsem nechal láhev. Tak si můžeš nalít."
Ani jsem nic neříkala a popadla celou tu láhev.
„Brzdii," objevil se u mě: „chápu, že začátky budou těžký, ale musíš se to naučit ovládat."
„Mám prostě hlad," zamračila jsem se. Nalil mi jednu skleničku a tu mi podal.
„Však to je málo!"
„Není lásko, není."
„To nezvládnu," sedla jsem si na zem a začaly mi téct slzy: „ty blbý zvýšený emoce." Otřela jsem si je.
„Můžeš trénovat se mnou," uslyšela jsem Kola u dveří. A taky ucítila krev. Dost krve. Rychlostí blesku jsem byla zpátky na nohách. Kol vedle sebe měl docela mladou holku která měla prokousnutý krk. Klaus mě jen očima pobídl, že to můžu zkusit.
Došla jsem k té holce a podívala se na Kola.
„První bys ji měla zkusit ovlivnit, aby neutíkala a nekřičela," vysvětlil mi a dodal: „což zkusíme jindy. Tahle už to má za sebou."
Cítila jsem jak se mi tvoří žilky pod očima. Co jsem se zakousla, jsem ucítila tak dokonalý pocit.
„Už by stačilo," oznámil mi Kol. Ne Kole, nestačilo.
„Zabijáka z tebe nepotřebujeme," odtrhl mě od ní Klaus: „teď ji zkus ovlivnit, aby na tohle všechno zapomněla."
„Chtěla bych ještě," podívala jsem se na Kola. Klaus si totiž hraje najednou na vzorného upíra nebo co.
„Rád bych ti pomohl, ale můj bratr už má určitě pro mě nachystanou dýku," ušklíbl se a já věděla, že se Klaus určitě pousmál.
„Asi nemám náladu se dneska něco učit," prohodila jsem a vydala se do svého pokoje.

..............

„Teď si tě oběť bude pamatovat a nahlásí to hned policii," vešel do pokoje Klaus.
„Určitě jste ji ovlivnili," odfrkla jsem.
„Ty jsi teda náladová," ušklíbl se a já se na něj zamračila.
„Pořád nemohu uvěřit tomu, že se Rebecca dala k Marcelovi," zavrtěla jsem hlavou.
„Ona se zase vrátí."
„Ale takhle to bude pořád! Já se jí ani nedivím, jestli pokaždé co tě naštve tak jí dáš do rakve!" naštvala jsem se. Klause jsem očividně taky naštvala, jeho typický výraz s trochu nadzvednutou hlavou. Chvilku tam ještě stál, ale pak odešel.
Já se též vydala pryč.

„Kam jdeš?" zastavil mě Kol u dveří.
„Pryč, na vzduch, nemám na něj náladu."
„Znám jedno dobré místo," mrkl na mě a já se pousmála.

.........

„Bar?" zeptala jsem se, když jsme se ocitli před nějakou budovou.
„Ne ledajaký bar. Chodil jsem sem fakt často," vedl mě dovnitř. Ihned na mě padla vůně lidské krve.
„Tak koho?" zeptal se mě.
„Koho bys mi doporučil?" otočila jsem se na něj.
„Vidíš tamhletu černovlásku? Tu ber," ukázal na ni. Došli jsme k ní a já poprvé zkusila ovlivnění. Podívala jsem se jí do očí a naprosto vážně jsem jí řekla: „teďka půjdeš se mnou. Nebudeš křičet ani utíkat." Povedlo se!
„Musím říct, že jsi fakt dobrá," pochválil mě Kol, když jsme mířili za bar, kde nikdo není.
Hned za barem jsem chytla její ruku a ochutnala její krev. Kol se připojil u druhé ruky.
„Stačí, jestli si dáš víc tak ji zabiješ," přestal Kol pít. I přesto, že jsem fakt nechtěla, tak jsem přestala. Ovlivnila jsem ji, aby na vše zapomněla a odešla.

S Kolem jsme se dostali na střechu, kde jsme si sedli na okraj a bavili se.
„Upírství ti půjde," začal.
„Proč myslíš? Nechce se mi přestat."
„To ani mně ne, ale prostě to udělám. Spíše si pak najdu někoho jiného. I když je pravda, že
mně zabíjení nevadí."
„Zabila jsem jednou, kvůli tomu jsem vlkodlak. Nechci to opakovat."
„Tím pádem budeš mít snad dobrou sebekontrolu."
„Je to divný, ještě před chvilkou jsem byla normální holka v Mystic Falls a hned co jsem se dozvěděla víc o nadpřirozeném světě, tak jsem do něj spadla. A teď tu sedím na střeše jako hybrid s původním upírem."
„Můžeš se vrátit. Nikdo ti nepřikázal tu s námi zůstat."
„Chci tu zůstat," přiznala jsem.
„Pak bys neměla takhle srát Klause, má sice pro tebe slabost, ale nasraný Klaus není dobrý," uchechtnul se.
„Je to pomatený mezi námi. Myslela jsem, že to bude lepší od doby co jsem se s ním vyspala."
„Už na to došlo?" ušklíbl se: „hlavně mi neříkej co se dělo dál. Umím si to představit. Vlastně svého bratra nechápu, mít tě u sebe, tak se o tebe starám."
„On se stará, ale je výbušný?" dala jsem to do otázky.
„Snaží se převzít New Orleans. Má tohle město fakt rád, akorát si myslí, že my jako sourozenci o to nestojíme a jdeme proti němu. Což Rebecca udělala."
„Ale on je někdy tak fajn a někdy je jak vyměněný a jakoby chtěl zabít všechny okolo sebe."
„Je to bastard, svého otce poznal až jako mrtvého. A náš otec ho neměl rád, když se to dozvěděl. Je to v něm celou tu dobu, ale on se snaží být přeci ten velký hybrid."
Chtěla jsem něco říct, ale začal mi vyzvánět mobil. Klaus. Ani se mi to nechtělo zvedat, ale tak radši.
„No?"
„Kde jsi?" zeptal se dost naštvaně.
„Právě sedím na střeše jednoho fakt dobrého podniku, mimochodem mi ho doporučil Kol a popíjím krev všech zákazníků," vymýšlela jsem si. Zavěsil.
„Počítám, že mu bude trvat tak minutu, možná dvě se sem dostat," řekl Kol.
„Však nemůže vědět kam ne?" nechápala jsem.
„V New Orleans mám jenom jeden oblíbený bar," oznámil mi.
„Naštvala jsem ho?" otočila jsem se na Kola a ten jen mírně přikývl.
„Sakra," ušklíbla jsem se.
„Pojď dolů, než přijde," nabídl Kol a já kývla. Slezla jsem ze střechy jako první.
„To musíš seskočit," vysmál se mi a seskočil dolů.
„Bych si zlámala nohy," dodala jsem.
„By se uzdravilo," ušklíbl se.
„Doufám, že jste si užili volný čas," uslyšela jsem ho.
„Nejsem vězeň, sám si mi to řekl," otočila jsem se na něj.
„Vrátíme se," pokračoval: „hned teď."
„Doporučuji ti ho nechat vychladnout, chápu že ten vlk v tobě nechce prohrát, ale Niklaus taky nechce," šeptl ke mně Kol, i když bylo jasný, že Klaus poslouchá. Jen jsem protočila očima a vydala se zpátky.

..............

„Prý si zvládla ovládnout někoho a nakrmit se," přišel do pokoje Klaus.
„Hm," odkývala jsem to. Vážně si před ním budeš hrát na uraženou? Chováš se jak malá, myslíš si, že to nezažil už milionkrát za těch 1000 let?
„Nemůžeme se vrátit do tamtoho domu?" podívala jsem se na něj.
„Můžeme, našel jsem někoho kdo bude ten dům vlastnit. Takže by tam žádný upír neměl vlézt." Zase to trapné ticho. Bez trika je hezčí. Pšt.
„Víš," začala jsem: „představovala jsem si, že jednou si založím rodinu a prostě, že nikdy nespustím tu blbou kletbu a budu žít normální život. Během pár týdnů se všechno zvrtlo a já jsem nesmrtelná."
„Je to lepší. V Mystic Falls jsem ti řekl, že tě vezmu s sebou. Nemyslel jsem na to, že být pořád v New Orleans."
„Nikdy jsem moc necestovala."
„Rebecca ráda cestuje, navíc jsme prchali od otce, než jsem ho zabil. Dost jsme toho objevili," pousmál se. Vstala jsem z postele s tím, že mu chci něco ukázat. Vyndala jsem si mobil z tašky a hledala něco v galerii. Když jsme s Kolem šli do toho baru, tak jsem stihla vyfotit jeden dost pěkný strom. Jo, byl to jen strom, ale bylo na něm něco jiného.
„Tohle jsem vyfotila a byla bych fakt ráda, kdybys mi to namaloval," ukázala jsem mu danou fotku.
„A co za to?" ušklíbl se mezitím co jsem si dávala mobil do kapsy.
„Dobrý pocit?" odpověděla jsem mu v otázce.
„Za to mi to nestojí," zavrtěl hlavou.
„A za tohle?" zeptala jsem se a přiblížila se k němu.
„Též ne," pousmál se. To mě taky donutilo k úsměvu. Tak jsem tu vzdálenost mezi námi porušila a spojila naše rty. Najednou jsem byla ve vzduchu, rychle jsem si obmotala nohy kolem jeho pasu a odpojila se od jeho rtů.
„Myslela jsem si, že na mě budeš naštvaný aspoň týden," ušklíbla jsem se.
„Měl jsem to v plánu, překazila si to," zasmál se.
„Neruším?" přerušil nás Kol u dveří.
„Vlastně rušíš," položil mě Klaus na zem a podíval se na Kola.
„Je tu už Elijah," oznámil.
„Ať sem přijde," řekl Klaus a já si mezitím sedla na postel.
Elijah po chvilce přišel do místnosti. Kol si sedl vedle mě na postel nebo spíše se na ní rozvalil, navíc ignoroval všechny hnusné pohledy od Klause.
„Tak co si zjistil bratře," pobídl ho Klaus.
„Rebecca se nehodlá vrátit. Díky té čarodějce Davině se mi dostali do hlavy. Ví o tom, že je teď Angel hybrid. Upíři se v tomhle městě bouří. Tebe jako původního hybrida už nezvládali a teď se přidala Angel, která má navíc díky svému druhu silnější jed pro upíry. Půjdou po ní pokud Angel jednou ublíží nějakému upírovi."
„Rebecca se jednou vrátí. Když bude mít Angel potřebu udělat něco nějakému upírovi, rád jí pomohu," sdělil Klaus.
„To není všechno. Byl jsem cestou zpátky ještě u čarodějek. Nelíbí se jim, že je Angel hybrid, chtěly obnovit její druh."
„To už mají celkem blbý," pokrčil rameny Kol.
„Chtějí vytvořit lék na upírství. Což si osobně myslím, že nejde. Nikdy jsem o tom neslyšel."
„Neprojde jim to. Navíc proč by chtěly obnovit tak nebezpečný druh," odsekl Klaus.
„Aby zničily upíry," dodal Elijah: „říká se, že dost velká dávka může být i pro původního smrtelná."
„To je nemožný. Původního může zabít jen kůl z bílého dubu," řekl zaraženě Klaus.
„Nikdo to nikdy nezkusil. Riskovat to ale nebudu," podíval se na mě.
„Angel už patří do naší rodiny," zastal se mě Kol. Oba dva se na něj nechápavě podívali.
„Jen jsem myslel, že se jí chceš zbavit," dodal.
„Nechci. Chci se zbavit čarodějek," dořekl a já si oddechla. Oba dva odešli z pokoje něco řešit a já zůstala sama s Kolem.
„Takže usmířený?" popíchl si a já ho sjela pohledem.
„Přišel jsem naštěstí dřív, kdybych přišel o chvilku později-" přerušila jsem ho: „tak bys nic neviděl."
„Když myslíš," pokrčil rameny.
„A to jako jdeš spát nebo co?" dívala jsem se na něj jak zavřel oči.
„Asi jo, máš celkem pohodlnou postel. Už chápu proč tu Klaus tráví tolik času," zasmál se.
„Hahaha," zakývala jsem hlavou s úsměvem.