Irresistible, But Original

24.

„Vstávej," probouzel mě Kol.
„Kolik je hodin? Však je ještě tma," odpověděla jsem mu šeptem.
„Je půl jedné," odmlčel se: „odpoledne."
„Cože?" rychle jsem otevřela oči.
„Spala si fakt tvrdě a nechtěl jsem tě budit. Marcelovi jsem pozvánku doručil a na ten výlet tě vezmu jindy," ušklíbl se.
„Bože, promiň," zavrtěla jsem hlavou.
„To je v pohodě, mohl jsem tě vzbudit kdyžtak," zasmál se.
„Jak jsem mohla spát takhle dlouho."
„Tak tě ten večer vyřídil, pro mě je to pochvala," ušklíbl se.
„Hahaha," ironicky jsem se na něj usmála a šla se nějak upravit.

Genevieve je opět tady. Už mě celkem sere. Prošla jsem kolem ní a Klause a mířila ke Kolovi, který jedl u kuchyňské linky.
„Existuje stůl," ušklíbla jsem se.
„Tam by se dalo dělat věcí," zamyslel se.
„Prase," šťouchla jsem do něj a hledala něco k jídlu.
„Kole!" ozval se nasraný Elijah.
„Ano bratře?" odpověděl mu Kol. Já si akorát ukousla kousek suchého rohlíku.
„Za dnešek je to patnáct těl," objevil se u nás. Proto mě neprobudil. Měl chuť zabíjet. Beze slova jsem ho obešla a šla si sednout k těm dvěma.
„Angel," vyslovil moje jméno. Neotočila jsem se na něj.
Dosedla jsem do křesla a dívala se na své nohy.
„Copak? První hádka ve vztahu?" zeptala se mě Genevieve. Jen jsem se na ní podívala a svůj pohled opět zaměřila na své nohy.
„Já ti řekl co bude následovat Kole," slyšela jsem Elijaha.
„Ty to vůbec nechápeš! Je to horší! Ten hlad nejde krotit a ten vztek k tomu. Nechci ublížit někomu koho mám rád," odpověděl mu naštvaně. Akorát přišla Rebecca, která to očividně slyšela.
„Není nejlepší chvilka, ale volal ti někdo z Mystic Falls," sedla si naproti mně.
„Kdo?" podívala jsem se na ní.
„Damon, prý už mu chybíš u baru. Je to prý strašně dlouhá doba co tě neviděli a měla by ses tam ukázat."
„Dneska je tu ta oslava, tak to nechám na zítřek."
„Říkám ti, že ještě jedno tělo a zavřu tě pod zámek," už se přibližovali k nám.
„Řekni té děvce ať to kouzlo odstraní. Nebudu kvůli ní trčet v cele!" Kol už zvyšoval hlas.
„Kole," podívala jsem se na něj, když sem přišel.
„Mám chuť ti v momentě utrhnout hlavu a vystavit si ji jako trofej," podíval se na Genevieve.
„Už toho mám dost Kole!" přišel k němu Elijah a s chycením za jeho krk ho přitiskl na stěnu.
„Můžeš ho nechat být?" přešla jsem k nim.
„Jde pod zámek, do zítřejší oslavy tam bude," řekl mi.
„Zapomeň," zamračila jsem se.
„Aspoň uvidíš jak máš vzpamatovat upíra," odpověděl mi a vedl Kola pryč.
„Nechceš s tím jako něco udělat?" podívala jsem se na Klause.
„Nemám co," pokrčil rameny, já jen protočila očima a vydala se za Elijahem.

Uprostřed té místnosti byla židle kde byly okovy. Elijah tam sprostě Kola strčil a okamžitě přivázal.
„Opovaž se ho odvázat," odsekl: „za chvilku jsem tu."
„Nechtěl jsem je zabít," podíval se mi Kol do očí.
„Když ti pomůžu, bude mě čekat to stejný?"
„Niklaus by to nedovolil, ale tohle je to nejmenší co mi může Elijah udělat," ušklíbl se.
Elijah se po chvilce vrátil a jako první co udělal je, že mu sundal prsten, kvůli kterému může na slunce.
„Klasika," dodal Kol.
„Ty mi pomůžeš," ukázal na mě.
„Zapomeň, nechci se zúčastnit něčeho takového."
„Lepší než ho dát do rakve, nemyslíš?"
„Já klidně pomůžu," ukázala se tu Genevieve s Klausem.
„Chtěla to vidět," dodal Klaus.
„Triko pryč, ať hezky působí železník."
„Zbláznil ses?" zamračila jsem se: „koukám, že to ty bys měl sedět místo Kola."
„Nehlásíš se na to?" podívala se na mě Genevieve.
„Ani nemusí, počítám s tím, že to udělá," mrkl na ní Kol.
„Promiň," šeptla jsem mu u ucha a triko mu roztrhla.
„Od tebe to je aspoň sexy," ušklíbl se. Co jsem mu triko sundala, tak jsem si aspoň znovu prohlédla jeho tělo. Pyšně jsem se usmála. Kol se jen zasmál a já odstoupila trochu dál.
„Nevím jestli si myslíš, že tohle pomůže, když pravý důvod máš za sebou tu červeno vlasou krávu," dodal Kol.
„Myslela jsem, že pro rodinu uděláš cokoliv," taky jsem se do toho přidala.
„Však dělám."
„Tím, že tady budeš týrat Kola, místo toho abys vyšetřoval pravého viníka?" zamračila jsem se. Elijahovi poslední dobou něco bylo, ale nikdo se ho nezeptal co mu je.
„Ať mi zmizí z očí a hlídej ho. Další těla už budou podezřelá," pořád se mračil. Já se vítězně usmála a odvázala Kola.
„Jsi skvělá," vstal s úsměvem. Prošli jsme kolem nich a mířili ke mně do pokoje.