Irresistible, But Original

7.

Do úplňku zbývá už jen pár hodin. Klaus se opět vytratil a Elijah se mě snaží nějak psychicky podporovat. Kol s Rebeccou připravují nějaký sklep v lese, kam bych mohla jít.

„Jak to pak bude?" koukla jsem na Elijaha, „jako až bude po prvním úplňku. Zase mě odvezete domů?"
„Popravdě Angel, nejsem si jistý. Zaslechl jsem někoho jak se baví o poslední vlčici svého druhu. Když se o tom dozví vlkodlaci, budou chtít tvůj druh obnovit, ale upíři pozabíjet."
„Víš něco víc o mém druhu?" vyzvídala jsem.
„Každá smečka má alfu. Bývá to ten nejsilnější vlk či vlčice. Ovšem u tvého druhu jsou silní všichni. Alfa byla většinou nejchytřejší. Proto byly často problémy ve smečce, když umřela Alfa. Všichni chtěli být Alfou."
„Takže jsem Alfa? Jsem silnější než Klaus?" ušklíbla jsem se.
„Nezapomeň, že Klaus je hybrid. Navíc nejsi silnější než já. Potřebuješ trénovat."
„Tak mě trénuj. Slyšela jsem, že máš nějakou posilovnu, kde se odehrává box."
„Začínáme za půl hodiny, připrav se a přijď sem," poupravil si kravatu a vyrazil pryč.

Rebecca mi kupovala nějaké oblečení, tak snad koupila něco na sport. Samozřejmě. Rebecca myslí na všechno. Rychle jsem si na sebe vzala sportovní podprsenku a nějaké volnější triko. Nechala jsem si normálně tepláky, to snad vadit nebude.

Elijah už na mě čekal. Byl pořád v obleku. Když jsme došli do jeho posilovny byli jsme pořád zticha, já to ale nevydržela.

„Proč máš oblek pořád?" otočila jsem se na něj.
„Počkej chvilku tady," neodpověděl mi na otázku a zase zmizel.
Za chvilku přišel v teplákách a v triku. Bylo divný ho takhle vidět. Vlastně nikdy jsem ho neviděla jinak než v obleku.
„A víš o tom, že ti tohle i sluší?" uculila jsem se.
„Angel, jsme tady od toho, aby ses něco naučila," zavedl mě do arény.
„Bude těžký se soustředit," zasmála jsem se a v momentě ležela na zemi.
„A jsi mrtvá."
„Ale no tak! Na začátku by to mohlo být trochu jednodušší ne?" rozčilovala jsem se, opět.
„Za pár hodin máš úplněk, nerozčiluj se."
„A proto mě učíš se bránit. Skvělý," vstala jsem. Každým dnem cítím, jak mě ten vlk uvnitř mění. Dříve jsem trávila čas s knížkou a Tylerem. Dneska tu pobíhám s původní rodinou. A co si budeme, i chování se mi dost mění. Kolikrát jsem se chytla, jak myslím na ně dva. A ne na to jak mě budou doučovat matiku.
Počkat? Ležím zase na zemi?
„Angel musíš se soustředit. Nemysli na kraviny. Uvolni se," pomohl mi vstát.
„Taky nejsi uvolněný," štouchla jsem mu prstem do hrudi. Pevný. Je mu poznat touha v očích. Kolikrát mi to už jeho sourozenci říkali. Chová se jako slušňák, kvůli něčemu v minulosti. Není jako Klaus, který by všechny ovládl.
Chvilku jsme si koukali do očí než trochu odstoupil.
„Musíš se naučit sledovat mé pohyby, vědět jak tě napadnu a umět tomu zabránit."
„Tak jdu se tomu věnovat na 120%," kývla jsem hlavou.

........

Akorát jsem odhodila své zpocené triko mimo arénu. Tohle je fakt namáhavé. Ale začíná mi to jít. Ne, co si nalhávám. Vůbec mi to nejde. Pokaždé skončím na zemi či přitisknutá na zeď, která hraničí tuhle arénu. Neříkám, je těžké se ovládat, když vás někdo tak sexy přitiskne na zeď a dotýká se vás. Ale s ním nic nepohne. Říkali mi, že jako vlkodlak mám zesílené emoce. Jo, mají pravdu.

„Znovu," vytáhl mě ze země, „za chvilku budeme končit. Ať se můžeš připravit na svůj první úplněk."
„Okey," kývla jsem hlavou a stoupla si kus před něj. Poprvé jsem se mu stihla vyhnout. Spíše mi jde utíkat než se bránit. Jen zavrtěl hlavou a zkusil to rychleji, opět jsem skončila přitisknutá ke zdi.
„Nesnažíš se," šeptl. Možná chci cítit něco.
„Snažím," oddechla jsem si. Ruce jsem měla stále přitisknuté na zdi nade mnou. Ještě víc je stiskl.
„Nemůžeš se učit bojovat, takhle napjatá," přiblížil se blíž ke mně. Pak mě pustil a poodstoupil.
„Proč tohle děláš? Vidím ti to na očích Elijahu."
„Já tobě taky. Máš tam jen čistou touhu."
„A co bych měla mít jiného?" blbá otázka.
„Angel, vím, že máš radši někoho jiného a tohle za tebe dělá ten vlk. Snaž se to jen ovládat. Někdo nemusí mít tak silnou vůli jako já," otřel si čelo, „končíme."
„Neříkej, že ti to nikdy neulítlo."
„Ulítlo, tolikrát," otočil se zpátky na mě. Přiblížila jsem se trochu k němu.
„Nebaví mě se na tebe koukat jak se staráš o všechno. Jen tohle všechno na chviličku vypni a prostě udělej jednou to co ty chceš. Nemluvím zrovna o dnešku, prostě jeď někam, užij si jeden den, kde se nebudeš muset o nikoho starat."
„Máš pravdu. Moc koukám na ostatní sourozence," šeptl a rychlostí mě přitiskl zpátky na zeď. Jeho rty se v momentě ocitly na mých. Celou dobu jsem tohle chtěla a teď? Nevím. Nebylo to takové jaké jsem to čekala.