Irresistible, But Original

19.

„To tady budete jen sedět?" přišla jsem naštvaná do obýváku.
„Vymýšlíme plán," řekla Rebecca.
„Já jeden mám," zamračila jsem se a vyšla z baráku.
„Kam jdeš?" objevil se přede mnou Kol.
„K Marcelovi," podívala jsem se mu do očí.
„Zapomeň," chytl mě za paže.
„Právě teď bych ti zlomila vaz, abych mohla projít, ale zlomil by se mi taky, takže," ironicky jsem se usmála.
„Něco vymyslíme."
„Nemůže takhle zůstat dlouho."
„Za chvilku to bude dobrý, jen zavoláme nějaké čarodějky k nám domů," pustil mi ruce.

................

Čarodějky nás odmítly. Myslela jsem, že je zabiju.

„Pojedeme se zeptat jinam. Vy dva si mezitím udělejte nějaký výlet. Kole, prostě ji zabav," řekla Rebecca.
„Vím přesně jak," ušklíbl se.

Kol mě zatáhl do mého pokoje.
„Vezmi si nějaké náhradní oblečení, budeš ho potřebovat," vysvětlil mi a pak zmizel. Absolutně nevím co má v plánu.

„Kam jedeme?" nasedla jsem do ukradeného auta, který si Kol údajně "půjčil".
„Uvidíš," usmál se a vyjel.

...

„Však tady nic není," vystoupila jsem z auta uprostřed louky.
„Pojď," chytl mě za ruku a táhl směrem k lesu.
Byl tam nějaký tábor. Odhadem tak 50 lidí.
„Co s tím?" nechápala jsem.
„Ukážu ti jak jsem se bavil dřív než mě bratr nechal s dýkou v srdci," mrkl na mě.
Kol se najednou přemístil k jednomu chlápkovi a i s ním se vrátil ke mně.
„Vím, že si říkala že nechceš zabíjet. Ale musíš se to naučit, když chceš bránit Klause a své přátelé. A tenhle tábor je plný padouchů, klidně si tady každého ovlivni a zeptej se co provedli."
„Po těch čarodějkách mám chuť zabíjet," pousmála jsem se a myslela to vážně. Kol se jen zářivě usmál a zakousl toho chlapa, ten začal okamžitě křičet bolestí.
Všichni se na nás otočili a začalo to.

Slyšela jsem tlukot poslední ženy. Schovávala se, bála se. Šla jsem za ní. Kol mi byl v patách.
Hned co jsem ji našla jsem se zakousla do jejího krku.
„Jde ti to," pochválil mě Kol: „zabila si právě asi dvacet lidí."
„Dvacet?" vykulila jsem oči. Nechtěla jsem být nikdy zabiják, ale tohle se mi líbilo.
Byli jsme úplně od krve.
„Mám ještě pár pěkných míst kam tě vzít. Ale neboj, už žádní lidi," podíval se mi do očí.
Došli jsme zpátky k autu a Kol akorát z auta vytáhl bourbon.
„Chceš mě opít?" zasmála jsem se a vzala si ho.
„Když opiju tebe, tak opiju i sebe," pokrčil rameny.

„Měli bychom se převléknout," položila jsem flašku bourbonu na zem.
„Můžeme jet pak dál," odkýval mi to Kol. Já si sáhla pro oblečení do auta a otočila se zády ke Kolovi. Stejně jsem jeho pohled na mě cítila.
„V plavkách si mě už viděl, tak laskavě nečum," otočila jsem na něj hlavu s ironickým úsměvem.
„Tím pádem by ti to ani nemělo vadit," ušklíbl se.
„Mně to nevadí. Ale ty pak dostaneš od Klause dýkou do srdce," mrkla jsem na něj.

.....

„Už nejsme v New Orleans," oznámil mi Kol.
„A kam jedem?" protočila jsem očima. Nebavilo mě, jak mi nic neříkal.
„Vidíš tam ten kopec? Tam půjdeme," prudce zabrzdil u silnice a vylezl z auta.
„Nesnáším kopce," vylezla jsem taky.
„Máš rychlost upíra, využij toho," zasmál se.

„Tak jsme tady," sedla jsem si na trávu a podívala se na oblohu.
„A bude pršet," ušklíbl se Kol a sedl si vedle mě.
„Nebude, však je jen černá obloha," zasmála jsem se.
„Možná bychom měli jít hned zpátky," zvedl se.
„Um dobře," taky jsem se zvedla a akorát začalo poprchávat. No, poprchávalo tak tři sekundy, pak se spustil obrovský déšť. Podívala jsem se na Kola. Vpíjel se do mě pohledem. Jeho oči zdivočely touhou. Jako ve filmech. Pár líbající se v dešti. Ale já ho v tu chvíli chtěla. Věděla jsem moc dobře, že je to špatně. Ale i zrovna v tu chvilku v tom dešti. Bylo to perfektní.
Měla jsem už úplně promáčené oblečení. Viděla jsem na Kolovi, že si není jistý, jestli to má udělat nebo ne. Ale chtěl mě políbit. Přemýšlení mu trvalo pár sekund, hned pak se přiblížil ke mně a dlouze mě políbil. Cítila jsem takový divný pocit, prostě najednou moje city ke Kolovi úplně vybouchly. To bude tím spojením, sblížili jsme se víc.
„Měli bychom jít," oddechl, když se ode mě trochu oddálil.
„Jo," sklopila jsem hlavu s úsměvem.