Irresistible, But Original

26.

„Kole? Klausi?" Byla jsem v nějakém domě. Vůbec nevím kde. Slyšela jsem nějaké hlasy.
„Kole!" zavolala jsem opět.

„Angel," probudil mě Klausův hlas. Sakra co to bylo.
„Děje se něco?" zamumlala jsem.
„No to řekni ty mně. Že tu vykřikuješ jméno mého bratra," řekl a já ihned začala vnímat.
„Trapná chvilka," ušklíbla jsem se: „hledala jsem vás dva v nějakým domě."
„K věci. Kol se chová divně."
„Jak divně?" nechápala jsem.
„Co jste se minule vrátili. Můj bratr se vyžíval v tom, že mi může odporovat a dělat pravý opak toho co řeknu. Teď tam jenom tak sedí a popijí skleničky krve."
„Skleničky? Nechci aby do toho zase spadl."
„Ať jste si řekli cokoliv, tak se něco změnilo. Dřív bych ho prostě zavřel do rakve. Ale vím, že by se ti to nelíbilo," pousmál se.
„Děkuju," taky jsem se pousmála: „jen se trochu upravím a jdu za ním."

.......

„Kole?" přišla jsem za ním.
„Zapomněl jsem, jak je ta krev dobrá."
„Taky bych si dala,"
„Na," podal mi skleničku.
„Tuhle ne, pojď se mnou," mrkla jsem na něj.

Zašli jsme přímo do nemocnice.
„Ta co jsme měli tam, byla lepší než krev z pytlíků."
„Jen jsem se potřebovala vyhnout Klausovi," pokrčila jsem rameny: „nelíbilo by se mu, co mám v plánu." Zabočila jsem do jedné z místnosti a zamkla za námi.
„Tma," rozsvítil.
„Tak na," natáhla jsem k němu ruku.
„Co?" zamračil se.
„Říkal si jak ti chybí krev. Tady si můžeš vzít kolik chceš."
„Nemůžu, tohle už jsme dělali několikrát."
„Vím, že máš pořád problémy s kontrolou. Ještě k tomu v téhle náladě. I kdybys nechtěl, tak bys člověka zabil jen tak z nudy. Takže, jestli mi neutrhneš hlavu, tak si můžeš dát kolik chceš."
„Chci z krku." To není dobrý nápad Angel a ty to víš. Nemůžeš si ho pustit tak moc blízko.
„Tak jo," odhrnula jsem si vlasy na stranu. Přiblížil se blíž ke mně a naklonil mi hlavu trochu na stranu. Hned na to jsem ucítila jeho tesáky zarývající se do mojí kůže. Nejhorší na tom bylo, že mě to nebolelo. Líbil se mi jeho dotek. Zvykla jsem si ho mít po svém boku.
„Angel," šeptl mi u ucha.
„No?" taky jsem zašeptala.
„Nezlob se na mě za to," přesunul se přede mě. U pusy měl ještě kousek mé krve. Nenapadlo mě nic lepšího než to prstem utřít a olíznout.
„Proč bych se na tebe měla zlobit?"
„Protože si mi minule něco řekla, ale po tomhle všem, tomu zkrátka nevěřím," řekl mi dost blízko u obličeje a pak přitiskl své rty na mé.
„Kole," zamumlala jsem. Ani nevím jestli to bylo jako odhánění nebo užívání. Spíše to druhý. Sakra. Nalhávám si to všechno. To s Kolem jsem byla propojená. Dovolila jsem mu dát kousek sebe.
„Já vím, miluješ Niklause a tak," řekl když ode mě kousek poodstoupil.
„Miluju, ale myslím si, že jsem právě procházela fází Eleny Gilbertové. Nechci si přiznat to, že jsem vás milovala najednou, než se k tomu jednomu všechny city zesílily."
„Nezvládnu tohle. Jestli budeš s mým bratrem, tak už s vámi nebudu, nebudu se na to dívat."
„Kole já jsem si asi uvědomila co chci. Celou tu dobu se to dělo. Líbila se mi Klause pozornost, to jak mě chránil. Ale ignorovala jsem fakt, že jsem celou dobu pokukovala po tobě," odmlčela jsem se: „dala jsem ti kousek sebe. Byla jsem s tebou propojená. Dovolila jsem ti vidět moje myšlenky a všechny soukromé věci. Nikdy ses k tomu nevyjádřil. Nevím co si všechno z mého života viděl, ale miloval si mě. Pak si mě bez váhání odvedl od Klause, staral ses o mě, i když jsem celé noci probrečela kvůli němu. Klaus mě miluje, chrání mě a dává mi pocit bezpečí. Ale nedokázal by jen tak opustit New Orleans kvůli mě. Vím, že je to jeho město, ale neudělal by to." Ani jsem nepřemýšlela nad tím co říkám, všechno to šlo samo. Kol na mě jen koukal a vstřebával tuhle informaci.
„Niklaus nás zabije," řekl najednou a dodal: „oba dva. Ale víš co? Stojí to za to." Opět jsem ucítila jeho rty na těch mých.
„A stejně máš lepší krev než všichni lidi na planetě," zamumlal ještě.
„Možná protože nejsem člověk," pousmála jsem se.
...........