Irresistible, But Original

3.

„Já půjdu teda za Lockwoodem a Rebecca se pokusí najít Stefana nebo Damona. Myslím si Niklausi, že se o sebe dokážeš postarat."
„Jsem přeci ten velký zlý hybrid. Navíc, mám tady společnici," koukl se na mě a pak zpátky na svého bratra.

......

„Takže, jelikož už se opravdu nudím a je tady hrozné ticho," odmlčela jsem se, „jak Rebecca myslela, že až se já přeměním tak budou samé problémy?"
Klausovi se očividně moc odpovídat nechtělo, ale i přesto začal mluvit: „tvůj rod má nejsilnější jed proti upírům, co aspoň já vím. Kdyby se někdo rozhodl ten jed získat. Tak dost velká dávka by dokázala zabít i původního. Ale k takové dávce se nikdo ani nedostane."
„Proto se mnou trávíš čas?" nadzvedla jsem obočí čekajíc na odpověď.
„Omyl, já jsem přišel kvůli Eleně a její krvi na moje hybridy. Elijah se se mnou vydal kvůli tobě."
„Děkuji za upřímnost no," mírně jsem se pousmála.
„Ale to neznamená, že jsem tě úplně vyřadil. Až odjedu rád bych tě vzal s sebou," pousmál se.
„Po 2 nebo 3 dnech co se známe?" fakt jsem se musela zasmát.
„Bavíš se se mnou. Což znamená, že si jedna z mála která mě nechce zabít."
„Neudělal si mi nic strašného, zatím."
„Někomu jako jsi ty bych ani neudělal nic strašného," šeptl si, ale já to slyšela. Byla jsem celkem unavená, ani nevím proč. Jen jsem zavřela oči a po chvilce usnula.

Byl úplněk. Měsíc zářil a byl naprosto nádherný. Šla jsem v klidu lesem, ale něco bylo jinak. Cítila jsem se jinak.
„Tvoje první přeměna, jak se cítíš?" objevil se vedle mě Tyler a v tu chvilku jsem spadla na zem. Zlomila se mi první kost. Ani nedokážu popsat jak moc to bolí.
„Proč se nepřeměňuješ?" sykla jsem bolestí.
„Jsem hybrid," jednoduše mi odpověděl a mně se zlomila další kost. Tohle nezvládnu. Strašně to bolí.
Mučilo mě to snad několik hodin, než jsem se cítila naprosto volná. Přeměnila jsem se. Byl ze mě vlk. Slyšela jsem zvěř kolem mě a měla nutkání ji chytit. Ale Tyler mi to nedovolil. Byla jsem v kleci. Tady je něco špatně.
„Mikael na tebe čeká," usmál se a naložil mě do dodávky.

„Ne!" vykřikla jsem a prudce se zvedla.
„To byl jen zlý sen lásko, nic se neděje," v momentě se u mě objevil Klaus. Tekly mi slzy z očí, bylo mi trapně.
Porozhlídla jsem se trochu po místnosti. Už jsme nebyly u Eleny doma.
„Vítej v mém prozatím domě. Kouzlo už pominulo a já tě nechtěl budit. Tak jsem tě vzal sem. Slyším pořád tvé srdce a to nemusím pomalu ani použít upíří sluch. Co se ti zdálo?"
„Každou noc se mi zdá o tom jak spustím kletbu nebo o samotné přeměně," nasucho jsem polkla, „nevolal mi Matt nebo Tyi?"
„Proměnil jsem se jen párkrát. Není to nic pěkného. Volali oba, řekl jsem jim kde jsi."
Byl zase jak vyměněný. Choval se zase mile. Doufám, že to mou otázkou nějak nepokazím, ale zeptat se musím.
„A Mikael?"
„Nepřišel. Asi to nestihli. Než uspořádají něco dalšího, tak už budu z města pryč. Mám další zásoby krve." A starý Klaus se už vrátil. Zase myslí jen na sebe.
„Jo," kývla jsem hlavou a vstala z postele. Sledoval každý můj krok ke dveřím, ale nic neříkal.
„Můžeš tady už zůstat. Já si jdu ještě něco zařídit. Ale do rána bych měl být zpátky. Klidně spi v téhle ložnici," nabídl mi. Jak velkorysé. Asi vám běžně původní hybrid nenabízí ložnici na noc.
„Ještě uvidím. Ale asi už nikam moc nedojdu v té tmě. Kde je koupelna?"
„Tamhle jsou dveře. Tenhle pokoj je i s koupelnou. Je to můj pokoj," zvedl koutky úst a já se musela taky usmát. Prostě někoho takového na mé střední nepotkáte. A dokonce mi za chvilku končí prázdniny. Budou Vánoce a pak chvilka volna, nový rok a jde se do školy. Jak se mi tam nechce. Jen hodiny s Rickem jsou v pohodě. Dějepis mě celkem baví.

...........

Vyšla jsem z koupelny a po převléknutí se rozhodla trochu prozkoumat dům. Samozřejmě jsem první začala v mém prozatím pokoji, jinak to je Klausův pokoj. Sem tam měl obrazy kde bylo jeho jméno. Maluje? Možná, na to se ho musím zeptat. Jinak byl pokoj docela prázdný. Asi tu moc času netráví. A je tu bordel. Když mám tolik času, tak mu tu trochu poklidím.