PSYCHO LOVE ✔

Kapitola 17.

Už tomu bude víc jak rok, co jsem musel opustit Zaru a plně se soustředit na svoji léčbu. Ze začátku jsem to chtěl vzdát. Potom mi však začala chybět a já ji chtěl znovu vidět, a tak jsem na sobě začal pracovat, spolupracoval jsem s doktory. Dokonce jsem svůj volný čas, kterého jsem měl po mém zlepšení víc, trávil v obležení učení, které jsem zameškal, když jsem se na to v Psychu vyprdl. Taky Psycho mi trochu chybělo, i když jsem věděl, že já jim tam nechybím ani trochu. Litoval jsem Zaru za to, že tam musela zůstat s Joshem. Nevěděl jsem totiž, jak to mezi nimi vypadá. Vždycky když jsem si na ni vzpomněl, zmocnil se mě chtíč ji opět držet v náručí a tisknout její rty proti mým. Věřím, že zatímco já se pral s mými vnitřními démony ona už byla dávno pryč od toho všeho a začala žít normální život. Sice beze mě, ale doufal jsem, že na mě čeká a dodrží tak sliby, které jsme si ten poslední den, kdy jsme se viděli, dali.

Naštěstí se mi moje snaha vyplatila a už o Vánocích jsem mohl být s tetičkou v jejím obrovském domě. Bez všech pilulek, doktorů a toho smradu, který tam neustále byl. Zatímco já jsem se vyléčil, moje tetička umírala. Chtěl jsem, zasvětit svoje dny na svobodě tím, že se budu pokoušet hledat Zaru, ale až do Nového roku jsem seděl u tetičky lůžka v místní nemocnici a snažil jsem se jí zpříjemnit aspoň ty poslední chvíle. Krátce po oslavách Nového roku zemřela. Jelikož s tím počítala nenechala mě na holičkách. Poněvadž mi ještě nebylo osmnáct, sehnala mi opatrovníka, který na mě bude dohlížet. Byla to její vnučka z druhého kolene.

Melissa to bylo jméno mé nové opatrovnice. Bál jsem se, že to bude fúrie, ale naštěstí se z ní vyklubala velice příjemná paní v brzkých čtyřiceti. Zátěží mého každodenního života se však stali její dva potomci. Mia a Cash dvojčata ve stejném věku jako já. Hnědé vlasy měli oba dlouhé a oči oříškové. Nechovali se ke mně zle, protože to by si nedovolili, ale příjemní zrovna taky nebyli. Když už si se mnou někdo chtěl povídat byla to Mia. Na její matce jsem už krásu ocenit nemohl, ale na ní ano. Tělo měla skoro dokonalé až na jizvu, která se jí táhla od lýtka až po patu. Ještě mi neřekla, kde k ní přišla. Jak jsem říkal, byla nádherná. Cash dokázal být také milý, ale tuhle jeho stránku si spíš nechával pro děvčata. Do začátku školního roku zbýval necelý týden. Všichni tři jsme měli začít chodit na místní střední. A všichni taky do posledního ročníku a již už na poslední pololetí. Nijak jsem se nestrachoval. Už jsem měl plán jak každá den přežít bez úhony a bez většího zájmu okolí.

Melissa si zde konečně našla práci a dnes večer měla jít na první směnu. Rozloučila se s námi a odešla do práce. V hlavě jsem si vybudoval plán, který zahrnoval vyplížení se z domu a následné nalezení firmy, kterou vlastnili Zařini rodiče. Tam bych se mohl odpíchnout ode dna a možná se dostat na hladinu.

Na sebe jsem hodil džíny a volnou mikinu. Po schodech jsem se řítil rychle, ale snažil jsem se být potichu jako myška. Nadechl jsem se teprve, když jsem opustil zázemí domu. Naposledy jsem se podíval přes rameno na velký dům, který patříval tetičce a vydal jsem se do zákoutí města, ve kterém jsem vyrůstal, ale nepamatuju si z něho vůbec nic.

Po půl hodině trajdání jsem si uvědomil, že by bylo lepší si před odchodem možná nastudovat trasu. Jenže to bych nebyl já. Pár lidí jsem se zeptal a ty mě vždy poslali trochu blíž k mému cíli. Nakonec jsem tam dorazil. Před velkou budovu, kterou vlastnili její rodiče. Vevnitř se svítilo, a tak jsem usoudil, že je tam stále otevřeno. Jenže když jsem chtěl zatlačit do dveří a následně tak projít dovnitř nepovedlo se mi to. Zkusil jsem to ještě tak třikrát než jsem si všiml cedulky s otevíracími hodinami. Bylo zavřeno. S hlavou svěšenou a se smutkem v srdci jsem se vydal nazpět. Chyběla mi. Občas jsem se bál, že na mě zapomněla a já jsem jediný, kdo v srdci nese žal. Další nedomyšlení mého plánu mi došlo před vchodovými dveřmi, když jsem si prohrábl kapsy, abych našel klíče. Jenže byly samozřejmě prázdné a tak jsem potupně zabouchal na dveře a doufal jsem, že ten, kdo mi otevře, bude Mia a ne Cash. Aspoň jednou za dnešek se na mě obrátilo štěstí a ze dveří se vynořila dívčí hlava s oříškovýma očima a s vlasy spletenými do dvou copů.

,, Zacku, co to děláš. Jak to že jsi byl venku?'' zeptala se. Marně jsem v jejím hlase hledal známku podrážděnosti, což mě trochu překvapilo. Bez jediného slova jsem se kolem ní prosmýknul a sedl si na gauč. Prsty jsem si pročísl černé vlasy a frustrovaně jsem se díval do stropu.

,, Na něco jsem se tě ptala'' přišla ke mně ze zadu a rozcuchala mi vlasy. Neslyšně jsem na ni zavrčel. Ona se svezla na gauč vedle mě a naznačila, ať jí to povím nebo bude zle. Hluboce jsem se nadechl a spustil jsem příběh o Zaře. Celou dobu mě bedlivě poslouchala a nic neřekla. Uvědomil jsem si, že při vyprávění o ní se moje srdce zvětšilo. Dlouho jsem si naše vzpomínky nepřehrál a musím uznat, že mi to chybělo. Mia mě nečekaně objala, když jsem dokončil vyprávění tím, že jsem neuspěl.

,, Nevěděla jsem, že jsi to měl takhle těžký Zacku'' její rty se nacházely centimetry od mého ucha, takže nemusela mluvit vůbec nahlas.

,, Myslíš, že na tebe čeká?'' zeptala se mě.

,, Doufám v to Mio'' natočil jsem hlavu jejím směrem, takže jsem se jí teď díval do očí a její rty byly spíš blíže mým rtům než uchu.

,, Ale pokud dokázala udělat to s Joshem, proč by nemohla i s někým jiným?'' konstatovala. O něco víc se ke mně přiblížila. Samozřejmě jsem Zaru bránil.

Její hnědé oči s mýma zelenýma se střetly. Cítil jsem, jak se náš dech mísí. Naše rty se k sobě přibližovaly. Její oči sjely pohledem na mé rty. Potom se zarazila a trochu se odtáhla.

,, Nesnažil ses, ji najít přes Instagram nebo tak?'' přerušila podivnou chvíli, která málem vedla k zajímavému momentu. Trochu mě rozrušilo, že Miina přítomnost dokázala rozpumpovat moje srdce stejně jako ta Zařina.

,, Víš, já nemám Instagram.'' Mia se překvapením zarazila.

,, No to budeme muset napravit. Dej mi mobil'' natáhla ruku s očekáváním, že jí ho tam dám. Jenže jsem ji musel zklamat.

,, Mám jen počítač. Mobil jsem si ještě nestačil pořídit'' trochu zahanbeně jsem jí vysvětlil.

,, No dobrá'' vytáhla svůj smartphone a zmáčkla ikonku, která otevřela menu v aplikaci.

,, Jak se jmenovala?'' zeptala se mě.

,, Zara Hilmerová'' odpověděl jsem. Její jméno na mém jazyku zanechalo příjemný pocit.

,, Je některá z nich ona?'' podala mi svůj mobil. Proklikával jsem profil po profilu a nemohl jsem najít žádný, který by patřil mojí Zaře.

,, Ne, bohužel'' oznámil jsem jí. Ona si jen povzdychla a vstala.

,, Najdeš jí Zacku. Uvidíš.'' tahle slova mi udělala dobře. Uklidnil jsem se a už jsem neseděl tak strnule, jako předtím. Ještě než odešla, dala mi pusu. Moje rty brněly a v břiše se mi roztančilo hejno motýlků. Nikdy bych nečekal, že zrovna Mia bude něčeho takového schopna.

,, Počkej'' zarazil jsem její chůzi. Chtěl jsem se jí zeptat, co to má znamenat. Jenže to věděla.

,, To bylo proto, aby sis uvědomil, že jsi Zacku sakra přitažlivej a starostlivej kluk. A pokud na tebe nepočkala nebo to vzdáš'' odmlčela se a podívala se mi do očí.

,, Bude se na tebe stát fronta'' následně se otočila a vyběhla schody do horního patra po třech. Moje tělo se svalilo do sedačky ještě víc. Jednou rukou jsem si přejížděl po rtech, které ještě neustále brněly. Druhou rukou jsem se snažil zakrýt můj rozkrok, který stál v pozoru.