Irresistible, But Original

11.

„Klausi," šeptla jsem směrem k němu.
„Potichu," něžně mě políbil. Byli jsme schovaný ve skříni jak nějací puberťáci. Co tu vlastně děláme?

„Určitě jsem sice úžasný, ale vstávej," probudil mě jeho hlas. Zdál se mi sen o nás dvou? To je dost trapný.
„Cože?" zamumlala jsem.
„Mumlání mého jména ze spaní? A to jsem ani nebyl v tvé hlavě," ušklíbl se.
„Běž pryč!" hodila jsem po něm první věc co jsem nahmatala.
„A k večeru budeme spolu ve skříni," popíchl si.
„Tys byl v mé hlavě! Tohle bys jinak nevěděl!"
„Možná na chvilku, jsem ti chtěl zpříjemnit spaní," uchechtl se. Byl jak vyměněný. Řekla bych, že v tuhle chvíli nemyslel na to, že proti němu někdo může něco plánovat.
„Vypadni," pousmála jsem se na něj. Začal mu zvonit mobil.
Při zvednutí mu zmizel úsměv z tváře a nasadil svůj vážný pohled. Nemám upíří sluch, abych zjistila kdo mu volal.
„Moc dlouho jsme teda v Mystic Falls nepobyli," začal.
„Už se můžeme vrátit?" nadzvedla jsem obočí.
„Začala válka. K té se musím připojit. Ty zůstaneš tady."
„Na to zapomeň," zamračila jsem se. Jen se na mě podíval a pak odešel z místnosti. Rychle jsem vstala a zamířila do koupelny.

„Takže jak to teda bude?" přišla jsem do kuchyně už zcela připravena odjet.
„No ty nejedeš," uchechtl se a opřel se o linku. Zkusíme nějaké holčičí triky?
„Přeci mě nemůžeš nechat bez dozoru," stoupla jsem si proti němu.
„Salvatorovi se budou snažit, ví co by je jinak čekalo." Tohle beru tak, že mi vyjádřil nějaké city.
„Prosíím," přiblížila jsem se blíž k němu.
„Ne," pousmál se.
„Když mě nevezmeš s sebou, tak-" přerušil mě.
„Tak co? Víš, že všemocného Klause se nevyplácí vydírat? Většinou je pak naštvaný a zabíjí nevinné lidi. Teda aspoň to tak říkají," zasmál se. Asi opravdu budu muset zkusit něco víc na vydírání.
„Takže mě prostě jen tak opustíš?" zatvářila jsem se smutně. Když už má tolik těch emocí, tak třeba i lítost.
„Angel, fakt žiju už dost dlouho na to, abych poznal, že to děláš naschvál," zavrtěl hlavou.
„A co když za mnou přijde Tyler? A přeci jen," skončila jsem hned nedodělanou větou. Stačil mi ten jeho pohled, abych si řekla, že už to stačí. To by ho naštvalo a to nechci.
„Nemůžu tě s sebou vzít. Nemohl bych ochránit tebe a zároveň být mezi Marcelem, jeho upíry a tou čarodějkou."
„Jakou čarodějkou?"
„Má u sebe nejmocnější čarodějku v New Orleans. Je ještě mladší než ty."
„Ale tak můžu být v nějakým domě na kraji města ne?" stále jsem se snažila.
„Odjíždím do hodiny, jestli Elijah nějaký sežene, tak pojedeš se mnou."
„Děkujuu," vypískla jsem jak malé dítě.

Nakonec to dopadlo všechno dobře. Sedím s Klausem v autě a vracíme se do New Orleans. Čekala jsem, že v Mystic Falls budeme aspoň týden. Celou cestu Klause pozoruju a doufám, že ho aspoň trochu znervózňuju.

„Zajedeme první do toho domu, kde si byla teď naposledy, kde by měl být Elijah s Rebeccou a pak pojedeme do nového."

............

„Tak jste tady," ozval se Elijah, hned co jsme vešli do domu.
„Kde je Rebecca?" porozhlídla jsem se.
„Dělá špeha u Marcela. Ti dva mají fakt divný vztah."
„A taky vím spoustu novinek!" ukázala se Rebecca u dveří, „Marcel dneska pořádá velikou oslavu a chce tam všechny."
„Nemůžeme tam vzít Angel," zavrtěl hlavou Elijah.
„Chce se usmířit."
„A ty mu to věříš sestři?" uchechtl se Klaus.
„Sám dobře ví, že na 3 původní nemá."
„Jestli se o něco pokusí," načal Klaus, „vyrvu mu srdce z hrudi."
„Mám ještě něco s čarodějkami, připojím se k vám později," oznámil Elijah.

„Nik ti tohle posílá," přišla za mnou do pokoje Rebecca a položila nějakou velkou krabici na postel.
„Co to je?" nadzvedla jsem obočí.
„Šaty a šperky na dnešní večer." Nakoukla jsem do krabice.
„Nebýt středem pozornosti tímhle? Ty šperky stojí víc jak celý můj dům," uchechtla jsem se.
„Spíše nechápu, proč bratr vybral zrovna červenou barvu, většinou vybírá modrou," pokrčila rameny a odešla z pokoje.