PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 11.

Zack mě okamžitě zabalil do své mikiny, i když jsem protestovala.

,, Pojď půjdeme dovnitř'' vzal mě za ruku a snažil se mě vytáhnout na nohy.

,, Ne Zacku nezasloužím si tvou pomoc a tvůj čas.'' nové slzy doplnili ty staré, které mi ulpěly na tváři. Zack si toho všimnul a přestal se snažit.

,, Zaro, co se stalo. Proč brečíš?'' otřel mi slzy a posadil se velmi blízko mě, aby ohřál mě a i sebe. Objal mě jednou rukou.

,, Já'' podívala jsem se mu do očí. Do jeho nádherných očí.

,, Udělala jsem, co jsi mi řekl Zacku. Začala jsem si s Joshem. Ale je to hrozný mu takhle lhát a podvádět tě.''

,, Zaro'' objal mě a schoval tak svou tvář.

,, Já jsem se tak rozhodla, tak budu nést následky''

,, Nemusíš s tím pokračovat Zaro. Nikdy jsem nechtěl, abys to udělala, jen jsem si myslel, že by to celou situaci ulehčilo, ale nestojí to za to, abych tě tady takhle nacházel.'' snažil se úplně vyhodit z mysli, že jsem se s Joshem líbala.

,, Promiň'' začala jsem mu brečet na rameni. Konejšil mě a přejížděl mi rukou po zádech.

,, Mám tě strašně ráda Zacku a i když nevím, co ke mně cítíš ty.'' přerušil mě.

,,Počkej Zaro. Jak nevíš, co k tobě cítím?'' vzal moji tvář do dlaní. Oba dva jsme se klepali zimou, ale konverzace byla tak moc zajímavá, že jsme ji nemohli přerušit.

,, Nikdy si ses neotevřel Zacku. Před chvíli jsem uvažovala, že to s tebou skončím, že radši ublížím sobě než vám, ale když tě vidím, nemůžu od tebe odejít. Mám tě tak moc ráda.''

,, Zaro teď ti řeknu pravdu dobře?'' přikývla jsem s hlavou stále v jeho dlaních. Přiblížil se a dal mi pusu na čelo.

,, Pamatuješ si, jak jsem se o tebe strachoval a stále i strachuju? Říkal jsem ti, že je to běžné, že se to stává, když mi na někom záleží, ale to není pravda Zaro'' zaraženě jsem se mu podívala do očí.

,, Nikdy předtím se mi to nestalo a s doktory v Psychu to probírat nemohu jelikož bych nás prozradil. Přišel jsem na to Zaro. Když jsem ti to vysvětloval poprvé věděl jsem pravou příčinu, ale nemohl jsem ti jí říct. Vyděsil bych tě. Mě samotného to vyděsilo. Mám potřebu tě ochraňovat a strážit tě jako sám sebe, protože tě beru a bral jsem tě jako moji součást. Patříš ke mně Zaro a já to tak bral i beru, i když to tak možná není. Za tu unáhlenost pocitů může můj psychický stav, ale jedno vím jistě a to že tě mám rád, tak už nikdy neříkej, že pochybuješ o mých pocitech.''

,, Zacku tys mě bral jako tvojí součást?'' přikývl.

,, A stále beru''

,, Bál jsem se o tebe, protože kdyby se ti něco stalo, ublížilo by mi to'' musela jsem ho políbit, něco tak krásného mi nikdo nikdy neřekl. Možná to je trošku divné, protože to co mi řekl byla tak trochu diagnóza jeho chování, ale tady v Psychu to za romantické považovat mohu.

,, A teď když dovolíš, rád bych tě vzal do tepla'' souhlasila jsem.

Hned jak jsme se dostali do tepla budovy, jsme se orosili.

,, Než se rozloučíme. Chci tě ujistit, že Josh není žádná konkurence. Ať už se rozhodneš naložit s vaším vztahem jakkoliv, nebude mi to vadit'' jen jsem mu to odkývala, ale věděla jsem, že ho to někde uvnitř užírá stejné moc jako mě a já moc dobře věděla, co musím udělat.

Ukončit to s Joshem.

≡

Nevzbudila mě ani kuchařka ani nespavost, ale randál. Křik, padající věci a bouchání dveří. Bála jsem se jít podívat na chodbu, co kdyby to byl nějaký vrah? Jenže z takových představ mě vysvobodila kuchařka.

,, Vás to taky už vzbudilo?''

,, Ano. Co to vůbec bylo?''

,, To nevím přesně slečno, ale doneslo se mi, že jeden pacient dostal záchvat kvůli tomu, co se mu zdálo'' položila mi tác na stolek a odešla.

Dlouho jsme tu povytržení neměli a nejspíš byl čas, aby se vrátilo. Kdo to ale mohl být? Na tuhle otázku jsem chtěla znát odpověď. Jenže jediný kdo mi ji mohl dát je Bin a Josh. Bina jsem rovnou vyloučila, protože ten nikdy neřekl nic, co nemusel a Josh. Tam jsem to zamítla taky. Nechtěla jsem k tomu lhaní přihodit i využívání jeho postavení. A hlavně jsem to s ním chtěla nějak šetrně ukončit.

Jenže když jsem za ním nezašla já tak on přišel za mnou. Pustila jsem ho dovnitř, i když bych neměla a trochu i nechtěla.

,, Jsi v pořádku?'' zeptal se mě.

,, Ano, proč se ptáš?''

,, Ale zrovna tady v chodbě se stal ten záchvat, ale jsem si jistý, že už ti o něm někdo řekl'' přikývla jsem.

,, Prý tu byla i nějaká menší rvačka. Tak jsem se strachoval, abys do toho nebyla zapletená i ty''

,, To se nemusíš strachovat'' trochu hořce jsem odpověděla.

,,Kdo to byl? Ten komu se to stalo?'' musela jsem se zeptat, i když jsem si řekla, že se ho ptát nebudu.

,, No nejsem si úplně jistý, zda ti to můžu sdělit, ale myslím, že se to za chvíli každý dozví.'' kdyby mi řekl, že mi to prostě říct nemůže, nedoprošovala bych se, ale tohle bylo mnohem snazší, než jsem si myslela.

,, Byl to Zack Hamilton. Myslím, že bydlí naproti.''

Zack.

Byl to Zack. Neměla jsem slov. Co když se mu něco stalo? Co se mu zdálo? Bylo to kvůli mně? Na tyhle otázky se ho musím zeptat ihned, jak ho uvidím. Nemohla jsem dělat a předstírat, že mi to je jedno. Prostě nemohla.

,, Je v pořádku?'' vyhrkla jsem na něho.

,, Myslím, že mu nic není, proč se tak zajímáš?'' sakra. Přimhouřil oči.

,, Ale nic jen si párkrát za den pokecáme'' jen kývl a dál se tím nezabýval.

,, Něco víc k tomu víš?''

,, Vím, ale nepovím'' usmál se na mě a dal mi pusu a následně odešel.

Nezajímalo mě, že jsem se s ním nerozešla ani to, že mi dal pusu, kterou jsem neopětovala, ale to, že byl Zack v dalo by se říci nebezpečí. Mohli si ho nechat někde na pozorování bůhví jak dlouho a dát ho na samostatnou terapii.