Irresistible, But Original

8.

Už jsou to dva dny od mého odjezdu z New Orleans. Není mi zrovna nejlépe. S mým tělem se něco děje. Teda to si myslí aspoň Tyi, kterému jsem auto pozvracela krví.

Hned po chvilce co jsem se probudila, jsem vzala mobil a vytočila číslo na Klause. Nic. Kdyby měl aspoň hlasovou schránku. Nikdo z původní rodiny se nám neozval. Proč jsem tam nejela? Tyler si hraje na velkého brášku a drží mě zavřenou.

„Zase si to zkoušela?" otevřely se dveře ve kterých stál Tyler.
„Potřebuji vědět, že se jim kvůli mě nic nestalo."  S Tylerem jsme si vyříkali to, že tu nebyl. Několikrát jsme se stihli už pohádat. Není to jak to bývalo. Chová se jinak jako hybrid a já jsem se taky dost změnila od doby co jsem opravdový vlkodlak.
„Jsou původní. Nic se jim nestane."
„To nemůžeš vědět. Prostě zkus tam někoho poslat nebo mi věř, že se pryč dostanu," začala jsem mu trochu vyhrožovat.
„V klidu. Někoho tam pošlu."

........................

„Angel!" uslyšela jsem Tylera.
„Co chceš," odsekla jsem nahlas.
„Nikoho posílat nemusím. Přišli sami." To mi stačilo, abych se zvedla a běžela tam.
Uviděla jsem Rebeccu a Kola jak podpírají Klause, který vypadal na umření.
„Co se stalo?" vykulila jsem oči.
„Měli bílý dub. Už ho neměli sehnat. Ale sehnali ho."
„Jeli jste až sem s Klausem, který má v sobě bílý dub? Však ho může zabít ne? Proč jste ho nevytáhli."
„Jak jistě víš. Tak v New Orleans zrovna oblíbený nejsme, nikdo nám nechtěl pomoct," ušklíbl se Kol.
„Není to jen bílý dub. Nemůžeme to vytáhnout. Musela to udělat nějaká čarodějka. Ale ty nejsi upír, měla bys to zvládnout," pokračovala Rebecca.
„No když se tak na ní koukám, tak nevím zda je hůř Klausovi nebo jí," uchechtl se Kol.
„Nevypadáš zrovna nejlépe no," potvrdila Rebecca.
„Skvělý že se bavíte, ale já cítím jak se mi třísky dostávají k srdci," přerušil nás Klaus.
„Pojďte ke mně do pokoje, ať nás tady nikdo nevyruší. Tyi zůstaň někde mimo, děkuju," mrkla jsem na něj a šla do pokoje.

Klaus se opřel o dřevěnou skříň před postelí a vyhnal svoje sourozence pro nějaké věci.
„Takže to mám prostě vyndat?" zeptala jsem se.
„Donesou nějaké věci. Je to dost hluboko."
Hned co donesli potřebné věci, tak nás tu nechali zase samotné.
„Vem si ty kleště a tím to vytáhneš," vysvětlil mi a mezitím si svlékl triko.
„Však to bude bolet jak něco," vykulila jsem oči.
„Věř mi, horší je cítit to dřevo uvnitř," opřel se opět o skříň.
Přistoupila jsem k jeho zádům a kleštěmi se snažila najít dané třísky. Žádný příjemný pohled to zrovna nebyl teda.
„Kurva," zanadával si a bouchl do dřeva před sebou.
„Promiň," omluvila jsem se a dávala si větší pozor kam dávám kleště.

„Řekla bych, že je to všechno," vytáhla jsem kleště s poslední třískou. Kůže se přede mnou zahojila a byla vidět jen místa od krve.
„Taky bych řekl." A nějaké děkuji Klausi?
„Půjdu si tohle umýt. Kdybys chtěl nějaké náhradní triko, tak se zeptej Tylera," řekla jsem a vydala se do koupelny.

Umyla jsem si pořádně ruce od krve. Bylo mi ještě hůř než předtím. Nikdo mi nic neřekl, že po proměně mi bude takhle blbě. A je to tu znovu. Sotva co jsem na to pomyslela tak jsem se opět pozvracela krví. Jako v Tyi autě. Takže si budu muset vyměnit triko i já. Otřela jsem si jen pusu a vydala se se zakrváceným trikem zpátky. V pokoji mě čekal Klaus už s novým trikem.
„Nepamatuju si, že bys tenhle pokoj opouštěla s tak krvavým trikem," zamračil se, „co se stalo?"
„Mám to od té proměny," prohodila jsem a hledala nějaké nové triko.
„Co máš od té proměny?" objevil se těsně vedle mě.
„Zvracím krev. Cestou z New Orleans skončilo Tye auto od krve," podívala jsem se na něj. Netvářil se jakoby to bylo normální. Já mezitím našla nějaké normální triko a vrátila se zpátky do koupelny. Tam jsem se v klidu převlékla a vrátila se zpátky.