PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 10.

,, To je úžasné Zaro. Kdy tě pustí?'' návštěvy jsou opět tu a moje matka se od Joshe právě dověděla jak se můj stav lepší.

,, Myslím si, že hned tak rychle to nebude paní Hilmerová, ale určitě to nebude zas tak dlouho'' Josh odpověděl za mě. Matka byla štěstím bez sebe. Otec nic neřekl, ale myslím si, že si bude dělat starost o svoji pověst i tak.

Zacka jsem ve společenské místnosti nezahlédla, a tak jsem si domyslela, že jeho tetička nepřišla. Bylo mi ho i líto. Samozřejmě jsem nemohla vědět, jak na tom spolu jsou. Jestli jako já a moji rodiče, nebo něco lepšího.

≡

,, Zase nepřišla?'' zeptala jsem se ho při obědě. Smutně a pomalu zahýbal hlavou.

,, Volal jsem ji domů, ale zvedla mi to nějaká paní a řekla, že teta je v nemocnici. Když jsem se ptal co jí je, řekla mi, že jen upadla na schodech.'' chtěla jsem ho obejmout a vzít ho za ruku, abych mu situaci ulehčila. Jenže kdybych to udělala stěžila bych zase jinou situaci. Naší situaci. A tak jsem jen seděla a v ruce měla jen příbor.

,, To je mi líto Zacku. Určitě to nebude nic vážného''

,, Doufejme'' usmál se, ale hned jak se podíval na jídlo na svém talíři, se zase zachmuřil.

Když jsem vstávala z mé židle, houkl na mě Josh. Stál u schodiště a opíral se o zábradlí. Ještě než jsem na něho stačila vychrlit otázku s tím, co potřebuje, si prohrábl rukou vlasy.

,, Mohla by ses za mnou stavit cca za patnáct minut?'' mrkl na mě.

,, Do kanceláře?''

,, Ano'' přejel mi dlaní přes tvář. Měl ji horkou. Nervózně jsem se na něho usmála a on mě pustil, abych mohla dojít do svého pokoje.

≡

,, Už budu muset jít'' políbil mě.

,, Ale'' dal mi další pusu.

,, Chci ti říct'' políbil mě znova.

,, Že jsem rád za to'' další pusa a další.

,, Co mezi námi teď je'' a další.

Naše schůzka se nesla v hodně povídajícím duchu, protože jsem mu až na rozlučkové pusy nedovolila nic víc. Cítila jsem se hrozně, ale nedávala jsem to najevo. Naštěstí musel na schůzku s Binem a ostatními zaměstnanci, a tak mě propustil mnohem dřív než by chtěl. Před týdnem bych si jeho přítomnost užívala, ale zkazila jsem to a každou další minutou, kterou jsem s ním strávila a předstírala jsem zálibu k němu, jsem si to uvědomovala víc a víc.

Nešla jsem k sobě do pokoje ani k Zackovy ani do společenské místnosti, do spíže či se vybrečet na záchody. Štrádovala jsem si to k našemu tajnému místu. Venku bylo už chladno a já měla na sobě jen tričko a tepláky, ale brala jsem to, jako trest za to jaká jsem hrozná osoba.

Jak jsem jim to mohla udělat? Josh si to nezaslouží.

Stojí za to vůbec Zack? Já jsem mu sice řekla, že ho mám ráda a vypadal šťastně, řekl mi že mu na mě záleží, ale opravdu ten vztah za to stojí? Za to abych se stala sobeckou mrchou, odporným člověkem a falešnou milenkou?

Seděla jsem na lavičce. Vítr mi čechral vlasy a já mrzla. Necítila jsem žádný mráz jen prázdnotu a bolest, která mi vycházela od srdce. Věděla jsem, že takhle to dál nepůjde. Jenže jsem nevěděla, co mám dělat. Jak to mám udělat? Jak to ukončit?

,, Zaro? Co tady děláš v tričku. Vždyť je tady pod mínusem'' Pomalu, protože rychleji mi to zmrzlý krk nedovolil, jsem se podívala na osobu, které ten hlas patřil.

Stál tam, ten člověk, za kterého jsem obětovala vše. Dlouho jsem tady na lavičce seděla a litovala mých činů. Jenže když jsem ho tam viděla, jak se ke mně rychle žene, aby mě zahřál, protože má OCD a nemůže přece nechat nikoho na kom mu záleží umrznout, tak jsem si uvědomila, že bych udělala cokoli, abych ho měla u sebe. Jeho nádherné zelené oči, černé vlasy jeho dva metry do výšky a jeho tělo.

Za to bych i vraždila.