PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 31.

,, Tak na co čekáme.'' odpověděl jsem ji a pozvedl jsem jedno obočí. Usmála se, chytila mě za ruku a vedla mě pryč z přeplněné místnosti. Ocitli jsme se na recepci, kterou jsme svižně minuli a mířili jsme k výtahu. Zara zmáčkla tlačítko na jeho přivolání. Dveře se okamžitě otevřely a my jsme nastoupili. Zara zvolila tlačítko s příslušným poschodím. Výtah nebyl nijak veliký, ale na naše potřeby postačil. Čekali jsme snad minutu než se dveře zase zavřely. Když se tak stalo, otočili jsme se k sobě, chvíli jsem se díval do jejích modrých očí, potom mě však zajímali spíš její rty, které se s mými spojily. Byl to dlouhý polibek, který vše odstartoval. Když jsme se na sebe podívali stále ještě v pohybujícím se výtahu, usmáli jsme se na sebe. Ne, že by nám to přišlo směšné. Ale protože jsme si to užívali. Chvíli na to jsem jí svým tělem přitlačil na stěnu výtahu a začal jí opět líbat. Jelikož její výška nestačila té mé, tak jsem si ji za zadek vysadil výš. Její nohy se mi obmotaly kolem pasu, moje ruce spočívaly na jejím zadku a naše rty se pohybovaly do zvláštní harmonie, které jsme rozuměli pouze my dva. Jediné dvě osoby, které teď stály ve výtahu a dělaly to, co cítili, že musí udělat už dlouho. Poznali jsme, když se výtah zastavil. Naše rty se odpojily a velice lenivě jsme se od sebe oddělili. Hned jak se dveře úplně otevřely, se na mě Zara podívala s chtíčem v očích. Vzala mě opět za ruku a vytáhla mě na dlouhou chodbu s červeným kobercem. Byli jsme tam sami. Otevřela první dveře, které se před ní naskytly, vstoupili jsme. Byl to elegantní pokoj s velikou postelí, vypadalo to tam jako v hotelu. Na dekorace jsem se však nemohl koukat dlouho, protože mě vyrušilo prásknutí dveří. Otočil jsem se za zvukem a uviděl Zaru, která se opírala o dveře a prohlížela si mě. Pomalými krůčky jsem k ní přistoupil a něžně jsem jí políbil. Musel jsem se ohnout, abych to uskutečnil. Ať jsme byli natěšeni sebe víc, nemohli jsme se na to vrhnout jen tak. To nebyl náš styl. Nechtěli jsme, aby to byl pouze sex, ale aby to pro nás něco znamenalo. Jako v Psychu. Zara to viděla stejně, a tak můj polibek opětovala se stejnou opatrností a něhou..

,, Líbí se mi, že si tak rozumíme Zacku.'' řekla, když jsme si společně sedli na postel.

,, Nemusíme se před sebou stydět.'' usmála se a dala mi pusu. Využil jsem té příležitosti a vysadil jsem si ji na klín. Seděla na mně obkročmo, dívala se mi do očí.

,, Vystačíme si jen my dva. Nikoho jiného nepotřebujeme.'' pokračovala v mluvení, zatímco mi darovala jednu pusu za druhou.

,, Nikoho nepotřebujeme. Jen jeden toho druhého.'' její slova vystihovala přesně mé myšlenky. Vůbec mi to však nepřišlo divné. Na spřízněné duše jsem nikdy nevěřil. Teda dokud jsem tu svou nepotkal.

,, A teď potřebuju já tebe.'' zašeptala.

,, A já tebe.'' řekl jsem jí.

Po našich slovech místností létalo oblečení, vzdychy, oddechování a naše jména. Nebylo té uspěchané, ale zcela prožité. V ten moment jsme se nespojili jen fyzicky, ale postoupili jsme do další fáze našeho psychického vztahu, na kterém nám opravdu záleželo, jako každému, kdo si prožil podobné věci jako my.

≡

Už asi půl hodiny jsme leželi v objetí, ve spodním prádle a povídali si. Oba dva jsme byli nabytí energií a uspokojením. V Zařiných očích se míhaly třpytivé odlesky, které jsem u ní viděl i ten den, kdy jsme prožili naše poprvé. Tehdy jí to moc dlouho nevydrželo, protože třpytky nahradily slzy. Dnes se však nic hrozného, co by jí rozbrečelo, nestane.

,, Ne, neumíš zpívat Zacku.'' řekla ještě se smíchem. Nevím, jak jsme se v naší konverzaci dostali až sem, ale před momentem jsem jí zpíval písničku, abych jí přesvědčil, že zpívat umím.