Irresistible, But Original

15.

„Vstáváme vy dva," probudil nás hlas Kola.
„Co tu chceš," šeptl Klaus.
„Dneska večer jdeme k Marcelovi, jestli chceš vědět plán, tak se hlavně oblékni a přijď," řekl a já konečně otevřela oči.
„Přijdu taky," řekla jsem, jen kývl a odešel.
„Nejdeš s námi," koukl na mě Klaus.
„Jen chci vědět plán," zamračila jsem se.
„Takový večery bych si nechal líbit," uchechtl se.
„Skvělý no," ironicky jsem se usmála.
„Co je? To tys začala," smál se ještě víc.
„No tak drž hubu," pousmála jsem se na něj.
„Dobře, lásko," zklidnil svůj smích. Já na sebe hodila jen jeho dlouhé triko a s mým včerejším oblečením mířila ke dveřím.
„To jdeš jako takhle?" zastavil mě.
„Jdu do mého pokoje si vzít čisté oblečení," otočila jsem se na něj.
„Tam bude čekat Kol," zamračil se.
„Myslím si, že Kola úplně nezajímá že by mě viděl v tvém triku," zasmála jsem se.
„Jen v mém triku," upozornil Klaus.
„Chceš mě snad doprovodit?"
„Rád," ušklíbl se a rychle se oblékl. Tu krátkou cestu do mého pokoje mě teda doprovodil.
„Vidíš? Nic se nestalo," uchechtla jsem se a zalezla do pokoje.

..............

„Takže tak bych to udělal," dokončil svůj plán Elijah.
„Prostě tam přijdeme s čarodějkami, to je vše co si řekl," zamračil se Kol.
„A co když tam ta čarodějka Davina nebude?" zeptala jsem se.
„Bude, mám špehy," opravil mě Klaus.
„Takže k večeru tam půjdeme," oznámil Elijah.

„Mě tak napadlo," přemýšlela jsem a pokračovala: „když někomu lezete do hlavy můžete vidět cokoliv nebo jen to co vám dovolí?"
„Jak kdy, když je daný hostitel hodně silný, tak jen co dovolí," odpověděl mi Kol.
„Chceš to zkusit?" ušklíbl se Klaus.
„Tak proč ne," pousmála jsem se a on ke mně došel.
„Snaž se mi třeba ukázat nějaké vzpomínky s dětství a já mezitím budu lézt jinam," vysvětlil mi. Je něco co nechci aby věděl? Snad ne, teď mě nic nenapadá.
Zavřela jsem oči a čekala. Po chvilce jsem to cítila, byl v mé hlavě. Jako první viděl mě jako malou s Tylerem na písku, ale nějak jsem to nedokázala ovládat, najednou prostě přešel do doby kdy jsem byla starší. Vzpomínka jak jsem zabila toho člověka a stala se vlkodlakem. Dobře, vidí můj minulý život. Další vzpomínka. Zabíjel Tylera. Hned pokračoval na další, tady jsem byla s Kolem. Nějak ho zaujala, jelikož to probíhalo pomalu. Na posteli seděl Kol.
„Opravdu se omlouvám," vstal a přesunul se ke mně.
„Možná toho budu litovat, ale já už fakt nemůžu," šeptla jsem a přitiskla své rty na jeho. Ihned spolupracoval. Prvně mě upíří rychlostí přitiskl na stěnu a hned potom jsme se přesunuli na postel. Z úst se přesunul na můj krk, kde jsem chvilku ucítila tesáky, které pak zmizely. „O tomhle nikomu ani muk, Niklaus by mě zabil." Tady přestal. Otevřela jsem oči a čekala na jeho reakci.
„Něco zajímavého?" ušklíbl se Kol.
„Jen jsem viděl věc u které si řekl, že bych tě zabil kdybych se to dozvěděl," chladně mu řekl Klaus.
„Koukám, že si to nedokázala moc ovládat," koukl na mě Kol.
„Proč myslíš, že tě chci zabít?" koukl na něj Klaus a pak přesunul zrak ke mně: „jsem na takové zrady zvyklý."
„Tohle se stalo bůhví kdy, budeš to teď řešit?" zeptala jsem se a něco mě napadlo. Doufám, že ho to uklidí.
„Chci ti ještě jednu vzpomínku ukázat," řekla jsem.
„Nepotřebuji vidět něco horšího."
„Klausi," podívala jsem se na něj dost vážně. Opět s trochu nadzvednutou hlavou se na mě podíval a přiblížil se teda ke mně. „Když je nasraný, tak udělá všechno špatně, ale nebreč," objal mě Kol.
„Za tu chvilku co tu jsem, jsem s ním strávila hodně času a myslím že už můžu říct, že ho prostě miluju," vzlykla jsem.
„Já vím Angel, Niklaus nikomu moc nevěří, stále je pro něj těžký uvěřit tomu, že ty stojíš po jeho boku."
Trochu ode mě odstoupil a podíval se mi do očí.
„Tohle je nová vzpomínka. A nechtěla jsem, aby ses tuhle věc dozvěděl takhle debilně, jen kvůli tomu, že si zase vybouchl." Byli jsme v místnosti sami, Kol radši odešel.
Opět ke mně trochu přistoupil a rukou mě pohladil po tváři. Jeho oči se sem tam koukly na moje rty. Já si dala svoje ruce kolem jeho krku a víc ho k sobě přitáhla. Ne, že by tamty polibky nebyly dobrý. Ale tenhle už vyjadřoval lásku.
„Nerad tohle přerušuju," odtáhl se: „ale než půjdeme k Marcelovi, tak musím něco vyřešit."
„Jo, dobrý," pousmála jsem se. Klaus s úsměvem na tváři odešel.
„Právě si mi zachránila život," objevil se zase v místnosti Kol.
„Nebyla jsem si jistá jestli to pomůže," pousmála jsem se.
„Až se vrátí Klaus, tak pustíme Tylera," oznámil mi a já kývla.