Irresistible, But Original

21.

„Angel," uslyšela jsem hlas Kola. Opět jsem brečela. Je to už pár týdnů co jsme pryč. Nikdo nezavolal, nenapsal, nic. Udělala jsem strašlivou chybu, hrozně mi chybí a nevím co s tím mám dělat. Kdybych se vrátila, tak mě jen tak nepřijme. Neodpustí mi jen tak.
„Už dobrý," utřela jsem si slzy.
„Máš si užívat života, ne brečet každý den," zamračil se.
„Děkuju za tvou upřímnost no," pousmála jsem se.

..........

Uběhla nějaká doba co jsme pryč. První dva měsíce probíhaly úplně stejně. Vždy jsem brečela jak jsem hloupá, že jsem odešla, Kol mě utěšoval a k večeru jsme šli do města.
Už je to šestý měsíc co jsme pryč a všechno je najednou dobrý. No všechno ne. Ale co je dobrý? Jsme v New Yorku. Užívám si tohle obří město. Je plné lidí, takže sváča na každém rohu a dá se tady dělat úplně všechno.

„Kole?" snažila jsem se přivolat toho původního upíra.
„Hm?" přišel po chvilce.
„Tyhle nebo tyhle?" ukázala jsem se mu v modrých dvojdílných plavkách a ještě mu ukázala jedny černé jednodílné.
„Určitě ty modré," přikývl s úsměvem. Jinak ne. Mezi mnou a Kolem k ničemu nedošlo. Kol si sem tam vyšel s nějakou holkou. Což já teda s žádným klukem ne. A jinak plavky potřebujeme do bazénu, kam se právě chystáme.

..

„Jdu si zaplavat," oznámil mi Kol a já jen přikývla.

„Je tu volno?" zeptal se mě nějaký kluk. Mohlo mu být tak nejvíc dvacet.
„Tady zrovna jo," přikývla jsem.
„Přítel tě nechal samotnou?" sedl si vedle mě.
„Tohle není můj přítel," podívala jsem se na něj.
„Takže single?" pousmál se.
„Ne," taky jsem se pousmála: „a laskavě na mě nemluv."
Po chvilce co stále neodcházel, tak jsem odešla já. Našla jsem Kola v bazénu a doplavala za ním.
„To od tebe nebylo hezké," ušklíbl se.
„Já jsem se o jeho pozornost neprosila."
„A ty nejsi single jo?" štouchl si do mě.
„Sám moc dobře víš, jak to teď mám," zamračila jsem se na něj.
„Poslední měsíc mi volá Elijah někdy i Rebecca," začal mluvit.
„Najednou začali volat? Co chtějí?" podívala jsem se na něj.
„Nezvedl jsem jim to," přiznal se.
„Až bude volat Klaus, tak to očividně bude důležitý ne?" nadzvedla jsem obočí.
„Pravděpodobně," ušklíbl se.

...........

„Objednám nám nějaký pokoj," oznámil mi Kol, když jsme vešli do nějakého hotelu.

„Tak pojď," vedl mě směrem k našemu pokoji.
Pokoj číslo 56. Rychle odemkl a vešli jsme dovnitř.
„Vzal si pokoj s jednou postelí?" otočila jsem se na něj, když jsem viděla jen jednu větší postel.
„Ne, chtěl jsem dvě, počkej, zařídím to," zavrtěl hlavou.
„Ne dobrý, to je jedno. Je dost velká," pokrčila jsem rameny.
„Co tak koukáš?" podívala jsem se na Klause s úsměvem. Jen nadzvedl se svým nádherným úsměvem obočí. Musela jsem se usmát ještě víc, má prostě takový úsměv u kterého máte potřebu se usmát víc a víc.
„Doslova mě svlékáš pohledem," vlezla jsem k němu na postel.
„A divíš se mi?" ušklíbl se. Jen jsem se k němu víc naklonila a rty přiblížila kousek od těch jeho. Tohle je tak dokonalý pocit. Mám ho vedle svého boku a mám někoho komu můžu věřit. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem ho poznala.
Rychle jsem zamrkala. Vzpomínka. Opět.
„Můžu objednat nový pokoj," promluvil Kol. Byla jsem asi dlouho zticha.
„Kole nebojím se spát vedle někoho," otočila jsem se na něj. Jen si víc vzpomínáš na něj.
„Netušil jsem, že někdo dokáže mít rád Niklause víc jak Rebecca," dodal.
„Nenávidí mě," sedla jsem si na postel. Kol měl pohled jako "je to tu zase".
„Asi je naštvaný, že si odjela s jeho bratrem, mnou, ale všechno se urovná až se rozhodneš vrátit."
„Neodpouští tak snadno," dala jsem si hlavu do dlaní.
„Trochu se prospi. Už chci mít zpátky tu starou zábavnou Angel," smutně se pousmál.
Poslechla jsem ho a po krátké sprše si lehla do postele.