Kapitola 7.

713 21 1
                                    

Jak to bude celé fungovat jsme si ozkoušeli hned další den. Takovou radost z brzkého vstávání jsem dlouho neměla. Těšila jsem se na jeho tvář.

Snídani jsem zhltla na posezení, oblékla jsem se a spěchala přes uličku k Zackovi. Zaklepala jsem na dveře. Nečekala jsem moc dlouho, než otevřel a za pas mě vtáhl dovnitř. Zavřel za mnou a důkladně zamkl. Možná kvůli OCD nebo aby nás někdo nečekaně nevyrušil.

,, Chyběla jsi mi'' něžně mě políbil. Polibek jsem mu oplatila. Přesunuli jsme se na postel a muckali jsme strašně dlouho dobu. Zackovi ruce šmátraly všude po mém těle. Na zadek, prsa i na rozkrok, ale nikdy nezašel tak daleko, aby mi svoji rukou zajel pod oblečení. Vždy když se o mě chtivě opřel, trochu jsem zavzdychala. Zack dělal to samé, když jsem se nevědomky nebo i schválně otřela o jeho tvrdý rozkrok.

Nechtěli jsme nic uspěchat, jak kvůli nám, tak kvůli tomu co se stalo Isabelle a Camovi a báli jsme se následků.

Dítě, to byl můj velký strašák a stopka před tím, abych se vůbec pokusila navázat sexuální kontakt se Zackem. Neměli jsme ochranu a to byl velký problém.

Jenže jak jsem tam s ním ležela a užívala jsem si to, začínala jsem tušit, že moc dlouho mi moje vyhýbavost nevydrží.

Naše soukromé radovánky jsme museli utnout, i když nechtěně, protože nás čekali pohovory o našich stavech.

,, Zaro, tak co?'' zeptal se mě Bin.

,, Vlastně jsem nic za poslední dny neukradla'' nelhala jsem. Možná to bylo tím, že jsem byla rozptýlená Zackem, nebo že nová léčební metoda opravdu zabírala, ale cítila jsem se lépe.

,, To je skvělé Zaro'' poplácal mě po hlavě.,, Jsem na tebe pyšný když to tak bude pokračovat dál, budeme tě moci pustit. Neboj se, že to jsou jen plané řeči. Čekali jsme na tvoje zlepšení dost dlouho. Samozřejmě to nějakou dobu potrvá, mluvím v řádu měsíců, než bychom tě pustili, ale musíme si být jistí''

Pustit.

Mě.

Ven z Psycha.

Nikdy jsem o tom neuvažovala. Co bude až odsud odejdu. Vrátím se domů, rodiče na mě budou pyšní, nebo na mě budou hledět jako na dočasně zpravenou hračku? Z jedné části jsem chtěla ven, ale na druhou stranu tu chci zůstat a to hlavně kvůli Zackovi.

,, Rozhodně se postarám, aby tvůj ples byl speciální. Stejně jako jsi ty.''

,, Děkuju Bine.''

,, Mohla by ses stavit za Joshem a vyplnit nové papíry prosím?'' přikývla jsem.

Při cestě z Binovy kanceláře do té Joshovi jsem se minula se Zackem, který vypadal nervózně, otřeli jsme se o sebe rameny. I tak malé spojení mi zapříčinilo naježené chloupků po celém těle.

Uvědomila jsem si, že jsem úplně zapomněla na Joshe a na nějaký rozhovor s ním. Nechtěla jsem zahodit naše přátelství.

Jisté přátelství jsem vyměnila za něco tak nejistého, jako to co provádíme se Zackem. Jenže se to stalo a Josh má jistě mnoho jiné práce než si povídat se mnou.

,, Rád tě vidím Zaro'' rozzářil se, když jsem vešla na pozvání dovnitř.

,, Já tebe taky Joshi'' sedla jsem si na židli. Na stole už byly připravené nové papíry čekající na vyplnění.

,, Tak jak to jde?''

,, Řekla bych, že skvěle Joshi. Za poslední dny jsem nic nikomu neodcizila'' to byla trochu lež, jelikož jsem ukradla Zackovu první pusu. Nad tou vzpomínkou jsem se usmála.

PSYCHO LOVE ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat