Irresistible, But Original

25.

Takže... Tahle knížka se již schyluje ke konci. Vidím to tak na další 1-2 kapitoly, ještě uvidím. Tuhle kapitolu jsem psala strašně dlouho, protože... připravuju si novou knížku :) Pro ty co máte rádi Kola Mikaelsona, tak třeba se Vám bude líbit. Nová knížka by se měla na profilu objevit hned co skončí tahle. Což samozřejmě napíšu ke konci.
Užívejte čtení❤️

„Tak jsme tu," zastavil Klaus u menšího domku v Mystic Falls. Opět jiný. Kde to shání?
„Znovu tady. Jak dlouho jsem tady nebyla?" pousmála jsem se a vystoupila z auta.
„Bude tady sranda," ušklíbl se Kol, který mě akorát zezadu objal.
„Žádný zabíjení," řekla jsem vážně a ještě dodala: „to platí pro oba."

Kufr jsem položila za dveře a rozhodla se jít hned pryč.
„Půjdu se teda stavit za Damonem. Očekávám, že půjdete za mnou, ale jdu první," oznámila jsem těm dvěma a vydala se ven.

„Damone?" zavolala jsem na něj, když jsem dorazila k nim domů. Dveře byly pootevřené.
„No to si snad děláš srandu! Ona se tu taky někdy ukáže!" objevil se kousek přede mnou.
„Tys mi chyběl!" objala jsem ho.
„Volám Rickovi a dneska večer bar, my tři," mrkl na mě.
„Možná se k nám přidají dva členi původní rodinky, ale můžu je odehnat ke stolu," zasmála jsem se.
„Angel?" uviděla jsem Elenu.
„Jo, jsem to já," ušklíbla jsem se.
„A jak ti ta hnědá barva sluší!" usmála se.
„Zítra to dávám dolů. Sice na blond to půjde blbě, ale to zvládnu."
„Máte tu i Stefana?" zeptala jsem se.
„Je pryč teď," zamračil se Damon.
„Nějak extra mě nemusel," přiznala jsem.
„Stále nejsi upír?" podívala jsem se na Elenu.
„Moc dobře víš, že nechci," pousmála se.
„Taky to máš zakázané," uslyšela jsem za sebou Klause.
„Nemusíš ji hlídat na každém kroku," zamračil se na něj Damon.
„Myslím si, že musím. Posledně se s vámi na baru dost zřídila," taky se zamračil.
„Jo to je tohle, to jsem sledoval z druhé strany," zasmál se Kol o kterém jsem ani nevěděla, že tu je.
„Kde máte zbytek rodinky?" odsekla Elena.
„Jsou tu jen oni," odpověděla jsem jí.
„Takže v osm buď v baru. Matt má službu," mrkl na mě Damon.
„Platí," mrkla jsem na něj nazpátek.

„Můžu jít s vámi?" zeptal se Kol, hned co jsme vylezli z baráku.
„Chci si zopakovat opět staré časy. Tam jsem tě ještě neznala," ušklíbla jsem se.
„To bylo hnusný," zamračil se. Klaus šel kousek za námi, jen nás pozoroval, ale nic neříkal.

Byli jsme zrovna blízko mého starého domu a já ji viděla. Mojí matku. Ona mě viděla taky. Úplně jsem ztuhla. všechny ty špatné vzpomínky se rvaly na povrch.
„Angel!" zavolala na mě ne moc příjemným hlasem. To jsem jí za tu dobu třeba vůbec nechyběla?
„V pohodě?" promluvil Kol.
„Můžeš se aspoň jednou chovat normálně?" byla na mě naštvaná moje matka.
„Však nic nedělám, jen jsem prostě vybouchla, budu se už víc ovládat," sklopila jsem hlavu. Omylem jsem vyjela po její kamarádce. Ale jen slovně.
„Podívej se na mě," opět ten nepříjemný hlas. Se slzami v očích jsem na ní zvedla hlavu. Dala mi facku z obou stran.
„Už si to konečně zapamatuj. A opovaž se jít zase za Tylerem."
Vybavila se mi další vzpomínka, ale moc živě. Klaus mi vlezl do hlavy. Otočila jsem se na něj. Koukal na mě nečitelným pohledem.
„Angel!" zavolala znovu.
„Chceš tam jít nebo ne?" zeptal se mě Kol.
„Kousek," přikývla jsem.

Stáli jsme na chodníku před tím domem.

„Jak si to představuješ? Nechala jsem tě u starostky, kterou někdo zavraždil!" šla k nám. Doteď nechápu jak mi prošlo se k ní už nevrátit.
„Dokážu se o sebe postarat už sama," řekla jsem nervózně. Podívala se na Kola a hned pak na Klause.
„A to je kdo?" zamračila se.
„Kámoši," zamračil se na ni Kol. Jen si odfrkla.
„Vy vidíte svojí dceru po takové době a první co uděláte je, že jí seřvete?" začal mluvit dál Kol.
„Je adoptovaná," odsekla a podívala se na mě: „Tylera jsem strpěla, ale aby ses tady toulala s tady těma? Ani je neznám! Co si o mně pomyslí sousedé?"
„Ty už si o vás teď myslí jen to nejhorší," dodal Klaus.
„Budu si stěžovat! Ty půjdeš zpátky domů!" chtěla se napřáhnout, aby mě mohla praštit. Ovšem Klaus jí tu ruku chytl dřív.
„Už nikdy ji nepraštíš, ani se nebudeš snažit ji získat zpět, protože budeš vědět, že nemáš šanci. Navždy budeš žít s pocitem, že si byla špatná matka a budeš si to dokonce života vyčítat," ovládl ji. Myslela jsem, že sem jít by mohl být dobrý nápad, ale vůbec se nezměnila. Jen jsem se otočila ke Kolovi a objala ho. Potřebovala jsem se někomu vybrečet na rameno.