Irresistible, But Original

2.

„Tylere!" volala jsem na svého kamaráda uprostřed párty. Nikde jsem ho nemohla najít. Bylo mi blbě a potřebovala jsem domů. Svoje auto už mám, tak pojedu asi sama domů.
Ještě jsem prošla mezi lidmi s nadějí ho najít, ale nenašla jsem ho. Tak jsem si to namířila rovnou ke svému starému autíčku. Není to nic moc, ale mně to stačí. Po nastartování jsem vyjela na parkoviště a jela domů. Najednou mi začalo strašně pískat v hlavě. Byla to otřesná bolest, chytla jsem se rukama za uši ve snaze ztišit ten zvuk. Ovšem se to nepovedlo a volant se strhnul na levou stranu. Byl tam nějaký člověk. Uslyšela jsem jen velký náraz a viděla jak jsem ho srazila
„Ne! Tohle ne," vykřikla jsem a rychle vylezla z auta. Přiběhla jsem k bezvládnému tělu. Věděla jsem, že je mrtvý. Prostě jsem ho zabila.
„Gie?" objevil se vedle mě Tyi.
„Já jsem tu kletbu spustila," otočila jsem se na něj se slzami v očích.

„Bože," trhla jsem sebou. Nesnáším takovýhle sny. Pokaždé se mi zdá o tom jak spustím svojí vlkodlačí kletbu.
Porozhlídla jsem se, kde jsem. U Matta doma. Ještě k tomu mě bolela hlava z toho alkoholu. Proč jsem to jen míchala. Potřebuji prášek.
Slyšela jsem jak se někdo v kuchyni baví, tak jsem se rozhodla trochu odposlouchávat.

„Dneska nalákají Klause k Eleně domů, kde ho Bonnie uvězní na nějakou dobu. Pak budeme mít možnost přivolat Mikaela," řekl v klidu Tyi.
„Nevím zda je to dobrý nápad. Klaus se nenechá chytit. Jestli zjistí, že se něco děje, tak vezme Elenu a odjede. Vlastně jak se rozhodneš s tou jeho nabídkou? Chceš být hybrid?" položil mu otázku Matt.
„O to jde, přijde k Eleně domů tak i tak.Musel bych tu pak nechat Gie samotnou. Byl bych mu oddán, musel bych to spojení zlomit. Navíc se bojím, že by se něco pak stalo, když tu nebudu. Navíc, jestli se nám Klause podaří zabít, tak nabídka padá." Chtějí ho zabít? Fajn zabil tetu Eleny a asi dalších milion lidí, ale určitě není tak špatný. Kdo je vůbec Mikael? O něm jsem rozhodně nikdy neslyšela.
„Ale už by ses nemusel proměnit o dalším úplňku."
„Ale na zlomení oddání se musím proměnit tak stokrát po sobě, co je lepší no," trochu se uchechtl Tyi. To už mi stačilo a vešla jsem do kuchyně.
„Ahoj Gie," pozdravili mě oba a já jim jen kývla na pozdrav.
„Co máte dneska v plánu?" přimhouřila jsem na Tylera oči.
„Já budu doma pomáhat mámě a ty klidně můžeš zůstat s Mattem."
„Ne, dobrý. Půjdu si dneska něco koupit a pak kdyžtak zase přijdu se sem vyspat,"mrkla jsem na oba a se zapitým práškem se vydala do sprchy.

...............

„Tak já jdu, žádné kraviny Gie," objal mě a já se musela pousmát.
Když Tyi odešel, tak jsem ještě chvilku seděla s Mattem u televize než mě to přestalo bavit.
„Tak já půjdu, koupím si jen pár hadrů a budu zpět."
„Angel," odmlčel se, „opatrně."
„Já vždycky," zářivě jsem se usmála a vyšla z domu.

Samozřejmě jsem skončila jako první v kavárně s velkou dávkou kafe. Zajímalo by mě co dneska plánují. Proč chtějí Klause zavřít a už vůbec nechápu proč by Tyler měl být hybrid.
Lámala jsem si nad tím hlavu a stejně jsem nepřišla k odpovědi.
Vyšla jsem z kavárny do parku, kde voněl ten úžasný čerstvý vzduch.

„Rád tě opět vidím, lásko," ztuhla jsem, když jsem ho uslyšela. Strašně se mi líbilo, jak mě oslovoval, cítila jsem se vyjímečně, ale určitě to říká všem.
„Potěšení je jen na tvé straně, Klausi," pokusila jsem se o úšklebek, který dělá on. Mírně se pousmál a více se narovnal, aby vypadal vyšší než je.
„Sice jsem měl namířeno k jedné známé, ale rád bych strávil nějaký čas s tebou. Takže co máme v plánu?" sedl si na lavičku vedle nás a s úsměvem mě pozoroval.
„Já mám v plánu nakupovat," řekla jsem a ještě dořekla, „sama."
„Rád ti vypomůžu. Moje sestra Rebecca je nákupní maniak. Takže vím co se kupuje."
„Jasný no, určitě máš svých povinností dost," zasmála jsem se a rozešla se směrem k obchodu se šaty. Přece jen mě čeká ples.
Přeci jen se Klaus zvedl a šel spokojeně za mnou. Bylo to divné. Strašlivý zlý hybrid se mnou tráví čas a mně to vůbec nevadí.

Zkusila jsem si snad tisíc různých kombinací a žádný se mi nelíbili. Klaus se mi už smál.
„S tebou je to marný," zakroutil s úsměvem hlavou.
„Prostě tady nic není. Už ani nemám náladu něco nakupovat, jdu zpátky k Mattovi," naštvaně jsem si prohodila a vydala se rychlou chůzí z obchodu.
Po chvilce co jsem se rozhlédla kolem sebe, tak už u mě nebyl. To prostě jen tak odešel? No co jsem si mohla myslet no.
„Hledáš mě?" rychle jsem se otočila za tím hlasem. Stál opět přede mnou s tím sakra dobrým úsměvem.
„Už jsem chtěla skákat radostí, že jsi odešel," odfrkla jsem a poodešla dál, „můžu mít takovou otázku?" otočila jsem se zpátky na něj. Jen nadzvedl obočí a kývl.
„Jelikož se ještě moc nevyznám v tom co se děje a tak. A dneska jsem slyšela jedno takové jméno a něco mi říká, že bys ho mohl znát," odmlčela jsem se, „kdo je Mikael?"
Hned co jsem vyslovila toto jméno, tak Klausovi zmizel úsměv z tváře a zdálo se, že je naštvaný.
„Od koho si to jméno slyšela!" zvýšil trochu hlas. Takže to asi žádný kliďas nebude jak koukám. A mně došlo, že jsem s ním o tom neměla vůbec mluvit. Ale když on se choval tak dobře. Fakt ti stačí, aby se k tobě někdo choval chvilku dobře a padáš mu ke kolenům?
„Já nevím," pokusila jsem se zalhat. Ovšem že mi to nevyšlo, nevěřícně se na mě podíval a zmizel. Moc dobře jsem věděla kde je. Šel k Eleně domů. Zase se trochu proběhnu.

Před jejím domem nikdo nebyl a vypadalo to tu celkem klidně. Tak proč nevejít do domu že?

„O tomhle si taky věděla, lásko?" zase jsem ho slyšela. Ale z obýváku. Rozešla jsem se trochu blíž a viděla ho sedět v klidu na gauči, „jsem tu uvězněný až do západu slunce. Takže na dlouhou dobu ještě."
„Tak to určitě budeš potřebovat společnost. Dám si sprchu a hned jsem tu," mrkla jsem na něj a vydala se po schodech nahoru do koupelny.

......

„Takže-" zasekla jsem se, když jsem uviděla Elijaha stát před Klausem.
„Rád tě zase vidím Angel," usmál se, „ale neměla bys tady být."
„Proč? Protože přijde Mikael?" dala jsem si ruce v bok. Na Klausovi byla poznat velká nervozita.
„On má přijít dneska?" Elijah zněl taky neklidně.
„Já nevím, vím jen že ho chtějí přivolat a zabít Klause!"
„Víš o tom, že teď hraješ hru proti tomu tvému klukovi a kamarádíčkům?" objevila se v místnosti nějaká blondýna. Hádám Rebecca, jejich sestra.
„Zaprvé Tyi není můj kluk a zadruhé, nikomu se nic nestane."
„O pardon. Mikael je náš otec. Celá staletí se nás snažil chytit a zabít. Hlavně Nika teda."
Otočila jsem hlavu na Klause, který vypadal jakoby měl fakt umřít, ale zároveň se snažil zachovat klidnou tvář.
„A Klaus nemá jak utéct, když je uvězněný," šeptla jsem si tak pro sebe.
„Neměla bys tu být, bude to tady vypadat hrozně," pokračoval dál Elijah.
„Elijahu jestli chce, tak ji tady nech. Všichni chápeme, že pro ni máš určitě slabost. Proto se jí tak vyhýbáš, ale nemusíš ji vyhazovat z boje," uchechtla se Rebecca. Já neměla co říct. Nevěděla jsem o tom. S Elijahem jsem se viděla asi dvakrát a pak už ne. To už i Klaus mi dával větší pozornost.
„Máme ještě nějakou dobu čas než přijde," prohlásil nakonec Klaus sedajíc zpátky na gauč.
„Já promiň, nechtěla jsem tohle," klesla jsem hlasem a chtěla vejít do obýváku než mě Elijah zastavil.
„Nedostaneš se pak ven. Sice ještě nemáš spuštěnou kletbu, ale i tak jsi vlkodlak."
„A nedá se udělat výměna? Poslední vlkodlak za nás tři? Plus ještě Kol," navrhla Rebecca.
„Co?" absolutně jsem nechápala.
„Jsi poslední vlkodlak svého druhu. A co si budeme docela vzácný. Ty jestli se přeměníš, tak s tebou budou samé problémy. Mikael by byl rád."
„Sestřičko zapomeň," zavrtěl hlavou Klaus. Cítila jsem se víc v bezpečí u Klause než tady s ní. Tak jsem jen couvla, abych se dostala do obýváku.
„Angel!" zvýšil hlas Elijah. Klaus se jen vítězně usmál.
„Koukám, že si mám s kým povídat až tihle dva odejdou," ušklíbl se Klaus a spokojeně zahleděl na Elijaha.