Incorrigible ✔

I.

Pokoj vypadal lépe než v minulých letech. Místo bílých obyčejných zdí se tu vymalovalo černou, přičemž po stěnách stékalo několik čar vypadajících jako krev.

Dívka si na sebe oblékla černý oblek a okolo pasu si připásala opasek, na kterém byly zásobníky s pistolí a dva nože. Oblek přesně obepínal její tělo a dokázal dívku skrýt v davu, jelikož se znak nenacházel na rameni, nýbrž pod páskem. Dívka pomalu vydechla a otevřela dveře.

,, Falingray, máš jít ke Kepplerovi." oznámil jí jeden agent a ona tam tedy vyrazila.

Přestože základna vypadala jako obrovské bludiště, nebylo těžké se zde vyznat, ačkoliv se taky stalo pravdou, že patřila mezi nejstarší na této základně.

,, Elizare." mávla na něj a šla se posadit do svého křesla.

,, Mám pro tebe úkol." hodil jí jakousi složku, kterou ihned otevřela a vykoukl na ni obrázek, na kterém se nacházela černá krabička se zlatým zdobením a hned pod ní byl černý kámen.

,, Říkáme mu Death, vsadím se, že uhádneš proč. Skrývá v sobě velikou moc, ovšem žádný obyčejný člověk si ho nedokáže dát do ruky, vždy před ním zmizí. Necvičili jsme tě pouze na mise, ale na tohle, protože jsi byla pro tohle stvořena." promluvil k ní a sepnul ruce k sobě.

,, Kde je?" zeptala se dívka, zda má splnit misi, potřebuje vědět všechno.

,, Na základně Shieldu číslo 45 bohužel je na konci New Yorku, který obývají avengers." vysvětlil jí a ona zvedla obočí.

,, To mě má zastavit?" otázka spíš byla mířena řečnicky.

Elizar se pyšně ušklíbl a sdělil jí další informaci ,, Avengers, i když se to nezdá, nás mnohokrát přemohli. Tvoje mise tedy začne zítra. Dnes odpoledne je tvůj zákrok zrušen, musíš se připravit." dívka kývla a stoupla si.

,, Teď když dovolíš, se jdu najíst." řekla ještě před svým odchodem a bouchla dveřmi.

Kráčela mezi chodbami a rozhlížela se, měla pocit, jakoby ji někdo sledoval. Sjela výtahem do přízemí a rozešla se směrem k jídelně, kde si vzala jídlo a sedla si ke stolu. Pomalu začala jíst, když vtom vešel někdo do jídelny, všichni začali šuškat. Dívka protočila oči a obrátila se, věděla, kdo za ní stojí.

,, Povedlo se mi to." prohlásil pyšně a sedl si vedle ní.

,, To se mu bude líbit." přitakala.

,, Dnes tam půjdu znovu, mrzí mě, že mi zase budou mazat paměť." ano, i po tolika letech se s tím nemohl smířit, ale jinou práci neměl, všichni po něm šli.

,, Nemyslím si, mám dojem, že spíš budou chtít, aby jsi si to zapamatoval, přece jen ten úkol jsi splnil." ušklíbla se a strčila si vidličku s jídlem do pusy.

,, Možná." zauvažoval, ale moc tomu nevěřil, stejně na to zapomene, ať už dnes či do pár týdnů.

,, Winter Soldier ke mně do pracovny." zaznělo rozhlasem a dívka se zašklebila.
,, Nesměj se, ty tam půjdeš taky." bouchl jí do ramene a se skoro snězeným tácem odešel.

,, Ne dneska ne." zakřičela za ním a pousmála se, což už nemohl vidět.

,, Falingray, okamžitě ke mně do pracovny." ozvalo se a dívka třískla příbory o talíř tak hlasitě, až se na ni všichni podívali. Nechala tác na stole a naštvaně si to mířila k němu.

,, Ani mě to nenechá dojíst." nadávala a každý agent se při pohledu na ni jí vyhýbal.

Rozrazila dveře a rozhořčeně se na něj podívala.
,, Ještě jednou mě vyrušíš při obědě, Pánbůh s tebou." prohlásila a sedla si do svého křesla, ovšem to by vedle něj nemohl sedět někdo další, který se na ni pobaveně šklebil. ,, Ou, o co jde?" optala se už klidnějším hlasem.

,, Založil jsem novou organizaci a chci, abys byla její součástí." promluvil Elizar a dívka nadzvedla obočí.

,, Beru, ale chci pokoj s barem, vyšší plat a pohodlnější postel." vyslovila svoje podmínky a opřela se, zatímco si překřížila nohy.

Neznámý muž se pobaveně ušklíbl a podíval se na Elizara, zda s tím souhlasí.

,, Fajn." přikývl Elizar, bylo mu jasné, že by se tu hádali ještě dlouho.
,, Jdi si sbalit." rozkázal a dívka pouze pokrčila rameny, načež odešla.

----------------------

,, Je vzpurná." poznamenal neznámý a Elizar se ležérně opřel o židli.

,, A to ji dělá svou, tudíž se nemusíme obávat, že padne do rukou avengers." pronesl Elizar a v očích mu přeskakovaly jiskřičky naděje, jejich naděje na vyhlazení Shieldu a avengers.

----------------------

Pouhá jedna taška stačila na sbalení všech potřebných věcí, z níž polovinu zaplnily zbraně, čtvrtinu oblečení a čtvrtinu její osobní věci. Svůj oblek ze sebe svlékla a nahradila ho obyčejným trikem, riflemi a koženou bundou. Zbraně ukládala nahoru pro lepší zacházení a kdyby hrozilo napadnutí, rychlé vytažení. Do kalhot si zastrčila clantrenku a do vysokých bot, v nichž se nacházely přihrádky, nože.

Podívala se na sebe a musela usoudit, že nenápadnost opravdu není její silnou stránkou. Prohrábla si své přírodní hnědé vlasy a sedla si na postel, neřekli, kdy pro ni přijdou, ale doufala, že to bude brzy.

Neuběhlo ani pět minut a někdo zaklepal na dveře. Otevřela je a pousmála se, načež ji chlapec objal.
,, Jamesi." vyhrkla chraplavě a byla ráda, když ji pustil.

,, Přišel jsem se rozloučit." vysvětlil jí, jakmile spatřil její tázavý výraz.

,, Ty už to víš?" nadzvedla obočí a opřela se o rám dveří.

,, Ty mě ani nepustíš dovnitř?" zafňukal a odpovědí mu bylo jasné ne.
Nafoukl tváře a dívka měla, co dělat, aby nevyprskla smíchy, což stejně nevydržela a James se k ní s radostí přidal.

,, Opatruj se." zašeptal, když ji znovu objal a vdechl její vůni.

Dívka zakroutila hlavou, chlapi.
,, Však se taky někdy shledáme." dodala a neodolala mu rozcuchat jeho pečlivě upravené vlasy.

,, Hej." postěžoval si a snažil si je srovnat, přestože to bylo bez pomoci zrcadla zbytečné.

,, Aspoň máš na mě památku." vyplázla na něj jazyk.

,, To víš, že jo, super památka na celý život." protočil oči a dívka si založila ruce na hrudi.

,, Tvoje ironie nepřekoná tu mou." odfrnkla si a než stačila něco dalšího říct, skočil jí do řeči.

,, Ale je pravdivá." ušklíbla se, to těžko.

,, Pak už si nemáme, co říct." poznamenala suše a chytla dveře na znamení, že je zavře, což se i stalo a poté uslyšela kroky vedoucí pryč.