PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 21.

Po škole jsem využil příležitosti se vyhnout trapné jízdě v autě a doprovodil jsem Zaru domů. Myslel jsem, že bydlí někde blízko její rodinné firmy, ale mýlil jsem se. Moc dobře jsem si totiž pamatoval cestu, kterou jsem několikrát podnikl a ta se s tou, po které jsme se Zarou teď šli, vůbec neshodovala. Držel jsem jí pevně za ruku. Oběma nám na obličejích zářil úsměv. Jak jinak bychom mohli světu ukázat, že jsme šťastní než úsměvem. Když jsme procházeli kolem malého krámku, Zara mě zatáhla do postranní uličky a přimáčkla mě na zeď.

,, Děje se něco?'' vyděsila mě. Nečekal jsem, že by se něco hrozného stalo, ale i tak jsem měl obavy. Když jsem si však všiml jejího obličeje, obavy se mi z hlavy vytratily. V očích jí zářily jiskřičky chtíče a kousala si spodní ret.

,, Nic se neděje, jen jsem dostala strašnou chuť ochutnat tvoje rty'' slova nevyslovovala jako herečka z choulostivých snímků, spíše byla trochu nejistá a hodně po mě toužila. Po jejích slovech se na mě vrhla. Nijak jsem se nebránil, spíše naopak. Líbali jsme se dost dlouho na to, abychom byli oba dva bez dechu. Položila mi čelo na hrudník, protože mi výškově nestačila. A hluboce mi oddechovala na hruď.

,, Je úžasné se s tebou procházet mezi lidmi a nemuset se schovávat'' svěřila se mi. Rukama jsem ji pročesával vlasy, zatímco mluvila. Všiml jsem si, že na našem společném projevu, když jdeme ulicí je něco neznámého. Ale až teď mi došlo, že je to poprvé, co nemusíme zapírat oboustrannou přitažlivost. Mohli jsme si chodit ulicí, jak jsme jenom chtěli a nikdo nás nemohl zastavit, tentokrát už ne.

,, Víš, že jsi strašně zkrásněl?''polichotila mi. Nemohl jsem se tomu ubránit a trochu jsem se začervenal.

,, O tom jsem tedy neuvažoval. Vždycky jsem si jako ideál krásy představoval tebe'' nechtěl jsem znít nijak přeslazeně. Spíš jsem jí chtěl volně nahodit, jak moc je krásná a jak moc jsem rád, že s ní v tomhle okamžiku jsem.

,, Strašně jsi mi chyběl Zacku'' zadrnkala na trochu vážnější notu. Nebyl jsem si jistý jestli jsem byl na tuhle konverzaci připraven.

,, Po večerech jsem plakávala. Nemohla jsem to bez tebe vydržet. Sžírala mě touha. Každej kluk, který na mě promluvil nebo se mnou flirtoval, mi přišel jako bůh, když jsem držela kvůli tobě celibát. Nechtěla jsem si nikoho připustit k tělu. Potom se mě chopila Kelly a zakázala mi, abych je takhle odmítala. Nemůžu věřit, že jsem ji poslouchala. Ale nikdy se nic nestalo Zacku, i když k tomu několikrát málem došlo, vždycky mi před očima vyběhl tvůj obličej a já jsem prostě nemohla'' svěřila se mi s věci, kterou bych raději neslyšel. Nebo bych jí spíš potřeboval slyšet o den dříve, než jsem se dopustil nevratného přestupku.

Vyschlo mi v puse. A po čele mi naběhl pot. Nehodlal jsem jí to však říct. Doufám, že to nebudu muset nikdy zjistit. I když jsem silně přesvědčen, že by mi to odpustila.

Na cestě k jejímu domu jsme se na muchlovačku zastavili ještě tak třikrát. Prostě jsme se nemohli nabažit jeden druhého. Podvědomě jsem si kladl otázku, jak dlouho nám to takhle vydrží. Přece jen zásoby chtíče jednou dojít musí nebo ne?

Před velkým bílým domem mi oznámila, že jsme na místě.

,, Zacku chtěla bych tě někdy představit Isabelle a Camovi. Hodně jsem jim o tobě povídala a říkali, že by tě jednou chtěli potkat. Určitě by byli hodně překvapeni, kdyby ses objevil'' nabídla mi, když jsme již nějakou chvíli postávali venku.

,, To bych moc rád'' držel jsem ji v mých pažích a nehodlal jsem ji pustit. Nějak pro nás bylo nepřirozené se od sebe oddělit. Ta chvíle, ale jednou přijít musela.

,, Myslím, že ti zvoní mobil'' oznámila mi a trochu se ode mě odtáhla, abych to mohl vyřídit. Když jsem vytáhl svůj nový mobil z kapsy, uviděl jsem na displeji, že mi opravdu někdo volal.

,, Co potřebuješ Mio?'' zeptal jsem se po přijetí hovoru.

,, Jen se chci zeptat, kdy přijdeš domů'' při té otázce jsem se podíval na Zaru. Ta se, ale dívala do země.

,, No chvíli mi to potrvá, ale do rána budu doma'' zažertoval jsem.

,, Dobrá, dobrá hlavně se vrať v pořádku'' došlo mi, že můj vtip nepochopila, ale nijak jsem to neřešil. Jen jsme se rozloučili a mobil jsem strčil nazpátek do kapsy.

,, Kdo to byl?'' zeptal se mě Zara, když jsem si ji přitáhl do objetí.

,, Mia. Ta, která se mnou bydlí'' to, že jsem se s ní vykousl, jsem si, ale nechal pro sebe.

,, Máš už jít domů?'' smutně se zeptala a pohled upřela na chodník. Přinutil jsem jí, aby se na mě podívala pouhou větou.

,, Zase se uvidíme, teď máme tolik času, kolik si na sebe uděláme.'' usmála se na mě. V mém nitru se rozehřál plamínek. Nic mi neudělá lépe, než když můžu za její úsměv na tváři.

Trvalo nám to sice půl hodiny, ale už jsem si to mířil cestou domů. Zara mi poslala pár esemesek, aby mi dokázala, že dnešek je opravdu naším dnem. Cestou jsem o dnešku znovu začal přemýšlet a uvnitř mého břicha se opět rozlétli motýlci. Byl jsem tak šťastný. Po všem jsem ji konečně měl v náručí a zpátky mém životě.

Mojí radost mi však odfouklo následující dění. Domů jsem se vrátil bez úhony, jak po mně Mia žádala, jenže nejspíš nečekala, že přijdu tak brzy. Když jsem totiž vešel do obývacího pokoje. Střetl jsem dva páry očí. Jedny patřily Mie a druhé nějakému klukovi. Jediným, čím jsem si byl jist, že to nebyl její přítel. Mia na něm seděl bez trička a nejspíš bez kalhot. On sám měl na sobě jen boxerky. Vyrušil jsem je, když se líbali. Mie spadal cop přes rameno, když pohotově vstávala z gauče a navlékala si triko a šortky. Ten neznámý udělal to samé.

,, Říkal jsi, že přijdeš pozdě'' vyjela na mě, ale nepřiblížila se. Stála vedle něho a nevědělo, co za nadávku má sobě říci. Nadával si do blbek a tak dále.

,, To jsem neříkal'' ohradil jsem se.

,, Nic jsi neviděl jasný?'' propíchla mě pohledem.

,, Pročpak? Tohle snad není tvůj kluk?'' při mých slovech jsem hlavou kývl na toho kluka, který celou dobu neřekl ani slovo.

,, Moc dobře víš, že ne'' vyštěkla na mě.

,, Tohle je Nick. Zacku prosím neříkej to nikomu'' div mě neprosila na kolenou. Opět jsem si oba dva prohlédnul a vzpomněl jsem si, kde jsem Nicka viděl. Šel v hloučku s Miou ten den, kdy jsem měl opravdu záživnou konverzaci s Kelly.

,, Dobrá. Stejně mi nic není do tvého milostného života, i když je určitě pestrý'' popichoval jsem ji.

,, Děkuju'' oddechla si úlevou. I když se jí nelíbila moje narážka.

,, Já už asi půjdu'' řekl do trapného ticha Nick. A začal si sbírat svoje věci z konferenčního stolku.

,, Nemusíš chodit nikam. Já si stejně zalezu do pokoje nebudu vás rušit'' Nick se zarazil. Uvažoval nad tím, zda to myslím vážně.

Jako důkaz jsem se vydal po schodech nahoru. Ještě dřív, než jsem zabouchl dveře, jsem uslyšel, jak se hlasitě muckají a jak jejich oblečení dopadá na podlahu. V ten moment jsem si přál mít u sebe Zaru a balíček kondomů.