PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 16.

,, Já bych to nechal jak to je. Zara za nic nemůže a Zack vlastně taky ne.'' přimlouval se za nás Bin. Já a Zack jsme stáli proti celé řadě doktorů a personálu a čekali jsme na rozsudek. Vlastně to vypadalo, že to je na dobré cestě. Všichni přikývli a Bin už chtěl říct rozsudek. Jenže Josh musel vkročit a něco říci.

,, Ne tak rychle. Na vlastní oči jsem viděl, jak se objímali. Co když tam dělali něco jiného?'' všechny oči se upřely na nás.

,, Je to pravda?'' zeptal se Bin. Věřil, že ho vyvedu z omylu. Jenže jsem pro něho měla trochu jiné zprávy než by čekal.

,, Josh má pravdu. Já a Zack jsme od prvního dne k sobě pociťovali náklonnost a ta prostě přetekla. Bine lásce se nedá poručit.'' snažila jsem se to aspoň trochu zachránit, i když jsem věděla, že to nedopadne dobře. Bin seděl s otevřenou pusou a vypadal velice vyveden z míry. Josh nevěřil svým uším. Řekl to jen proto, aby Zack co nejdřív vypadl z Psycha, nečekal, že jeho tvrzení potvrdím.

,, No tak to mění situaci Zaro'' Bin se pomalu postavil ještě otřesen.

,, Nemůžu dělat výjimky. Moc dobře to oba víte. Ještě dneska tě pošleme do zařízení do vedlejšího města Zacku. Ty Zaro, podstoupíš řízení na propuštění a věřím, že ho zvládneš a konečně odsud zmizíš.'' nebyl na nás nakvašený. Byl zásadový a prostě to musel udělat, i když to v ten moment bylo proti jeho kůži. Vzala jsem Zacka za ruku a vyvedla jsem nás oba ven. Jakmile jsem zavřela dveře, vrhla jsem se mu kolem krku. Slzy z mých očí mu stékaly na triko. Nechtěla jsem přestat brečet, protože se mi nechtělo mluvit a to byla ta nejlepší ukázka emocí, na kterou jsem se zmohla. Tiskl mě k sobě tak těsně, že bylo těžké dýchat, ale nic jsem nenamítala, protože to, co jsem potřebovala, bylo právě jeho objetí.

≡

,, Nezapomeň na mě Zaro. Slib mi to'' Zack stál u hlavních dveří Psycha. Kufry ho obklopovaly a on se skláněl k mému uchu.

,, Slibuju Zacku'' přede všemi jsem ho políbila. I před Joshem. Už mi to bylo nějak jedno. Objala jsem ho se slzami v očích.

,, Tak mládeži budeme muset jet'' ozval se Bin. Přistoupil ke mně. Zack se ode mě odtáhl a vzal do rukou kufry. Místo něho jsem objala Bina. Ten mi jednou rukou přejížděl po zádech, když Zack opouštěl zdi Psycha s Joshem v závěsu. Další věc proč ho litovat. Ten kdo ho musel odvézt jinam, byl Josh. Ze všech lidí zrovna on. Naposledy se na mě otočil a mě se do očí navalila další dávka slz. Když si toho všiml Bin, objal mě oběma rukama a šeptal mi slovíčka jako ,,To bude dobrý.''

,, Pojď, dovedu tě do pokoje'' otočil mě směrem ke schodišti. Měl se mnou svatou trpělivost, když jsem pořád fňukala. Dovedl mě až do postele. Lehla jsem si. Bin mě přikryl peřinou a přisedl si ke mně.

,, Víš, Zaro mám tě rád, ale bylo to proti řádu. Musel jsem to udělat.''

,, To je dobrý Bine'' řekla jsem tiše.

,, Teď je hlavní, abys ses dostala odsud ven. Bude ti tady jen bídně. Slib mi, že se budeš snažit''

,, Chci odsud a dokázat, hlavně sobě co dokážu''

,, A pokud jde o Zacka. Pomatuješ si na Isabellu a Cama? Dostali se z toho kvůli lásce. A on to taky určitě dokáže''

,, Děkuju Bine za podporu''

,, Kdykoli bys sis chtěla promluvit, přijď'' usmál se na mě a odešel. Já tam zůstala na pospas snům, které mi připomínali, jak byl Zack úžasný, přitažlivý a hodný člověk.

≡

,, Dobré ráno slečno Hilmerová'' kuchařka vnikla do mého pokoje bez ťukání. Neodpověděla jsem.

,, No tak slečno nebuďte sklíčená. Udělali jste dobrou věc oba dva.''

,, Teď mi to tak nepřijde.''

,, Co byste dělali, kdyby pan Hamilton měl intenzivní péči. Myslím, že byste se trápili ještě víc''

,, Já vím, že máš pravdu jen je to strašně náročné v sobě ty slzy udržet''

,, Já vám můžu pomoci jen tak, že tady pro vás budu slečno.''

,, Děkuji'' posadila jsem se.

,, A teď se oblečte a běžte život žít ne ho promarnit'' položila snídani na stůl a odešla. Její ranní cesta byla zkrácená o jednu zastávku. O Zackův pokoj.

≡

Po vyučování jsem se stavila za Binem. Jen proto, abych si s někým popovídala. Nabídl mi, že by uspořádal rozlučkový večírek, ale Zack by se účastnit nemohl. Tak či tak bych nejspíše odmítla. Na co se trápit ještě víc.

Taky mi došlo, že jsem si potřebovala promluvit ještě s jedním člověkem. Teda spíš vyřídit účty.

≡

,, Vstupte'' Josh mě pozval dál. Osobně si myslím, že kdyby věděl, že to jsem já, neotevřel by mi. Musela jsem si s ním promluvit. Musela jsem se mu omluvit a vše mu vysvětlit. Když jsem strčila hlavu do místnosti trochu se zděsil. Poznala jsem to z jeho obličeje.

,, Co potřebuješ Zaro?'' řekl otráveně. Nevěnoval mi víc pohledů, než bylo nutné.

,, Chci si promluvit'' řekla jsem na rovinu. Přešla jsem většinu místnosti a sedla si na jednu z židlí. Nijak nereagoval, a tak jsem to vzala jako pobídnutí k tomu, abych začala.

,, Strašně se ti omlouvám. Chci ti říct všechno.'' nepodíval se na mě.

Vyprávěla jsem mu o všem. A když jsem skončila.

,, Nemůžu uvěřit, že jsi mě tak využila. Zaro, já mám taky city a měl jsem tě strašně rád. Víš, jaká to pro mě byla rána? Zjistit, že jsi s ním opravdu něco měla?''

,, Nechtěla jsem to udělat''

,, Ale udělala jsi to a strašně jsi mi ublížila. A nechtěj po mně, abych ti odpouštěl a řekl ti, že je vše v pořádku, protože není.'' ne, že bych nechtěla odpuštění, ale čekala jsem, že řekne něco takového. Ale i tak mě ta věta zasáhla.

,, Joshi'' snažila jsem se promluvit, ale nenechal mě.

,, Ne, buď ticho. Chci, abys věděla, že s tvým propuštěním budu souhlasit a podpořím tě.''

,, Děkuju'' skoro jsem zašeptala. Potom mě vykázal ven.

Nezasloužím si Joshe. A možná ani Zacka. Večer jsem si vlezla do postele a usínala jsem s tím, že se odsuď brzo dostanu a nebudu muset myslet na život, který jsem prožila tady. Hodím ho za hlavu a nikdy si na něj znovu nevzpomenu.