PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 32.

Od večírku uběhl necelý týden, bylo úterý. Školu jsme měli za sebou. Netrvalo dlouhou dobu, aby Melissa potom co jsem jí pověděl, že jsem se seznámil s rodiči mé přítelkyně, Zaru nepozvala k nám. To byl ten důvod, proč teď seděla společně se mnou, Miou a Cashem v autě. S Cashem se znala pouze ze třídy a nikdy jsem je neviděl prohodit jediné slovo. Když jsem jí ho oficiálně představil. Zara ho pozdravila. Cash však neřekl vůbec nic. Bylo mi trochu trapně. Přece jen on je teď má rodina. Zaře ale bylo ještě hůř. Hned jak se Cash otočil, podívala se na mě s obavami v očích. Rukou jsem jí pohladil záda, abych ji trochu uklidnil. Naštěstí s Miou vycházeli dobře. Teď když se Zara opět bavila s Kelly, to mezi nimi trochu skřípalo, ale když spolu byly samy dokázaly se společně bavit. O Melissu jsem si nedělal starosti. To ona jí pozvala, takže jí určitě ráda uvidí na rozdíl od jejího nevděčného syna. Cash a Mia seděli jako obvykle vepředu a překvapivě si povídali. Už den po večírku jsem si všiml, že se jejich vztah trochu zlepšil. Já jsem seděl se Zarou na zadních sedačkách. Vypadala trochu nekomfortně. Nemohl jsem to dávat za vinu nikomu jinému než Cashovi a jeho chladnému přístupu.

,, Tak jsme tady.' 'řekl jsem, když Cash zastavil u mého domu. Zara vděčná, že už nemusí sedět v autě, vystoupila.

,, Máte to tu krásné.'' pochválila dům a hned se ke mně přiblížila, aby se cítila vítaná. Zatímco jsem jí vedl ke dveřím, se kochala domem. Zdědil jsem ho po tetičce. Byl obrovský.

,, Takže to je tvoje?'' zeptala se s údivem.

,, Ano,'' řekl jsem pobaveně.

Hned jak jsme vstoupili domů, nás uvítala Melissa, tedy spíš Zaru.

,, Moc ráda tě poznávám.'' vrhla se k ní.

,, Zack mi toho o tobě hodně povídal. A nelhal, opravdu jsi nádherná.'' obdivovala její vzhled. Zara trochu zrudla.

,, Zdržíš se na večeři?'' zeptala se s nadějí v hlase. I já jsem v to doufal.

,, Jestli jsem zvaná.'' usmála se Zara. Melisse se výrazně ulevilo.

,, Samozřejmě, že jsi.'' rozzářila se.

,, Tak teď si jí už vezmu nazpátek.'' přerušil jsem jejich rozhovor a vzal jsem Zaru za ruku a táhl jí pryč.

,, No ty toho naděláš.'' řekla za námi Melissa a já se pousmál.

,, Máš milou, ahh. Jak jste vlastně příbuzní?'' srazila k sobě obočí.

,, Melissa je tetiččina vnučka z druhého kolene.'' pověděl jsem jí, když jsme vystoupali všechny schody.

,, Ahaa. To si nebudu pamatovat.''

,, Ani nemusíš,'' ujistil jsem jí. Vedl jsem jí chodbou k mému pokoji.

,, Tak tady za těmi dveře je můj pokoj.'' vyzval jsem jí. Vzala za kliku a dveře otevřela. Udělala jeden krok dovnitř a strnula.

,, Zacku?'' zeptala se mě vyděšeně.

,, Tohle je tvůj pokoj?'' otočila se na mě. Podíval jsem se na ní a potom na svůj pokoj. Od mého vrácení sem se nic nezměnilo. Stěny byli bílé, poličky prázdné. Můj pokoj vypadal, jako kdybych se sem právě přistěhoval a neměl čas si to tady zařídit.

,, No není to tady aspoň přeplněné,'' řekl jsem s pobavením, poštouchl jsem Zaru dovnitř, abych mohl zavřít dveře. Ta se na mě ještě nevěřícně dívala.

,, Jak tady můžeš bydlet? Vždyť tady není nic.'' vyčítala mi.

,, No jaksi všechny moje věci jsem vyházel, protože... no prostě jsem je tady nechtěl. To bylo ještě před léčbou.'' svěřil jsem se jí.