Irresistible, But Original

14.

Probudil mě nějaký řev co se ozýval z obýváku. Klause to očividně vedle mě nevzbudilo. Počkat. On spal se mnou v jedné posteli. Jo, na to bych si mohla zvykat.
„Řekla bych, že se něco děje," snažila jsem se ho probudit.
„Kol to vyřeší," šeptl.
„Nezdá se mi," řekla jsem a navlékla na sebe spodní prádlo, které Klaus díky bohu nezničil. Ve skříni jsem si vzala nějaké kalhoty a triko a podívala se na Klause, který si očividně užíval pohled na mě. Po chvilce se začal taky oblékat.
Což už se ten řev přibližoval. A najednou se rozrazily dveře a v nich stál Tyler a za ním hned Kol, oba dva od krve. Klaus se na ně jen podíval a pak si oblékl ještě triko, které mu zbývalo.
„Takže ty," ukázal Tyi na mě a pokračoval: „tu chrápeš s ním i přesto co udělal?" To mě celkem zarazilo. Klaus udělal dost věcí.
„Neví to," řekl Klaus a já se na něj nechápavě podívala.
„Co nevím?"
„Zabil mojí mámu!" rozkřikl se Tyler a chtěl se vrhnout po Klausovi. Naštěstí tam byl už i Elijah, tak ho s Kolem drželi.
„Cože jsi?" chtěla jsem to slyšet od něj.
„Utopil jsem mu matku. Myslel si, že bůhví co není. Výjimečný hybrid."
„Proto si jel do Mystic Falls? Už jsem si zvykla, že někoho zabiješ, ale Tylerovu matku!" zvýšila jsem hlas.
„Zasloužil si to!"
„Vy ho pusťte," ukázala jsem na Kola a Elijaha. Kol mě hned poslechl, ale Elijah ho držel.
„Vyříkejte si to mezi sebou a ty Klausi," podívala jsem se na něj: „nechápu proč tohle prostě děláš."
Tylera jsem beze slova obešla a vydala se rychle do koupelny, kde jsem si trochu učesala vlasy a upravila se, abych mohla ven. Možná jsem tam měla být, ale ani na jednoho nemám náladu.
„Jdeš ven?" zastavil mě Kol.
„Po té lesní cestičce, přidáš se?" zeptala jsem se ho a on jen kývl.
„Doufám, že ten dům nezničí," řekla jsem, když jsem slyšela praskat sklo.
„Zničí. Klaus ho nezabije, jelikož ví, že Tylera máš ráda. Takže ho jen umlátí do doby dokud se nevzdá. A hned pak na nás dva bude tak nasraný, že zažijeme peklo."
„A to se všechno zase zlepšovalo," smutně jsem se usmála.
„Slyšel jsem," ušklíbl se: „hlavně že si šla spát."
Ani jsem na to neodpověděla. Nemělo to smysl.

„Tamhle je ta chatka, jednou jsem tady byla s Klausem," ukázala jsem na chatku.
„Což znamená, že tady někdo bude, člověk?"
„Vlkodlak."
„Bych si zrovna dal nějakou dobrou krev."
„Máš mě učit se ovládat, tak tu nemluv o krvi," štouchla jsem do něho prstem.
„Promiň no."

„Nikdo tu není, nic ani neslyším," zaposlouchal se Kol. Ještě v tom poslouchání nejsem tak dobrá.
„Tím pádem si můžeme jít sednout tady k vodě," ukázala jsem směrem na jezero.

.............

„Jsme tu právě dvě hodiny a Klaus nás ještě nehledá," koukl se Kol na hodinky. Mně začaly stékat slzy po tvářích.
„Co se děje?" podíval se na mě.
„To jen ty zesílený emoce," otřela jsem si je: „štve mě, že to vždycky mezi mnou a Klausem vypadá tak dobře a pak prostě udělá nějakou kravinu a všechno se vrátí zpátky."
„Žiju s ním už dost dlouho, většinou jsem dělal větší kraviny já a kvůli tomu nás vždycky otec našel a museli jsme hledat nové místo. Za to jsem pak byl dost dlouho v rakvi."
„Další věc. Rebecca by přišla kdyby se nebála, že ji nedá do rakve."
„Má ji nejradši, je k ní milejší."
„Tak proč prostě zabil Tye mámu? To mu nedošlo, že na něj budu naštvaná?" opět slzy.
„Když je nasraný, tak udělá všechno špatně, ale nebreč," objal mě.
„Za tu chvilku co tu jsem, jsem s ním strávila hodně času a myslím že už můžu říct, že ho prostě miluju," vzlykla jsem.
„Já vím Angel, Niklaus nikomu moc nevěří, stále je pro něj těžký uvěřit tomu, že ty stojíš po jeho boku," odmlčel se: „půjdeme zpátky."
„Já bych zase spala, nechci se ani s jedním teď bavit."
„Tak pojď," zvedl mě do náruče: „třeba cestou usneš a oni tě nechají být."
„Děkuji," pousmála jsem se a chytla se kolem jeho krku.