PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 4.

,, Zacku?'' přestal bušit a rychle se na mě otočil.

,, Ty jsi tady. Já myslel, že mi nechceš otevřít'' nervózně se usmál a podrbal se na hlavě.

,, Co potřebuješ?'' opřela jsem se zády o dveře.

,, No jaksi jsi mě nakazila tou zvědavostí a nepřijde mi moc fér, že ty jsi slyšel můj příběh a já ten tvůj ne'' usmála jsem se.

,, No já bych ti ho řekla, ale už je moc pozdě a za chvíli přijdou s večerkou'' dráždila jsem ho.

,, Dobře zítra místo oběda před kuchyní jasný?'' hodil po mě ostrý pohled, který ukončil sladkým úsměvem.

,, Jasný'' odpověděla jsem rychlostí blesku.

,, Dobrou noc'' rychle jsem řekla, než za sebou zavřel dveře do pokoje.

,, Hezké sny'' popřál mi.

Spala jsem klidně až do té doby než mě svým klepáním vzbudila kuchařka. Vešla a s úsměvem začala mluvit.

,, Něco tu pro vás mám. Je to od pana Hamiltona. Že vy s ním něco máte. Josh mi vyprávěl, co jste včera dělali v jeho pokoji. Ale hodili byste se k sobě. To jo" ona vždycky měla zbytečné řeči. Podala mi obálku s dopisem. Poté se ještě jednou hřejivě usmála a odešla. První co mě napadlo, bylo to, že schůzku ruší, ale byla jsem mile potěšena.

,, Zaro jen ti chci připomenout naši schůzku. To jen proto, abys jsi se, nemohla vymluvit. Zack''

Zahřálo mě u srdce to, že jsme si začali budovat celkem přátelský vztah. Neměla jsem jediný důvod mu schůzku odepřít, jelikož můj příběh nebyl ani zdaleka tak hrozný jako jeho. Nastal čas oběda, na kterém jsme se ani jeden neukázali. Když jsem přicházela ke kuchyni Zack už tam stál. Chtěla jsem ho pozdravit, ale prstem mi naznačil, ať jsem ticho. Vzal mě za ruku a vedl mě do malé chodbičky nedaleko kuchyně. Bylo mi jasné, kam mě vede, ale nevěděla jsem, jak to tam našel. Zastavil se před velkou dřevěnou bednou.

,, Chci ti ukázat jedno místo'' odsunul krabici.

,, Myslíš tu spíž, kde kuchařka ukládá všechno jídlo?'' otočil se na mě a nevěřícně se na mě díval.

,, Tak já ti chci ukázat temné zákoutí a ty ho už znáš'' byl zklamaný, že to není pro mě žádná novinka.

,, Jak si ho vůbec našel?'' zeptala jsem se.

,, Hledal jsem molitan na mříže na oknu'' chápavě jsem přikývla a dál to nerozmazávala.

,, Tak už pojď'' pobídl mě. Vzal mě za ruku a vedl mě tmavou krátkou uličkou do spíže plné jídla.

,, Dlouho jsem tady nebyla. Pamatuju si to tady větší'' poznamenala jsem

,, Dneska byla k obědu ryba a tu moc nemusím, takže bych se najedl a potom mi můžeš vyprávět'' souhlasila jsem. Snědli jsme pár věcí a potom přišla řada na můj monolog.

,, Nečekej žádný hollywoodský trhák jo. Začala jsem krást tak nějak v jedenácti. Párkrát mě chytili a rodiče zrovna moc nadšení nebyli. Mysleli si, že mi toho nedopřávají dost, jenže já měla vše, co jsem chtěla. Prostě to na mě přišlo a musela jsem tu věc mít. Ve dvanácti se to zhoršovalo, tak mě rodiče nepouštěli ven. A ve třinácti mě dali sem. Nemohli mít na krku holku, co krade, když vlastní společnost na bezpečnostní kamery. Ironie co?'' chvilku jsme si ještě povídali o našich životech před touto léčebnou, které jsme dali přezdívku Psycho.

,, Jedl jsi někdy už specialitu místní kuchařky?'' napadlo mě.

,, Nemyslím si'' postavila jsem se a zahrabala v krabici se sladkostmi. Vyndala jsem gumídky.

,, To je ta specialita?'' zeptal se mě, když jsem mu nabídla a na obličeji měl překvapený výraz.

,, Ne, na tu si počkej. Je to fakt bomba'' mrkla jsem na něho. Sedla jsem si nazpátek na zem, ale tentokrát blíž k Zackovi. Usmáli jsme se na sebe a potichu jedli bonbony.

,, Jednou jsem tyhle bonbony ukradla'' přiznala jsem mu.

,, Ty jsi teda číslo'' drkl do mě ramenem.

,, Bavíš se tady i s někým jiným než se mnou?'' zeptala jsem se ho.

,, Hmm. Ne ani se nesnažím. S tebou bych se taky nebavil, kdybys mi nebyla Binem souzená'' usmál se na mě. Uznala jsem, že má opravdu skvostný úsměv, ale moc ho nevidím, jelikož většinu času má pochmurný pohled. Ale když se bavíme spolu připadá mi veselejší. Přeskočila jsem poznámku o tom, že jsem mu souzená a přiznala jsem se.

,, Ráda si s tebou povídám. Než si sem přišel, bavila jsem se jedině s Joshem.''

,, S Joshem jo? Přišel mi jako celkem fajn chlap, ale není trochu mladej, aby tady pracoval?''

,, No je mu 24, ale nepřijde mi to nijak hrozný'' jen pohnul rameny.

,, A ráda si se mnou povídáš jo? Já nikdy nebyl moc komunikativní, ale s tebou to jde samo''

Lichotka, nelichotka museli jsme někdy odejít, jinak by nás tu někdo načapal. Vyšli jsme v různých intervalech a sešli jsme se opět ve společenské místnosti.

,, Prosím pozornost'' ozval se Bin a upoutal celou místnost.

,,Rád bych vám oznámil za celý personál, že jsme zaznamenali obrovské i maličké pokroky od všech pacientů. Jelikož nás příští týden opouští jeden pacient, budeme pořádat rozlučkový ples. Konat se bude za dva dny. Jestli chcete, můžete si vzít taneční lekce od Joshe jako bonus, ale nezapomeňte, že zítra za vámi přijdou návštěvy, tak abyste je nezazdili kvůli Joshovi, i když je to celkem fajn náhrada. Přeji příjemný konec dne'' jediným slovem konečně. Na další rozlučkový ples jsem musela čekat skoro rok, od té doby kdy odešli Isabelle a Cameron. Zack vypadal malinko překvapeně a možná i vyděšeně.

,, Neumíme tančit?'' píchla jsem si do něho.

,, Náhodou jsem skvělý tanečník. Jen jsem nečekal, že tady v Psychu se konají nějaké party''

,, Plesy, ne party. Pařba by se těžko hlídala. Jednou jsem to zažila a řeknu ti, není to nic pěkného, když nad tímhle místem nepanuje kontrola, ale chaos.'' usmála jsem se na něho.